Hmyz je jednou z nejdůležitějších součástí všech ekosystémů. Přesto zůstává pro mnoho lidí velkou neznámou. Právě to je jeden z důvodů, proč se entomologická společnost rozhodla pro každoroční vyhlašování Hmyzu roku. Vybírá druhy, které jsou nápadné a zajímavé i pro laickou veřejnost.
Letošní volba padla na druh, který tomuto kritériu odpovídá víc než stoprocentně – kudlanka patří k našim největším zástupcům hmyzu a předchází ji pověst nelítostného hmyzího predátora a kanibalské samičky, která při páření sežere samečka.
Proč se jmenuje kudlanka nábožná?
Už samotné jméno kudlanka nábožná (Mantis religiosa) napovídá něco o jejím vzhledu. Především odkazuje na její smrtonosné zbraně – přeměněný první pár končetin (odborně loupeživé končetiny), které připomínají zavírací nůž – kudlu.
Ve chvílích, kdy číhá na kořist, má tyto zbraně složené tak, že vypadají jako „ruce“ sepnuté při modlení. Na což upozorňuje její druhové jméno „nábožná“, stejně jako latinské „religiosa“. Svatouškovský vzhled ovšem klame – v okamžiku, kdy se k lovci přiblíží neopatrná kořist, „nože“ se bleskově vymrští, rozevřou a zase sklapnou kolem oběti.
Největší zbraní hmyzího predátora je zrak
K lovu je kudlanka vybavena skvělým zrakem. Její hlava má tvar převráceného trojúhelníku a v jeho horních rozích na první pohled upoutají nápadně velké oči. Vzdálenost mezi nimi kudlance umožňuje dokonalé prostorové vidění.
Celou hlavu má navíc velmi pohyblivou, dokáže ji různě naklánět a otáčet, což její přesné prostorové zaměření kořisti ještě násobí. Díky tomu prakticky nikdy kořist nemine. A protože jsou vnitřní okraje loupeživých končetin trnité, oběť nemá šanci uniknout.
Maskování z ní dělá neviditelného dravce
Lovecký úspěch kudlankám zajišťuje i dokonalé maskování. Ve vegetaci jsou díky štíhlému protáhlému tvaru těla a zelenkavému či béžovému zbarvení prakticky neviditelné. Oběť proto nemá tušení, že se blíží ke smrtelnému nepříteli.
Kořistí se nejčastěji stávají sarančata, ale i neopatrní motýli, včely, kobylky či vážky, občas i menší jedinci vlastního druhu nebo pavouci. Dokonalé maskování je navíc kryje před nepřáteli – dospělá kudlanka je vítaným vydatným soustem pro spoustu hmyzožravých obratlovců.
Životní cyklus kudlanky: Od nymfy po dospělce
Kudlanky patří mezi hmyz s proměnou nedokonalou. Na jaře se z vajíček, která přezimovala ukrytá v pěnovém kokonu, líhnou nymfy – malé kudlančičky, které se od dospělých liší jen tím, že nemají křídla.
A hned od vylíhnutí jsou dravé – loví přiměřeně velkou kořist, během jara se několikrát svlékají, až v létě z poslední svlečky vyleze dospělá okřídlená kudlanka. Jejím jediným úkolem je spářit se a naklást vajíčka a po jeho splnění na konci léta v klidu dožije.
Kanibalismus při páření: Sežere vždy samečka?
S pářením kudlanek je spojen všeobecně tradovaný mýtus, že totiž samička v jeho průběhu nebo po něm sežere menšího samečka. Není to úplná pravda, ale ani nepravda.
Někdy se to skutečně stane, jindy, když je samička nasycená, sameček stačí po páření odlétnout. Pokud se ale do něj samička pustí, její potomky to neohrozí. I sameček, kterému ukousla hlavu, svůj úkol dokončí a oplodní ji. Ta na oplátku z jeho těla získá spoustu živin pro vývoj vajíček, takže z něj má vlastně dvojí užitek.
Kde v Česku najít kudlanku nábožnou:
Mapa výskytu
Kde ji hledat? Teplomilné kudlanky původně obývaly osluněné suché stepní lokality, lesostepi, vřesoviště a různé vyprahlé úhory. U nás se v minulosti vzácně vyskytovaly jen na několika místech na jižní Moravě.
Jak se ale vlivem oteplování začaly šířit do dalších oblastí, dokázaly se přizpůsobit a dnes je lze najít i na lukách a pastvinách, na mezích, náspech a ruderálních stanovištích nejen v nížinách, ale i ve vyšších polohách. Jak ukazuje aktuální mapka jejich výskytu, dnes už žijí prakticky na celé Moravě a velké části Čech.
