Když se kudlanka setká s jinou kudlankou, začne pečlivý a poměrně složitý rituál. Vypadá skoro jako box. Ale nejde o sport ani o vzájemný střet. Naopak je tu způsob, jak se vyhnout vzájemnému napadení.
Několik rodů malých kudlanek z jihovýchodní Asie se vyznačuje rozšířenou holení loupeživých končetin. Ta je u dospělých jedinců na vnitřní straně často ještě nápadně zbarvená. Kudlanky jimi při setkání s jinou kudlankou prudce chvějí a pak pomalu krouží a ukazují kontrastní vnitřní stranu holeně.
I když to není tak úplně box, dostaly podle tohoto „tanečku“ přezdívku „boxující“ (v angličtině boxer mantis). Vědci se domnívají, že jde o signalizaci, podle které poznají, že jsou stejného druhu a vyhnou se tak vzájemnému napadení.
Kudlanka na našem obrázku, pravděpodobně rodu Hestiasula, je nymfa, tedy nedospělý jedinec jen o málo větší než mravenec. Holeně ještě nemá vybarvené a hlavně dosud nemá křídla, ta získá až po posledním svlékání.
