Podmořské záběry často ukazují stejnou věc: Žralok se opakovaně zakusuje do ocelové klece, která před ním chrání kameramana. Žraloci jsou také známí tím, že loví nejen ryby a mořské savce, ale i mořské želvy a jiné druhy žraloků.
Zakousnout se do oceli, želvího krunýře nebo drsné tvrdé žraločí kůže, znamená prakticky nevyhnutelné poškození až ztrátu zubů. Savec by něco takového neriskoval, ale žralok si to klidně může dovolit. Zatím.
Lovecké nástroje: Různé druhy žraločích zubů a jejich funkce
Žraločí zuby jsou pozoruhodná a rozmanitá struktura. Druhy, které loví ryby, mají relativně tenké špičaté zuby. Naproti tomu zuby žraloků, kteří se zaměřují na velkou kořist, jsou masivní, trojúhelníkovitého tvaru, často s vroubkovanými okraji. Žralok se jim zakousne a pohybem hlavy a celého těla kořist doslova porcuje na kusy.
Žralok velrybí, který z vody filtruje plankton, má množství droboučkých zoubků. A starobylí žraloci různozubci zase mají ploché zuby uzpůsobené k drcení potravy s tvrdou schránkou. Společná je jim jedna věc: Zuby jsou pro ně životně důležité. Na jejich neustálé poškozování ale evoluce žraloky vybavila víc dobře.
Rychlá regenerace: Jak žralokům dorůstají zuby
Stejně jako u nás savců jsou i zuby žraloků kryté tvrdou sklovinou. Rozdíl je ale v tom, že ty žraločí nejsou ukotveny v čelistní kosti, ale jen ve vrstvě tuhé vazivové tkáně na jejím povrchu. Také nerostou jen v jedné řadě – za tou, kterou žralok aktuálně používá, je připravena minimálně jedna další, spíš víc.
Nové řady zubů se zakládají v dásních. Nejprve jsou skloněné, ale spolu s tím, jak se posouvají kupředu, se stále více napřimují. Když doputují na hranu čelisti, napřímí se a nahradí opotřebovanou řadu. Obměna zubů je velice rychlá, některé druhy zuby mění už po deseti dnech, jiným to trvá pár měsíců.
Oceány kyselejší než dřív
Jakkoli vypadají žraločí čelisti neporazitelné, vědci se o zuby žraloků začínají docela bát. Žraloci na Zemi žijí stovky milionů let, ti „praví“ se zřejmě poprvé objevili v období jury před 200 miliony lety, jejich předkové ale vznikli už během prvohor. Jsou tedy evolučně mimořádně úspěšnou skupinou, ale v blízké budoucnosti zřejmě narazí na problém – okyselování oceánů.
Proces, v němž se pH mořské vody snižuje v důsledku rozpouštění zvýšeného množství atmosférického oxidu uhličitého. Odhaduje se, že před začátkem průmyslové revoluce bylo průměrné pH vody v oceánech na hodnotě 8,25. V současnosti je to 8,1 – mořská voda je tedy stále ještě mírně zásaditá.
V roce 2300 už má ale podle předpokladů klesnout na hodnotu 7,3. Průměrné pH oceánské vody se tak posune směrem k neutrální hodnotě 7. Pořád ještě nebude vyloženě kyselá, ale bude výrazně kyselejší než dříve.
Německá studie: Kyselá voda narušuje sklovinu
Žraločí zuby tvoří především vysoce mineralizované fosforečnany. Kyselé prostředí je narušuje a oslabuje jejich strukturu, takže jsou křehčí a méně odolné. Obavy o žraloky nyní posílila studie německých výzkumníků, kteří zkoumali vliv kyselosti vody na zuby žraloků černoploutvých (Carcharhinus melanopterus). Získali je z mořského akvária, kde jich potápěči jednoduše sebrali ze dna asi 600.
Vybrané nepoškozené zuby vědci vložili do dvacetilitrových nádrží s různě kyselou vodou, kde je nechali po dobu osmi týdnů. Prozkoumání jejich struktury skenovací elektronovou mikroskopií pak ukázalo, že zuby z nádrže s kyselejší vodou (pH 7,3) jsou oproti zubům máčených v méně kyselé vodě (pH 8,1) výrazně poškozenější.
Naděje pro žraloky? Dopady na ekosystém a schopnost adaptace
Na žraločích zubech z kyselejší vody vědci pozorovali povrchové praskliny a díry, erozi kořenů a degradaci struktury. Okraje zubů byly nepravidelnější, což by mohlo vést k větší lámavosti. Vyznívá to hrozivě – žralok s nefunkčními zuby není žralok. A pokud se žraloci dostanou do problémů, bude to mít dopad na celý oceánský ekosystém, v němž mají nezastupitelnou úlohu.
Naděje ale existuje. Vědci upozorňují, že v rámci svého výzkumu zkoumali pouze mrtvé vypadlé zuby. V živém organismu by situace mohla být komplexnější, protože zuby mají určitou schopnost remineralizace. Také je možné, že se žraloci životu v kyselejším prostředí přizpůsobí tím, že svou výměnu zubů ještě zrychlí. Anebo se ukáže, že i narušený žraločí zub je pořád ještě dostatečně smrtící.
INFOGRAFIKA
Jak vzniká kyselina uhličitá a jak ohrožuje mořský život
Snižování pH mořské vody má na svědomí oxid uhličitý z atmosféry. Oceány tento plyn pohlcují a jeho reakcí s vodou vzniká kyselina uhličitá. Její molekula není příliš stálá a snadno se z ní uvolňují vodíkové ionty H+, které pH mořské vody snižují.
Problém to není jen pro žraloky, ale také všechny živočichy, kteří si tvoří vápenaté schránky – od planktonu a korálů po měkkýše. Kyselé prostředí jim budování těchto struktur výrazně ztěžuje. Tito živočichové přitom tvoří spodní patra potravního řetězce a jejich úbytek by mohl ohrozit celý ekosystém.
Ohrožená kůže
Kyselost leptá i plakoidní šupiny
Zmínili jsme drsnou žraločí kůži, která má nejen ochrannou funkci, ale která také snižuje odpor vody při plavání. Drsná je proto, že ji tvoří drobné zploštělé šupiny, kterým se říká plakoidní a které mají stejnou stavbu jako zuby. Dřeňovou dutinu obklopuje zubovina (dentin), na povrchu je tvrdá sklovina. Co to znamená?
Jednoduše to, že pokud kyselejší voda narušuje žraločí zuby, s největší pravděpodobností udělá to samé i s jejich kůží. Varovným příkladem, který vědci popsali v roce 2020, byl i jeden ulovený žralok máčka černoústá (Galeus melastomus). Zřejmě v důsledku života v silně znečištěné vodě byl prakticky bezzubý a jeho šupiny byly tak poškozené, že jej vědci popsali jako nahého.
