EXPO 2000

Sdílej
 
Neslavné vkročení do třetího tisíciletí Stojíme na hlavním bulváru výstavního areálu v Hannoveru a nadšeně sledujeme prapodivný průvod masek, postav a konstrukcí, pohybující se za hromového hlomozu mezi davem diváků. Konečně něco zajímavého. Na konci prvního dne naší návštěvy EXPO 2000 se jen těžko zbavujeme pocitu, že tahle výstava se nějak přežila.

Planet of Vision - pavilon, kterým by měl každý návštěvník začít. Ostatní už může oželetExpo je monumentálním setkáním národů, pořádaným nepravidelně na různých místech světa. Před padesáti či spíše sto lety to musela být báječná podívaná. Kromě hrstky dobrodruhů nikdo necestoval - opustit hranice města byla událost a do zahraničí se podíval jen největší šťastlivec. A tak když se někde objevila skupinka exoticky vyhlížejících černoušků v krojích, nedejbůh ještě tančících kolem ohně, lidé se mohli zbláznit. Není divu, že výstavy Expo měly fantastickou návštěvnost a úspěch.

JE TĚŽKÉ PŘEKVAPIT

Dneska je to úplně jiné. Statisíce lidí jezdí po celém světě včetně těch nejpodivnějších oblastí. Padly hranice mezi východem a západem, skoro každý něco viděl, někde byl. A takového člověka překvapit, udivit a pobavit je velice těžké. Organizátoři Expa 2000 si toho byli dobře vědomi, a proto byla jako téma výstavy vyhlášena budoucnost. Jak snadno se to řekne, ale jak těžko se to realizuje, to uvidí na první pohled každý návštěvník Hannoveru. Až na výjimky nedokázal žádný stát zadání jasně splnit, daleko častěji se všichni obracejí k minulosti, k úspěchům svého národa, k problémům, které je pálí. Africké národy k vodě, asijské k lidnatosti, jihoamerické k chudobě, východoevropské k historii. Stánek Tschechische republik (to je Česká republika, kterou jsme nevím proč nedokázali popsat česky) byl v našem tisku stokrát rozebrán a kritizován. Přitom zdaleka nepatřil k nejhorším, karlštejnská kaple musela stát spoustu úsilí a i ostatní místa byla vcelku podařená.

THEME PARK

V čele průvodu se valí obrovské kolo s dřevěným jezdcem, který mluví a pohybuje rukama. Ovládá ho pedály a pákami člověk v zadní části, zatímco řidič vozu je v dolní části obklopen bubnyAle dost kritiky, podívejme se na to, co nás na Expu nejvíce zaujalo. V první řadě to byly pavilony Tématického parku (Theme Park, Thematic Area), které nepatřily žádným státům, nýbrž na jejichž vzniku se podílely bohaté německé firmy jako Siemens, Deutsche Telekom a další. Sérií jejich pavilonů by měl začít každý návštěvník a pokud jedete do Hannoveru na jediný den, bude vám to možná stačit. Právě tady se podařilo naplnit heslo celého Expa. Naprostou špičkou je pavilon Planet of Vision, kde v obrovské místnosti vidíte jakousi vizi budoucnosti. Zemi ovládají oceloví roboti jako vystřižení z nějakého sci-fi románu, děsivě mávají klepety, vržou, kouří a blikají. Nad hlavou vám letí obří vzducholoď, zapadající do románů od Julese Vernea i do budoucnosti, lidé žijí v podivných koulích, zatímco mrakodrapy jsou zpola zasypané pískem v pouštní krajině. Jen zbytky antických soch ukazují, že tady všude žil člověk. Lidé se vznášejí v jakési holografické zahrádce na konci tunelu, osvětlovaném výbuchy puklé země. dřevěný jezdecV jedné ze sousedních místností pak návštěvníci nevěří vlastním očím. Je zde využit originální efekt, kdy podlaha na obou stranách od diváků tvoří jedno obrovské zrcadlo, podložené LCD obrazovkami. A v tomto zrcadle se zcela věrně odráží scenérie, umístěná na stropě. Ovšem než celé dílo pochopíte, musíte stát plni údivu v temné místnosti několik minut. První reakce každého návštěvníka je prostá - vždyť oni vykopali desetimetrové jámy! Tak věrný je totiž odraz. Vpravo se u jezírka napájí bájný bílý jednorožec, zvedá hlavu a rozhlíží se. Vlevo se zase shýbá žirafa, aby se po chvilce zvedla nad vysoké stromy. To všechno je přitom vzhůru nohama umístěné na střeše haly. Špičkovým zážitkem je i návštěva další ze sousedních hal, kde nasednete do jednoho ze čtyřsedadlových vagónků malého vláčku, na krk si dáte stereosoupravu a vydáte se na dobrodružnou cestu chemií. Ta jízda plná zvukových a světelných efektů stojí zato.

ZASLOUŽENÝ ODPOČINEK

Na konci dne musí mít každý návštěvník nohy ošoupané až ke kolenům. My jsme nachodili za dva dny (vždy přes 12 hodin) nejméně 50 kilometrů, a tak jsme měli největší radost z relaxačního sálu, jehož návštěvu musíme doporučit každému. To si v magicky osvětleném obrovském prostoru s mělkým bazénem vpředu sednete do jednoho z mnoha křesel (připomínají český televizní seriál Návštěvníci), zmáčknete zelené tlačítko a oddáte se snění. Sedadlo se s vámi sklopí, opatrně podebere nohy, začne se houpat a houpat... Kdyby někdo naráz nerozsvítil světlo, spali bychom tam asi dodnes. Na stropě visící jednorožec se zrcadlí na podlaze a vrací vás do pohádkového snu Jednoduché, ale efektní - v brazilské části jihoamerického pavilonu přitahuje návštěvníky stěna dřevěných tyček, které můžete zatlačovat i vytahovat. Lze tak psát, kreslit, nebo se přetlačovat s lidmi na druhé straně Krásný pavilon Venezuely připomíná květ, jehož okvětní lístky se ráno zdvihají a večer sklápějí. A všude spousta orchidejí, akvarijních rybek a cetek ke koupi

KOUPÁNÍ S DELFÍNY

Nevšední zážitek nám připravili v monackém pavilonu. U dveří velkého sálu s několika plátny na všech stranách dostanete stereobrýle, stejné, jaké byly několikrát přílohou ABC. A pak se kolem vás otevře podmořský svět v nebývalé kráse, téměř na dotek připlouvají delfíni, obrovské velryby, korálové rybky. Tato 3D projekce se nedá zapomenout.

Autor

Martin Smrček a Dan Přibáň