Podivuhodné děti přírody

Sdílej
 
Pramáti Eva se hadů nebála. Bůh ji za to vyhnal z ráje Mnoho lidí se hadů bojí nebo štítí, mnoho jiných je jimi naopak fascinováno. Ale znají je všichni a nikomu nejsou lhostejní. Podivní beznozí tvorové od pradávna poutali lidskou pozornost, probouzeli fantazii. Jsou opředeni mnoha pověstmi a pověrami, vystupují v pohádkách a bájích. Ale jací jsou doopravdy? Jsou moudří, nebo naopak úskoční, slizcí a nebezpeční? Nebo jsou to úplně normální zvířata?

Bičovka nosatá (Ahaetulla nasuta)  - Všimněte si protáhlého tvaru zorniček, který umožňuje hadovi výhled dopředu oběma očima současněJen málokteré zvíře, ze kterého člověk nemá žádný přímý užitek a které mu ani nijak významně neškodí, je mezi lidmi tak známé. Hadi a lidé si nijak vzájemně nepřekážejí, přesto je většina lidské populace příliš nemiluje. Někoho možná napadne, že je to proto, že jsou nebezpeční, hadi jsou přece jedovatí. Jenže jedovatých, člověku nebezpečných hadů je velmi málo: vědci odhadují, že jich na celém světě žije asi 250, což je méně než desetina všech známých druhů. A i z nich lze za smrtelně jedovaté považovat pouhou polovinu. Navíc existují i jiná nebezpečná zvířata, kterých se lidé bojí, a přesto k nim nechovají nenávist, některá jsou dokonce původními obyvateli uctívána (medvědi, tygři, vlci a mnoho dalších). Tento důvod tedy neobstojí. Zmije obecná (Vipera berus)Se zdůvodněním jistě nezaváhají znalci bible - had je strůjcem všeho zla, to on může za to, že byl člověk vyhnán z ráje, svedl přece Evu k prvnímu hříchu. Ale lidé se hadů obávali dávno před vznikem křesťanství, není vyloučeno, že se had v bibli ocitl právě proto. Jeho vzhled, chování, způsob pohybu či lovu kořisti je ve srovnání s ostatními zvířaty natolik neobvyklý, že mu lidé přisoudili samé nelichotivé a často až nadpřirozené vlastnosti. Strach z hadů má ovšem mnohem hlubší kořeny, což si uvědomuje jen málokdo. Zdědili jsme ho totiž po svých dávných předcích - dokazuje to skutečnost, že se hadů dodnes panicky bojí všechny opice i velcí lidoopi...

TYPY ZUBŮ

1. Hroznýši, krajty, většina užovkovitých a dalších skupin nejedovatých hadů nemají v čelistech žádné prodloužené zuby (chrup aglyfní) 2. Mnozí užovkovití hadi mají v zadní části horní čelisti jeden nebo dva páry prodloužených zubů opatřených rýhou (chrup opistoglyfní) 3. Mamby, kobry, korálovci a jim příbuzní mají krátké, nepohyblivé jedové zuby opatřené téměř dokonale uzavřeným kanálkem, za nimi je mezera (chrup proteroglyfní) 4. Zmije a chřestýši mají velmi dlouhé jedové zuby (velké druhy zmijí až několik centimetrů), opatřené dokonale uzavřeným kanálkem. V klidu je sklápějí k hornímu patru a pouze při útoku je had napřímí (chrup solenoglyfní)

KTERÝ JE NEJJEDOVATĚJŠÍ?

Určit, který had je nejjedovatější, není snadné. Obvykle se za něj považuje tajpan (Oxyuranus microlopidotus), po jehož uštknutí může člověk zemřít do několika minut. Ale i méně účinný jed může mít smrtelné následky, pokud je ho do těla oběti vpraveno velké množství. Obecně lze říct, že nejúčinnější jedy produkují druhy, které se živí rychle se pohybující kořistí. Jedním z nejsilnějších jedů na světě jsou proto vybaveni někteří mořští hadi, kteří se živí korálovými rybami. Kdyby jed nezapůsobil rychle, uštknutá ryba by nenávratně zmizela.

Proč u nás žije málo hadů

Tzv. plivající kobry mohou svůj jed vystřikovat na dálku - patří k nim i kobra Naja mosambica. Při lovu používají zuby normálně a do kořisti vpravují jed kousnutímDnes žije na celém světě více než 3000 druhů hadů, které se v průběhu svého více než 100 milionů let dlouhého vývoje přizpůsobily prakticky všem dostupným životním prostředím na Zemi... Žijí na zemi i pod zemí, ve vodě či v korunách stromů, někteří dokonce tráví celý svůj život v mořích a oceánech a na pevnou zem buď nikdy nevycházejí, nebo jen proto, aby zde nakladli vajíčka. Domovem hadů jsou pouště i husté tropické lesy, rozsáhlé travnaté stepi i kamenitá horská úbočí. Přesto má jejich rozšíření určitou hranici, za kterou už nemohou - tou hranicí je teplota prostředí. Hadi totiž patří mezi živočichy, kteří nemají stálou tělesnou teplotu - jsou tzv. ektotermičtí. To znamená, že jejich tělesná teplota závisí na teplotě okolního prostředí. Optimálni tělesnou teplotu, která se pohybuje kolem 30 oC, si had udržuje tak, že se v chladnějších dnech vyhřívá na slunci. Pokud je vnější teplota příliš vysoká, skrývá se naopak na zastíněných místech. Při nižších teplotách začne být malátný a jeho tělesné funkce se zpomalují nebo se zastaví úplně. Nebezpečnější jsou však pro ně teploty příliš vysoké - had může zemřít přehřátím mnohem snáze než teplokrevní živočichové. Právě tato závislost na teplotě vnějšího prostředí je důvodem, proč se hadům nejlépe daří v oblastech, kde panuje po celý rok poměrně stálá vysoká teplota - tedy v tropech a subtropech. Směrem k pólům hadů ubývá, stejně tak se jejich počty snižují s přibývající nadmořskou výškou. Naše země leží v mírném pásu a v zimě teplota často klesá hluboko pod bod mrazu. Zatímco letní období by mnoha druhům hadů docela vyhovovalo, jen málokteří by přežili dlouhou mrazivou zimu, proto u nás žije jen pět různých druhů hadů. V extrémních podmínkách mohou přežít pouze některé specializované druhy - takových je na celém světě jen pár. Tyto druhy nikdy nedorůstají větších rozměrů, neboť malí hadi se rychleji prohřejí, ze stejného důvodu mívají tmavé zbarvení. V zimním období upadají na dlouhé měsíce do stavu klidu (zimního "spánku") a většinou také rodí živá mláďata, protože při vyhřívání zahřívají současně vajíčka v těle, čímž jim aktivně zajišťují teplo nutné k vývoji zárodku. Mezi nejotužilejší hady světa patří i naše zmije obecná (Vipera berus). Je to had, který žije nejdále na severu, a také u nás obývá ta nejvyšší a nejchladnější pohoří. Její vzhled a chování přesně odpovídá modelu hada přizpůsobeného extrémním podmínkám: je malá, tmavě zbarvená a živorodá. 1 2 1 - Krajta zelená (Chondropython viridis) 2 - Bojga africká (Dispholidus typus) 3 - Korálovcovitý had 4 - Zmijovitý had
3 4

Neviditelná smrt

Nebezpečí, které představují jedovatí hadi, je samozřejmě reálné. Ale hadi neútočí na člověka bez příčiny, uštknou ho většinou v sebeobraně, v situaci, kdy se cítí ohroženi. Je-li to však jen trochu možné, dávají přednost útěku nebo úkrytu. Ale i v případě, že had člověka uštkne, to ještě nemusí znamenat odsouzení k smrti - had jen málokdy vpraví do rány plnou dávku jedu, šetří si ho, často dokonce kousne jen jedním jedovým zubem. Slepani (rod Leptotyphlops) patří k nejmenším a k nejprimitivnějším hadům. Jsou opravdu téměř slepíV mnoha oblastech světa se však za nejnebezpečnější nepovažují druhy nejjedovatější - mezi ně se řadí např. tajpan (Oxyuranus microlopidotus), mamba černá (Dendroaspis polylepis) či kobra královská (Ophiophagus hannah) -, protože každoročně uštknou jen nepatrný počet lidí. Jsou totiž vzácní, a pokud nejsou zahnáni do úzkých nebo nebrání vajíčka, nejsou agresivní. Daleko větší nebezpečí pro člověka představují druhy, které se specializovaly na lov ze zálohy a spoléhají na své dokonalé maskování - to se týká zejména mnoha druhů zmijí (zmije gabunská, písečná, rohatá ap.) a některých chřestýšovitých včetně ploskolebců. Taková nehybně ležící zmije zcela splývá se svým okolím (mnohé písečné druhy jsou dokonce zahrabané a koukají jim jen oči). Člověk skrytého hada snadno přehlédne a šlápne na něj. Nejvíc uštknutí člověka (údajně až 100 000 lidí ročně) má proto na svědomí zmije paví (Echis carinatus), neboť se hojně vyskytuje v blízkosti lidských sídel a polí a částečně zahrabaná zde číhá na kořist - drobné myšovité hlodavce. Ostatně, i k většině zmijích uštknutí u nás dochází právě tímto způsobem. Pokud se člověk v oblasti, kde zmije žijí, pohybuje opatrně a dívá se, kam šlape, včas se každé zmiji vyhne.

NEJVĚTŠÍ HADI

Za nejdelšího hada na světě se považuje krajta mřížkovaná (Python reticulatus), která může dorůst přes 10 m. Přesto není největší, jen o málo kratší anakonda velká (Eunectes murinus) je mnohem těžší. V těsném závěsu pak zůstává krajta tygrovitá (Python molurus) se svými téměř devíti metry délky. Tolik obávaný hroznýš (Boa constrictor) je proti těmto obrům úplný trpaslík - největší jedinec měřil něco přes čtyři metry, většinou však mívá necelé tři.

 

Hry