Ulítlí vynálezci?

Sdílej
 
Konstruktéři těchto strojů mají něco společného, i když dva z nich se pohybují na zemi a třetí ve vzduchu. Chtějí si hrát a zároveň dělají něco, co ještě nikdo před nimi nevyzkoušel.

K čemu by mohly první dva vynálezy sloužit, to se teď asi nedá přesně říct. Letadlo na ocelovém laně by mohlo přepravovat lidi mezi vysokými horami a okřídlené kolo by se zase třeba hodilo k urychlení přesunu v poušti nebo k usnadnění náročného stoupání. Třetí vynález už slouží v praxi - v horách ho vyhledávají cyklisté.

OKŘÍDLENÉ KOLO

Chytíte-li dobrý vítr, vyveze vás toto okřídlené kolo i do strmého písčitého svahu bez jediného šlápnutíPatrick Carn má rád vítr. Jeho sílu využívá pro své malé sportovní vynálezy, přičemž nejnovějším z nich je okřídlené horské kolo, s nímž je možné úspěšně zdolávat nejenom asfaltové silnice, kamenité horské svahy či travnaté a blátivé stezky, ale také písečné pouště. Jakmile začne foukat vítr, Patrick nasedá a vyráží do terénu. Myšlenkou upravit tímto způsobem horské kolo se zabýval pět let. Potom to trvalo ještě téměř rok, než první pekelný stroj (jak je jeho vynález výstižně nazýván) sestrojil. Plachta je ke kolu připevněna pomocí trubek; lze ji rozebrat a poté složit, což je velice praktické například při přepravě autem (složená plachta měří 150 x 25 cm). Toto kolo má jednu velkou výhodu - při cestě do kopce nemusíte šlapat. Stačí chytit správný vítr a ten vás vytáhne až na vrchol. Samozřejmě, že jízda je náročnější, než by se mohlo na první pohled zdát. Patrick Carn si pořídil speciální ochranný oblek a nezapomíná ani na přilbu. Rychlostní rekord, kterého zatím na svém kole dosáhl, je 60 kilometrů v hodině.

ŽIVOT NA DRÁTKU

V této stíhačce, zavěšené na ocelovém laně sto metrů nad zemí, leží pilot na břiše. Řízení ovládá rukama a může letět rychlostí až 170 kilometrů za hodinu V této stíhačce, zavěšené na ocelovém laně sto metrů nad zemí, leží pilot na břiše. Řízení ovládá rukama a může letět rychlostí až 170 kilometrů za hodinuNeil Harrapa už od dětství snil o létání, ale zároveň se bál pomyslet na to, že by se v nějakém létajícím prostředku zcela odpoutal od země. Nakonec se mu s pomocí odborníků na letectví podařilo v Queenstownu na Novém Zélandu sestrojit stroj, který někomu může připomínat stíhačku a jinému zase lanovku nebo ponorku. Sám autor hovoří o svém vynálezu jako o bezpečném letounu, poháněném motorem s vrtulí, který ve výšce sto metrů nad zemí klouže po ocelovém laně. Pilot během letu nesedí, ale leží na břiše a řízení ovládá rukama. Jakmile je připraven ke startu, dá znamení a vzápětí je vržen do prostoru. V tu chvíli spustí motor a stroj může letět rychlostí až 170 kilometrů za hodinu. Na obou koncích je letecká dráha zakončena smyčkou, na které se letadlo otočí a vrací se zpět.

Eva Volfová, Markéta Žaludová Foto archiv -va-

DO KOPCE BEZ ŠLÁPNUTÍ

Speciální držák připevněný na řidítkách umožní jednoduchým způsobem připojit kolo ke spodní části lyžařského vleku poma Pomy už se nevyužívají jenom v zimě. V létě je možné nechat se tímto vlekem vytáhnout na kopec i na horském koleÚspěšně zdolávat na kole vrcholky hor se asi daří jenom člověku s dobrou kondicí. Ono totiž vyšlápnout pořádný kopec (nebo dokonce několik kopců za sebou) stojí nějaké fyzické i psychické síly. Ale to ví určitě každý, kdo si to alespoň jednou zkusil. Na některých místech vám nahoru pomůže lanovka, která přepraví i vaše kolo. Jenže takových možností mnoho není, a tak tento způsob sportování zůstával až dosud výsadou opravdových nadšenců. Francouz Jean-Luc Montiel vymyslel něco, co může celou situaci úplně změnit. Jedná se o speciální držák na řidítka, umožňující připojit se s horským kolem k lyžařskému vleku (tzv. pomě) a nechat se vytáhnout až nahoru bez šlapání. Ve Francii tvoří tyto pomy celé dvě třetiny všech lyžařských vleků, najdete je ve francouzských Alpách i v Pyrenejích. Je asi jenom otázkou krátkého času, kdy se stejná či podobná zařízení objeví i v ostatních zemích. Jenže pak už nebude zdolávání svahů sportem pro ty nejzdatnější z nás a do hor se nahrnou i lenoši, kteří by jinak zůstali v údolí. A co na to příroda, až se jí přes hory budou valit laviny cyklistů? Té se často nikdo na nic neptá.