Počítač se skládá z několika dílčích celků, které jsou vzájemně spojeny kabely. Kabelové propojování je však nepohodlné. Když ho chcete realizovat, je třeba se dostat k zadním těžko přístupným stranám jednotlivých částí počítače, musíte přitom lézt třeba pod stůl a někdy i na stůl a na výsledný spletenec kabelů také není právě nejhezčí pohled. Nepříjemné je to zejména tehdy, když je nutné počítač občas stěhovat. Kromě toho není například možné, abyste se s klávesnicí vzdálili na druhý konec místnosti a tam si sepsali seznam knih uložených v knihovně, neboť příslušný spojovací kabel je příliš krátký.
PROČ BLUETOOTH?
Bluetooth je anglický přepis příjmení dánského krále Haralda zvaného "Modrý zub - Bluatand", který před tisíci lety sjednotil vikingské kmeny). Právě proto bylo jméno tohoto krále, jenž je velkou postavou dějin severských zemí, vybráno pro označení univerzální radiové sítě, která by se měla stát jednotícím prvkem v bezdrátové komunikaci na krátkou vzdálenost.
Lepší je to bez kabelů
Uvedené "drátové" spojovací prostředky však mají ještě celou řadu dalších nedostatků. Jsou výrobně náročné, neboť vyžadují v celosvětovém měřítku obrovské množství speciálních a ekologicky ne vždy zcela nezávadných materiálů (mědi, vzácných kovů, plastů atd.), k jejichž zpracování je navíc zapotřebí značné množství energie. Jejich případná likvidace je rovněž nesnadná, zejména jsou-li uloženy v zemi, ve zdech staveb apod. Je proto zcela přirozené, že přibližně od roku 1995 začaly u předních světových firem vznikat projekty, navrhující nahradit na počítačových pracovištích kovové kabely bezdrátovými radiovými spoji, které by mohly většinu zmíněných nedostatků odstranit. Radiové spoje jsou levnější, poskytují možnost jednoduché a rychlé instalace a snadné přidání nebo naopak vyřazení některých bloků. Systémy, které je používají, se pohodlněji obsluhují, lze je bez problémů stěhovat atd. Průkopníkem této techniky je především švédská firma Ericsson, jejíž systém nese označení Bluetooth a s níž v dané oblasti spolupracují zejména společnosti IBM, Nokia, Toshiba, Intel a řada dalších institucí.
Co je to Bluetooth?
Bluetooth je univerzální radiový systém, skládající se z malých základních struktur (viz kresba na str. 10), označovaných pojmem pikonet ("pikosíť", tj. miniaturní síť). V každé z těchto struktur se může pohybovat až osm miniaturních modulů (terminálů), z nichž každý obsahuje radiový vysílač s přijímačem. Tyto moduly potom spolu mohou vzájemně bezdrátově komunikovat, tedy vysílat nebo přijímat nejrůznější digitální data, a to běžně na vzdálenosti několika metrů. Vzhledem k malým rozměrům mohou být zabudovány přímo do "hostitelských" systémů, mezi něž patří především v úvodu zmíněné jednotlivé části osobního počítače. Již v blízké budoucnosti se však do sítě pikonet budou moci běžně napojit také např. hudební věže a další zařízení zábavní elektroniky, digitální fotoaparáty a televizní kamery, mobilní telefony a pagingové přijímače. Technologii Bluetooth budou také využívat rovněž např. různá bezpečnostní zařízení jako jsou požární hlásiče, indikátory vloupání apod.
Spojení až na 100 metrů
Původní kompletní moduly (z let 1998-99) byly velké asi jako krabička od zápalek a skládaly se obvykle ze dvou monolitických integrovaných obvodů a několika dalších pomocných součástek. Současné moduly obsahují již jen jediný integrovaný obvod a mají zhruba velikost běžné mince, v dohledu však jsou moduly ještě mnohem menší. Každý z nich ovšem musí mít také svůj miniaturní akumulátor.
Při běžném výkonu vysílačů modulů Bluetooth je možné spojení uskutečnit na vzdálenost až přibližně 10 metrů, což bohatě stačí pro využití tohoto systému v bytě nebo v kanceláři. S pomocnými zesilovači o vyšším výkonu je však možné dosáhnout spojení na vzdálenost až asi 100 metrů (dům se zahradou, malý podnik).
Podle odborných předpovědí z přelomu století potom bude v roce 2002 technologii Bluetooth používat již asi 100 milionů uživatelů počítačů, mobilních telefonů a dalších přidružených elektronických zařízení.






