První podzemní dráha na světě, v níž jezdily parní lokomotivy, byla otevřena v roce 1863 v Londýně mezi Paddingtonem a Farringdonem. Na lokomotivě bylo namontováno kondenzační zařízení, zabraňující páře a kouři unikat do vzduchu a znečišťovat tak tunely. Ke znečištění tunelů přesto docházelo, a proto byli radní v ostatních světových metropolích k podzemní dráze skeptičtí. V následujících letech se metro rozšiřovalo a v listopadu 1890 byla v Londýně otevřena první elektrifikovaná linka. V ostatních evropských městech sice už delší dobu uvažovali o výstavbě metra, ale až úspěšná londýnská elektrifikace spustila vlnu projektování a příprav ke stavbám podzemních drah.
Druhé v Evropě
Nejvíce se snažila maďarská Budapešť. Potřeba spojit centrum města s městským lesíkem, kde měla být pořádána velkolepá výstava k tisíciletí, navodila myšlenku postavit podzemní dráhu. Projektanti využili široký bulvár vedoucí přímo k výstavišti a jeho středem vedli trať v zakrytém výkopu mírně pod povrchem. Tunel metra byl vysoký 2,75 metru a široký šest metrů. Vzhledem k mělkému výkopu se vozy snížily na minimum, takže jejich skříně byly zavěšeny mezi dva čtyřnápravové podvozky. Elektrický proud se přiváděl obloukovými sběrači, které se smýkaly po pevné kolejničce na stropě tunelu. Budapešťské metro o délce pěti kilometrů bylo otevřeno v roce 1896. Rozšířeno bylo až po více než sedmdesáti letech.
Největší podzemní dráhy
Mezi města s nejrozsáhlejšími sítěmi metra patří New York s 22 linkami, které jsou dlouhé celkem 398 km (152 kilometrů kolejí vede pod zemí, zbytek na povrchu) a mají 469 stanic.
Největší v Evropě je londýnská podzemka. V tomto osmimilionovém městě provozuje metro několik soukromých společností. Většina tratí byla postavena v první polovině dvacátého století, nejnovější úsek byl otevřen v prosinci 1999.
Druhé největší evropské metro najdete v Moskvě. První linka zde byla otevřena v květnu 1935, nejnovější provozovaný úsek v srpnu loňského roku a letos se plánuje otevření dalších dvou úseků. Moskevské metro není sice největší, ale je nejvytíženější ve světě. Tato 269 kilometrů dlouhá podzemka se 160 stanicemi přepraví denně osm až devět milionů cestujících. Za rok to činí asi tři miliardy osob!
Nejmladší a nejmodernější metra
Třetí na evropském žebříčku velikosti je pařížské metro, jež má v současnosti nejmodernější linku v Evropě. Tou je linka číslo 14 otevřená v roce 1998, která měří pouhých sedm kilometrů. Nová trasa má zcela automatizovaný provoz s důrazem na ekologická hlediska. Vlaky, které jsou celé volně průchozí, se potichu pohybují na gumových kolech průměrnou rychlostí 40 km/h (nejvyšší rychlost činí 80 km/h). Vlakové soupravy bez řidičů se s digitální přesností zastavují tak, aby se jejich dveře kryly se vchody nástupišť. Ta jsou chráněna po celé délce (120 metrů) průhledným plastem s dveřmi, jež se otevírají pouze při nástupu cestujících. Tento systém je zde především z bezpečnostních důvodů, protože každý rok dojde v pařížském metru v průměru ke sto třiceti sebevražedným pokusům, a to nejsou započteny nezaviněné pády do kolejiště z přeplněných nástupišť. Jen linka 14 přepraví v jednom směru za hodinu 25 tisíc pasažérů. Všech tras pařížského metra během jednoho dne využije na 800 000 cestujících.
Metro na pneumatikách
Vozy metra na pneumatikách jezdí v Paříži již od padesátých let 20. století. Podvozky těchto původních vozů měly dvě pevné nápravy, hnané stejnosměrnými elektromotory o výkonu 70 kW. Pneumatiky s vroubkovaným profilem byly vyztuženy ocelovým kordem a plněné dusíkem pod tlakem 0,9 MPa. Na postranních konzolách trati byly izolovaně uloženy ocelové vodicí kolejnice, po kterých jezdila čtyři odpružená pneumatiková kola. Na každé nápravě byla navíc dvě lehká ocelová železniční kola menšího průměru, která se otáčela nad kolejnicemi s normálním železničním rozchodem. Na ně by podvozek dosedl v případě prasknutí pneumatiky. Ocelová kola navíc sloužila k převádění vozidel přes železniční výhybky.
Neustále roste
Nejrychleji se rozrůstá metro v Madridu, je jen o málo menší než to pařížské. Během čtyř let (1995-1999) se jeho tratě prodloužily ze 170 kilometrů na 228 kilometrů.
Velké plány s rozšiřováním metra má i největší čínské město Šanghaj. V příštích pětadvaceti letech tu chtějí postavit jedenáct linek metra (více než 300 km) a deset lehkých městských železničních tras (120 km). Dnes má šanghajská podzemní dráha, která je jednou z nejmladších na světě (otevřena v r. 1995), tři linky, 48 stanic a délku 62,8 kilometru. V prosinci 2000 byla otevřena zatím poslední (třetí) linka.
Jen o málo starší je metro v íránském hlavním městě Teheránu. Zde byla nejdříve v roce 1999 otevřena expresní městská dráha (41 km), na které jezdí mimo jiné i dvoupatrové vlaky. V únoru 2000 byl otevřen první úsek metra z konečné expresní dráhy (Teheránská stanice) do centra města (Náměstí Imam-Khomeyni).
Ani nejnovější úseky teheránského, šanghajského a madridského metra nejsou tak moderní jako pařížská linka 14. Ale metro v Hongkongu ano. První úsek byl uveden do provozu sice už v říjnu 1979, ale před otevřením nejnovějšího úseku v roce 1998 byly všechny starší linky zmodernizovány. Stanice mají prosklené bezpečnostní dveře z nástupiště podobně jako v Paříži a na všech 44 stanicích je samozřejmostí klimatizace.
1. vstup do metra
2. vodovodní trubky
3. turnikety
4. kanalizace
5. telefonní a jiné kabely
6. rozvod elektřiny
7, 8. parovod, plynovod
9. podzemní garáž
10. napájecí kolejnice
11. ventilace
12. základ budovy
13. kanalizační sběrač
14. ocelové piloty
ALPSKÉ METRO
Jako alpské metro jsou známy podzemní lanovky v alpských lyžařských střediscích. Nejznámější z nich je po tragickém požáru z konce minulého roku lanovka v Kaprunu. Stavba zde začala v roce 1971 a o tři roky později zahájilo první alpské metro svůj provoz. Z údolní stanice stoupá souprava nejprve po mostové konstrukci na kolejích s rozchodem 946 mm a pokračuje tunelem dlouhým 3,3 km až do výše 2452 m k vrcholové stanici. Vozy jsou taženy hnacím strojem s tyristorovým řízením o výkonu 2450 kW na laně s průměrem 48 mm.
