Válka o tygry

Sdílej
 
OHROŽENÁ TAJGA Ještě před šedesáti lety žilo v jihovýchodní Asii přes 100 000 tygrů patřících do osmi poddruhů. Dnes jich v přírodě přežívá necelých 5000, tři poddruhy jsou vyhubeny definitivně. Počty největšího současného poddruhu, tygra sibiřského, odhadovali vědci v roce 1989 na posledních přibližně 400 zvířat. O čtyři roky později jich nezbývala ani polovina...

Válka o tygrySibiřští tygři kdysi obývali rozsáhlé území - jejich domov se rozprostíral od Bajkalského jezera přes Čínu až po severní Koreu a severní oblasti Dálného východu. Více než 6000 let staré skalní kresby objevené v okolí Amuru zobrazují tygry obklopené jeleny, maskovanými tvářemi a hady. Ale v průběhu uplynulých dvou set let vytlačil člověk tygry do úzkého, hustě zalesněného pásu hor lemujících pobřeží Japonského moře. Nehostinný horský deštný les, v létě plný komárů a ovádů, v zimě pak spoutaný krutým mrazem (během zimy může rtuť teploměru klesnout až k -50 oC) a vysokou sněhovou pokrývkou, však tygrům poskytl skvělé útočiště před člověkem. Přesto je lidé dostihli i zde a již v roce 1937 se v důsledku nekontrolovaného lovu ocitli sibiřští tygři na pokraji vyhubení - na celém světě jich zbývalo méně než 50! Tenkrát jim paradoxně pomohla světová válka, zákazy lovu a těžká doba stalinismu - v průběhu stalinské genocidy byli téměř do jednoho vyvražděni místní lovci tygrů a šéfové pašeráckých gangů. Do roku 1990 se proto tygří populace ustálila na 350 - 400 zvířatech.

KOLIK STOJÍ TYGR

Tygří maso, kosti, vousy či drápy jsou odpradávna důležitou součástí východní medicíny, tygří pohlavní orgány jsou pak považovány za mocné afrodiziakum. Ceny vzácných surovin tomu odpovídají - v Číně například lze za tygří penis získat 170 dolarů, za sadu tygřích kostí 12 000 dolarů, za kůži 10 000 dolarů a celý tygr vynese prodejci 15 - 18 000 dolarů. Ovšem prodá-li totéž zvíře v některém z velkých měst na západě, může za něj získat až 50 000 dolarů!

Zle po převratu

Tygří kůže zabavená pašerákům bude spálenaZačátkem devadesátých let, po převratu a rozpadu Sovětského svazu, dolehla na Dálný východ těžká ekonomická krize. Lidé se náhle ocitli bez práce i bez možnosti obživy, zato se otevřely hranice s Čínou, Jižní Koreou a Tchaj-wanem. To vedlo k obrovskému rozmachu pytláctví a pašeráctví - přes hranice začalo proudit množství žádaného zboží: vzácných a ohrožených druhů sibiřských rostlin i zvířat. Během velmi krátké doby se tak vinou pytláků dramaticky snížily především stavy sibiřských tygrů: v letech 1992-93 jich odhadem zbývalo posledních asi 150. Ruské ministerstvo životního prostředí proto začátkem roku 1994 začalo ve spolupráci se světovými organizacemi na ochranu přírody připravovat projekt Amba (jménem Amba nazývalo tygra původní sibiřské obyvatelstvo, které ho považovalo za božstvo). Z obrovského množství přihlášených dobrovolníků vybralo 15 mužů, kteří měli potřebnou kvalifikaci a fyzické předpoklady: měli za sebou zkušenost v boji a v přežívání v extrémních podmínkách, ale také např. uměli řídit terénní vůz nebo manipulovat s vysílačkou. Ti pak prošli náročným výcvikem a školením a odjeli na Dálný východ, aby zde bránili tygry před pytláky.

Strážci tygrů

Šéf tygří jednotky Vladimír Dukov (vlevo), měří se svým kolegou zastřeleného tygraV oblasti, kde dosud vládla anarchie a neexistovaly zákony (přesněji, neexistoval nikdo, kdo by vyžadoval jejich dodržování), se náhle objevila nepočetná, ale silná ozbrojená jednotka, která zahájila boj proti pytlákům. Hned od samého počátku byla úspěšná - během prvního roku zkontrolovala tisíce vozů a nákladů a objevila řadu pašeráckých stezek. Zabavila množství tygřích kůží, kostí i celých zvířat, stovky zbraní, pozatýkala desítky pytláků a pašeráků... Práce protipytláckého komanda ovšem nebyla a není bez nebezpečí - ozbrojené pašerácké mafie se svého snadného výdělku nevzdávají bez boje. "Strážci tygrů" proto nejednou hleděli do hlavní pušek a unikli smrti jen o vlásek (případně neunikli, jeden z nich již byl nalezen s kulkou v hlavě). Ohroženy jsou i jejich rodiny a blízcí přátelé - členové pašeráckých gangů a mafií pronásledují dokonce i jejich děti. Patnáct členů tygřího komanda střeží obrovské území téměř bez cest - jeho rozloha činí přibližně 150 000 km2. Mají sice k dispozici terénní auta, vysílačky a dnes i moderní počítače, přesto je jich málo. Jejich práce je proto nejen nebezpečná, ale i nesmírně časově a fyzicky náročná. Není proto divu, že někteří z nich tento psychický tlak nevydrží a po čase svou práci u tygří jednotky vzdají. Ti zbývající (a někteří z nich, např. velící důstojník Vladimir Šejtinin, nebo vedoucí celé jednotky, Vladimir Dukov, jsou členy "tygřího komanda" od samého počátku) však dosahují významných úspěchů: za poslední roky se podařilo snížit pytláctví o 70 % a počet tygrů žijících v oblasti se zvýšil opět na původních 400 - 470 kusů.

Nejde jen o tygry

Smutné svědectví - pozůstatky tygra chyceného do pytlácké pastiSibiřská tajga je domovem i mnoha dalších druhů živočichů a rostlin, jejichž části, kožešiny či orgány jsou nesmírně žádané na černém trhu. Strážci tygrů tak bojují proti sběračům a pašerákům vzácného žen-šenu či lovcům nejvzácnějšího poddruhu levharta, levharta amurského (ve volné přírodě jich zbývá méně než 40). Na pašeráckých stezkách i oficiálních cestách a silnicích kontrolují náklady a zabavují nejen tygří kosti, kůže a další části z jejich těl, ale také ilegálně držené zbraně (jejich počty jdou do tisíců), tlapy a pohlavní orgány medvědů, pachové žlázy kabarů pižmových ap. Pytláci ovšem bohatě zásobují i černý trh s kožešinami - např. jen v jediném nákladu zabaveném na jedné z odhalených pašeráckých stezek objevili strážci tygrů 17 647 veverčích kožek, 581 kožek sibiřských norků, sedm kožešin vydřích a sobolích... Při zatýkání pytláků a pašeráků často narazí na zločince, kteří mají na svědomí i horší činy včetně vražd na domorodém obyvatelstvu. Strážci tygrů se tak nepřímo stávají i strážci zákona a úzce spolupracují jak s policií, tak s místním udehejským obyvatelstvem, které chránilo tygry jako božstvo tajgy již odpradávna.

Bez lesů nepřežijí

tygr sibiřský Dvacet jedna procent všech zbývajících lesů na Zemi tvoří tajga. Není proto divu, že se na Sibiř zaměřila pozornost mnoha mezinárodních dřevařských společností, které se snaží vytěžit zde co nejvíc dřeva, dokud to jde. Kdysi rozsáhlé lesy tak mizejí závratnou rychlostí. Jenže tygři (a nejen ti) právě tento les k mapaživotu potřebují. Vždyť aby se uživil jeden dospělý tygří samec, potřebuje teritorium velké až 1000 km2! Menší samice jsou skromnější, podle výzkumů terénních zoologů se pohybují v oblasti velké asi 100 - 400 km2. Mezinárodní organizace na ochranu přírody, které koordinují a finančně podporují projekt Amba, se proto mimo jiné snaží zastavit těžbu dřeva a zasadit se o ochranu celých rozsáhlých a souvislých lesních celků - bez nich totiž ochrana tygrů nemá význam. Nutná je i výchovná činnost - vždyť "zahyne-li" tajga se všemi svými obyvateli, zahynou nakonec i místní lidé, kteří jsou na ní bytostně závislí. a - původní areál rozšíření tygra sibiřského (hnědě) b - současný areál jeho výskytu (oranžově)

LIDOŽROUT

Prakticky každý rok musejí strážci jednoho až dva vzácné tygry sibiřské zastřelit. Důvodem je, že napadají lidi. Jeden takový tygr např. ohrožoval lesní dělníky v roce 1998. Když byl zastřelen, ukázalo se, že jde o dospělého samce, který vážil pouhých 120 kg. Měl z neznámého důvodu ulámané drápy, takže nebyl schopen lovit přirozenou kořist. Zaměřil se proto na dostupnější oběti - lidi a jejich zvířata. Zdraví tygři se jinak člověku vyhýbají a nenapadají ho (s výjimkou samic bránících mláďata).

 

Hry