V současné době se sportovní šerm pěstuje ve sto zemích světa na všech pěti kontinentech. Nikde však není tak masový a populární jako například fotbal nebo lední hokej. V Čechách, přestože nepatří mezi finančně nejnáročnější sporty a mohl by proniknout více mezi veřejnost, ho udržuje hlavně rodinná tradice.
Šerm ale není sport nezajímavý. Navíc je to sport, který se pěstuje pro radost a zábavu, ne pro peníze.
vesta a kalhoty šité z kevlaru - podobný materiál slouží pro výrobu neprůstřelných vest (8000 korun)
rukavice (500 korun)
maska z odolného pletiva nebo s vloženým plexisklem jako mají hokejisté a molitanovým límcem (4000 korun)
kord - čepel, číška, ručka (1500 korun)
bílé podkolenky (200 korun)
obuv uzpůsobená pro šermířský střeh (4000 korun)
Jaké druhy šermu ještě existují
V současné době je populární šerm scénický a historický. Šerm scénický je určen především pro divadlo a film, při šermu historickém jde o rekonstrukci dobových šermířských praktik v historických krojích s věrnými replikami zbraní. Představení se skoro vždy odehrává před diváky, většinou na hradech a zámcích. Tento druh šermu provozuje v Evropě i u nás mnoho skupin takzvaného "historického" šermu, což je ale název zavádějící. Pokud někdo předvádí historická auta nebo kostýmy, je téměř jisté, že se jedná opravdu o historické předměty, ale šerm? Vždyť nikdo z našich vrstevníků ho neviděl a dochované historické traktáty jsou plné teorií a jen zřídka dávají úplný a srozumitelný obrázek, jak boj doopravdy vypadal. Skutečný historický šerm byl pro laika nejspíš ještě méně zajímavý než současný šerm sportovní. Ten byl pro svou logiku a rychlost zbaven veškerých neefektivních pohybů, jaké předvádí šerm "historický". Pomineme-li moderní šerm fleretem, kordem a šavlí, existuje ještě kendó - japonský sportovní šerm bambusovým mečem. Věnují se mu jak ženy, tak muži, a to přibližně ve třiceti až čtyřiceti zemích světa. Paarikaoba je gruzínský druh šermu a provozuje se pouze v Gruzii.
Kdo se může stát šermířem
Chvíle volna je pro člověka naplno se věnujícímu šermu vzácná. Šermířský trénink, soustředění a závody zaberou "profesionálovi" sedm dní v týdnu celých deset měsíců. Se šermem má možnost začít prakticky kdokoliv. Na rozdíl od některých jiných sportů nerozhodují u něj tělesné dispozice. Jistým předpokladem by snad mohla být výbušná rychlost, rvavost a zarputilost. Velmi důležitá je rovněž psychická odolnost, která mnohdy znamená vítězství. Šermířský trénink začíná kolem páté hodiny odpolední. V tu dobu se šermíři scházejí v šatnách a potom se odeberou do šermírny.
Šermířská škola
Pohyby nohou nejsou v šermu přirozené. Přestože jsou méně oblíbenou částí tréninku, je nezbytné se je naučit a jejich techniku neustále zdokonalovat. Bez nich se totiž žádný šermíř neobejde. Základní postoj ve stoji rozkročném, s lehce pokrčenými koleny, se nazývá střeh. Krok směrem dopředu je posun, odsunem se rozumí pohyb dozadu. Výpad je jedna z akcí, kterou je možné co nejrychleji zasáhnout soupeře. Důležitá je rovněž šermířská škola. Kromě šermířských nohou, o nichž byla řeč, se šermíř neobejde bez krytů - kruhovitých pohybů prováděných jen pohybem prstů a zápěstí, jež se používají pro vychýlení soupeřovy čepele. Je to tedy praktická část, při níž trenér navozuje situace jako při skutečném zápasu a jeho svěřenec se snaží reagovat. Potom vše, co se naučil, uplatňuje při volném šermu. Co je tedy potřeba? Šermíř musí být vybaven dresem složeným z bílé vesty, kalhot a spodní vestičky. Oblečení je vyrobené z pevného materiálu a nesmí na něm být nic, o co by se mohla zachytit zbraň. Dále jsou nepostradatelné bílé podkolenky, pletivová maska chránící obličej, hlavu a hrdlo, a mírně vyztužená rukavice, která se nosí na šermující ruce a sahá do poloviny předloktí. Nakonec je potřeba vodivý kabel, jímž je závodník propojen s registračním aparátem, a zbraň.
Fleret, kord nebo šavle
Fleret je zbraň bodná. Platným povrchem, místem, kde je zásah uznán, je v šermu s ním trup bez paží. Druhou bodnou zbraní je kord. Zásahy jsou platné po celém těle, včetně materiálu, například i na tkaničce u boty. Poslední bodnou, zároveň však i sečnou zbraní je šavle. Zásahy je tedy možné získat jak hrotem, tak ostřím, a to od pasu nahoru. Ani jedna ze zbraní nemá ovšem ostrou čepel ani hrot. Každá z nich je zakončena tupým zárazníkem, jemuž se v šermířské hantýrce říká aret. Vymezený prostor určený pro šerm se nazývá šermířské pole neboli planš. Je to běhoun 1,5 metru široký a 14 metrů dlouhý a šermíř ho nesmí během utkání opustit. Jakmile se tak stane, může obdržet i trestný zásah. Kolem osmé hodiny večer je čas na strečink, menší posilování a na odchod domů.
Závody, soustředění
Šerm ale není pouze dřina. Překoná-li začátečník prvních pár let, kdy se musí naučit veškeré základy, stává se z něho zábava. Šermíř dostane kalendář s rozpisem turnajů, tréninkový plán a další instrukce týkající se nadcházející sezony. Koncem září se účastní prvních závodů a v případě, že se dostane na určitou úroveň, připravuje se na mistrovství Evropy juniorů (věková kategorie do dvaceti let). To se koná na přelomu října a listopadu, podobně jako mistrovství světa seniorů (věková kategorie od dvaceti let výše), jež je vrcholem prvního pololetí sezony. Mezi tím vším pracuje na udržování fyzičky, účastní se českých a světových pohárů, různých mezinárodních soustředění a mítinků. Další přípravné období nastává v únoru. Šermíře čeká mistrovství světa juniorů a v červnu mistrovství České republiky, které je zároveň definitivním zakončením sezony. Ti nejlepší pak ještě první týden v červenci odjíždějí na mistrovství Evropy seniorů.
KDYŽ SE ŘEKNE ŠERM
Slovo šerm pochází ze středohornoněmeckého schermen, které doslova znamenalo potýkání se se zbraní. Převzetím z češtiny vzniklo zřejmě polské szermowač a szerm. Jiné prameny naopak tvrdí, že český výraz šerm má základ ve francouzštině - lescrime, ve španělštině - esgrima a v italštině - scherma.
CO JE PODSTATOU ŠERMU?
Ze všeho nejdřív je nutné podotknout, že ta se za celá tisíciletí na rozdíl od pravidel nezměnila. Jde o boj dvou soupeřů ozbrojených sečnými či bodnými zbraněmi s cílem zasáhnout druhého a přitom sám nebýt zasažen. V tomto principu pokračuje i současný sportovní šerm, kde už nejde o život a kde vítězí ten, kdo zasáhne soupeře jako první. Posoudit to dnes umožňují moderní elektronické registrační přístroje, jež dokáží rozlišit časový sled zásahů obou soupeřů s přesností dvacetiny sekundy. Zápas vyhrává ten šermíř, který během určité doby získá daný počet "zásahů".
