Euro

Základní ochranné prvky

Eura jsou tištěna na papíru z čisté bavlny, který je na omak zcela odlišný od běžného papíru. 1 - Proti světlu objevíte na každé bankovce stupňovitý vodoznak, jenž vzniká při výrobě papíru jeho rozdílnou tloušťkou. Na nepotištěné části bankovky zobrazuje její hodnotu a příslušný architektonický motiv 2 - V levém horním rohu lícní strany a pravém horním rohu rubové strany jsou umístěny soutiskové značky. Ty se proti světlu spojí a vytvoří číslo nominální hodnoty bankovky 3 - Použitím hlubotisku vzniká na lícní straně hmatově rozlišitelný reliéf (zkratky Evropské centrální banky, nominální hodnota eura) 4 - Bankovky jsou opatřeny fólií s hologramem (proužek a medailon), který při jejich pootočení mění barvu

Znak eura

Grafický symbol eura vychází z písmene E (prvního písmene slova Evropa) a tvarem je inspirován řeckým písmenem epsilon, což je projev úcty k Řecku, jako kolébce evropské civilizace. Dvě rovnoběžné střední čáry mají představovat stabilitu nové měny.

Eurobankovky

Vydávání bankovek řídí Evropská národní banka. Návrh všech sedmi bankovek, na nichž je vyobrazen vývoj architektonických slohů, pochází z dílny rakouského výtvarníka Roberta Kaliny. Nejde ovšem o konkrétní evropské stavby, ale o reprezentativní výběr nejvýraznějších prvků každého slohu. Na líci bankovky jsou okna a brány, které symbolizují evropského ducha otevřenosti a spolupráce, na rubu pak most, jenž představuje vzájemnou spolupráci evropských národů a také spolupráci mezi Evropou a ostatním světem.

Zaniklé měny

Obyvatelé některých států se se svojí starou měnou loučili jen velmi neradi. Vždyť většina z těchto zaniklých měn mívala světové jméno, které bylo budováno desítky a někdy i stovky let. Například španělská peseta platila od roku 1868, italská lira od roku 1862, nizozemský gulden od sedmnáctého století, francouzský frank od čtrnáctého století a řecká drachma dokonce od sedmého století před naším letopočtem.

Euromince

S mincemi je to trochu jiné než s bankovkami. Zatímco všechny bankovky eura mají stejný design, náměty na mincích se budou v každém státě lišit. Jedna strana mincí je totiž tzv. evropská, tj. pro všechny mince stejná, a druhá národní. Evropská strana vznikla podle návrhu Belgičana Luce Luycxe. Je na ní znázorněna hodnota mince s označením euro nebo eurocent, stylizovaná mapa Evropy a dvanáct hvězdiček členských států. Euromince mají osm hodnot, všechny jsou kulaté s výjimkou dvaceticentu, který má po obvodu malé obloučky ve tvaru španělského květu (jeden ze španělských symbolů). Také u mincí vyšších hodnot hrozí padělání. Všechny mince se však vyrábějí z kvalitních materiálů a právě jejich kvalita a přesné chemické složení jsou nejdůležitějším ochranným prvkem proti padělání.

Národní strany mincí

Podoba národních stran mincí je dílem umělců z každé členské země eurozóny. Všechny mince jsou samozřejmě platné v celé EU, bez ohledu na to, ze které země pocházejí. Německo má například na svých eurech Braniborskou bránu, která je významnou památkou Berlína, orlici jako tradiční symbol suverenity a dubovou větévku jako památku na feniky. Své národní mince budou vydávat i malé státy, jako je Vatikán, Monako či San Marino, které používají národní měnu toho státu, jenž je obklopuje. Mince budou rovněž platné v rámci EU, jejich množství bude ovšem velmi omezeno.

Kde se platí eurem

Eurem se zatím platí pouze ve dvanácti z patnácti členských států Evropské unie - v Belgii, Francii, Německu, Řecku, Irsku, Nizozemsku, Itálii, Portugalsku, Finsku, Lucembursku, Rakousku a Španělsku. Euro přijaly za vlastní i malé státy v eurozóně, jako je například Vatikán či Monako, ale i státy, jež nejsou členy EU. Jsou to státy bývalé Jugoslávie - Kosovo a Černá Hora, ve kterých se v minulých letech válčilo a euro zde má napomoci k rychlejší obnově ekonomiky. Ostatní státy EU - Velká Británie, Dánsko a Švédsko si naopak ponechaly měnu původní.

JAK VZNIKLO EURO

V roce 1992 byla v nizozemském městě Maastricht sepsána smlouva o Evropské unii, ve které se smluvní strany dohodly o zavedení jednotné měny ve státech EU. V prosinci roku 1995 dostala nová měna oficiální název - euro. Zavádění eura do oběhu začalo 1. ledna 1999, kdy tuto měnu přijalo jedenáct států Evropské unie. Euro se vyskytovalo ovšem pouze v bezhotovostním styku (např. při převodu z jednoho účtu na druhý). V tento den byl také stanoven pevný kurz mezi měnami států EU a eurem. Od 1. ledna 2002 bankovky a mince eura nahradily jednotlivé evropské měny. Do šesti měsíců, tedy do 1. července 2002, se euro stane výhradním platidlem eurozóny.