Žijí všude kolem nás - sdílejí s námi naše byty, zahrady a sady, obývají lesy i otevřenou krajinu, hory inížiny, tropické kraje i polární oblasti . Jsou doma na poušti i v mokřadech, někteří dokonce i ve vodě! pavouci . Lidé věří, že nosí štěstí , přesto se jich často bojí nebo štítí.
Žijí všude kolem nás - sdílejí s námi naše byty, zahrady a sady, obývají lesy i otevřenou krajinu, hory inížiny, tropické kraje i polární oblasti . Jsou doma na poušti i v mokřadech, někteří dokonce i ve vodě! pavouci . Lidé věří, že nosí štěstí , přesto se jich často bojí nebo štítí.
DOMÁCÍ ŠTĚSTÍ
Je tedy zřejmé, že u nás se lidé bojí pavouků zcela zbytečně a bez důvodu. A na jejich strachu nic nemění ani skutečnost, že ti starobylí členovci jsou velmi užiteční. Přesto si to všichni dobře uvědomují a mají vůči pavoukům určité zábrany. A tak např. hospodyňka, která objeví v koutě kuchyně pavučinu s pěkným vypaseným pokoutníkem, zděšeně zaječí, smete pavučinu, ale pavouka zabije jen málokdy.
Podle pověry totiž pavouci nosí domácí štěstí. Původ pověry je zjevný - v pavučinách skončí obrovské množství much a dalšího obtížného a škodlivého hmyzu, pavouci jsou proto významnými pomocníky v boji proti němu a jakousi zdravotní či hygienickou hlídkou v domácnosti.
Když se pavouci někdy před 400 miliony let objevili, neuměli ještě spřádat komplikované sítě, jaké spřádá většina současných druhů. Svá vlákna používali pouze k vystýlání doupěte, případně si jimi značili cestu při výpravách za kořistí. Některé primitivní skupiny pavouků (např. sklípkani) to neumějí dodnes - lovecké sítě nepoužívají a svou kořist stopují nebo na ni číhají v záloze a loví ji skokem. Přesto mají snovací žlázy a pavučinová vlákna vytvářejí. Slouží jim však stejně jako jejich předkům jen k vystýlání chodbiček, doupěte, k budování stezek a pachových stop a k tvorbě kokonů.
Složité a důmyslné sítě sloužící jako pasti či lovecké "náčiní" se většina pavouků naučila spřádat mnohem později - a zdá se, že rozvoj této dovednosti souvisel s tím, že se hmyz naučil létat...
Síť ovšem pavoukům zdaleka neslouží jen k lovu, právě naopak, jemná hedvábná vlákna provázejí pavouka celým životem. Nejsou proto všechna stejná. Jinak vypadají vlákna, z nichž tká pavouk kokon - kolébku, ve které se zrodil a do níž ukládá svá vajíčka, jiná vlákna mu slouží jako "cesta" z jednoho místa na druhé. Pavučina, ze které má pavouk vystavěný svůj úkryt, vypadá jinak než lepkavá síť určená k lapání hmyzu. Lehounká pevná vlákna dokonce slouží pavoukům jako dopravní prostředek: pavouk vypouští pavučinu do větru a pak se sám, zavěšen na jejím konci, nechá unášet větrem daleko od místa, kde dosud žil.
NENAPODOBITELNÁ PAVUČINA
Pavučinové vlákno má mimořádné vlastnosti: je lehounké a téměř nehmotné, přesto je pružnější než nylon a pevnější než ocelové lano. Vědci např. spočítali, že jediný svazek pavoučích vláken o síle tužky (tedy takový silnější pavučinový provázek) by dokázal zastavit velké dopravní letadlo v letu. Uměle vyrobená pavučina by tudíž byla pro lidstvo nesmírně užitečná, o její výrobu se proto pokoušejí laboratoře na celém světě. Zatím ji však nikdo nedokázal napodobit.
Mnoho lidí řadí pavouky mezi jakýsi podivný hmyz, ve skutečnosti však mají s hmyzem společné jen to, že patří do stejného kmene členovců ( Arthoropoda ). V něm tvoří samostatnou třídu pavoukovců ( Arachnida ), která se vyznačuje šesti páry článkovaných končetin na hlavohrudi, přičemž první dva páry jsou přeměněné v makadla a chelicery (klepítka). Pavouci (řád Araneida ) se od ostatních řádů (např. roztočů, štírů, sekáčů ap.) liší tím, že mají nečlánkovaný zadeček napojený na hlavohruď jen tenkou stopkou a snovací ústrojí na konci zadečku. Vědci dnes rozlišují 35 000 druhů pavouků, toto číslo ale zdaleka není konečné, mnoho druhů na své objevení teprve čeká. V naší republice žije z tohoto množství téměř 700 druhů.
MILIONY PAVOUKŮ
Nejvíc druhů pavouků žije v teplých, tropických a subtropických oblastech. Mírné oblasti nejsou tak bohaté na počet druhů, počty jedinců však mohou být obrovské. Pavouci jsou proto významnou součástí potravních řetězců a ekologické rovnováhy v krajině. Britští vědci např. spočítali, že na anglickém venkově žijí více než čtyři miliony pavouků (jedinců) na každý hektar půdy. Za rok spořádají takové množství hmyzu, že jeho váha převyšuje váhu všech lidí žijících ve stejně velké oblasti.
"PAVUČINY" SPŘÁDAJÍ I JINÍ TVOROVÉ
Vlákna podobná pavučinám umějí vytvářet i zcela nepříbuzné skupiny živočichů. Snovací žlázy má mnoho druhů hmyzu, např. řada housenek se kuklí v kokonu spředeném z hedvábných vláken - nejproslulejší z nich je bourec morušový, z jehož vláken se vyrábí pravé hedvábí. Podobná vlákna používají i vodní larvy chrostíků při lepení svých schránek. Také leckteří mlži produkují velice pevná vlákna, jejichž chemická stavba se podobá pavučině - slouží jim především k pevnému přichycení k podkladu.
TOVÁRNA NA HEDVÁBÍ
Vlákno pavučiny je tvořeno organickou látkou, z velké části bílkovinou zvanou fibroin. Pavouk ji produkuje ve zvláštních, tzv. snovacích žlázách umístěných ve spodní části zadečku. Snovací žlázy nejsou shodné - nejčastěji jich bývá šest typů a každý z nich produkuje jiné vlákno. Ampulární žlázy (3) produkují velice pevná vlákna, která pavoukům slouží k jištění - spouštějí se po nich k zemi, šplhají po nich vzhůru, značí si jimi cestu a vytvářejí z nich jakousi pavučinovou stezku. Pavouci, kteří budují sítě, z nich vytvářejí nosnou kostru sítě a v určitých situacích mohou na volně vypouštěném vlákně odletět. Žlázy tubuliformní (6) mají pouze samice - v nich vzniká vlákno, které je nesmírně pevné v tahu a které slouží pouze ke spřádání kokonů, do nichž samička ukládá vajíčka. Obrovské množství (až 500 párů) drobných žlázek piriformních (1) vytváří jemná vlákna, která slouží jako spojovací materiál - pavouci jimi spojují ostatní vlákna nebo je jimi připevňují k podkladu. Zajímavým způsobem pracují žlázy aciniformní (2) - vypouštějí široké pruhy bělavé pavučiny, jimiž pavouci vystýlají vnitřek kokonu, používají je k tvorbě tzv. stabilimentu (širokého hustého pásu vláken, který zpevňuje pavučinu), a především jimi ovíjejí a znehybňují ulovenou kořist. Žlázy dalších dvou typů mají pouze pavouci, kteří tkají kruhové či prostorové sítě, což jsou zejména křižáci. Tyto žlázy, odborně glandulae ( glandula = žláza) coronatae (5) a aggregatae (4), vytvářejí jemnou vnitřní spirálu lepkavé pavučiny a obnovují její lep. Právě tato část sítě je onou pastí, do níž se lapá hmyz a ze které není úniku.
