Trnité ještěrky

Sdílej
 
Různými trny či ostny je vybavena celá řada ještěrů, u většiny z nich však jde o pouhou poměrně měkkou "ozdobu", jíž se navíc často pyšní jen samci. U jihoafrických kruhochvostů ale mají trny obrovský význam - slouží mírumilovným tvorům k obraně před nepřáteli.

Různými trny či ostny je vybavena celá řada ještěrů, u většiny z nich však jde o pouhou poměrně měkkou "ozdobu", jíž se navíc často pyšní jen samci. U jihoafrických kruhochvostů ale mají trny obrovský význam - slouží mírumilovným tvorům k obraně před nepřáteli.
Téměř půlmetrový ještěr se spokojeně sluní s hrdě vztyčenou hlavou. Již svým vzhledem vzbuzuje respekt. A když se začne bránit mohutnými údery silného trnitého ocasu a kousáním, zažene na útěk i mnohem většího útočníka.

Foto
Největší zástupce této skupiny ještěrů, kruhochvost velký (Cordylus giganteus), však své zbraně využívá jen v případě opravdové nouze, přednost dává úkrytu v podzemních norách, které si sám vyhrabává. Tady se spoléhá na svou nedostupnost, nory totiž bývají až tři metry dlouhé a tak daleko pod zem se odváží jen málokterý útočník. Ale i když se za ním nějaký nepřítel do podzemí vypraví, jen málokdy uspěje. V úzkých norách je kruhochvost prakticky neporazitelný: nastaví pronásledovateli silnými trny vyzbrojený ocas a mocně nafoukne tělo pokryté ostny. Vzepře se tak jimi o stěny nory a žádná síla ho nedokáže dostat ven.

ŽIVÝ PRSTEN S OSTNY

Zcela jinou a ve světě ještěrů velmi neobvyklou strategii obrany zvolil mnohem drobnější, přibližně dvaceticentimetrový kruhochvost štítnatý (C. cataphractus). I on má celý hřbet a ocas krytý velice silnými kostěnými trny, ale bříško má měkké, nechráněné. Podobně jako náš ježek se proto v nebezpečí stáčí tak, aby je ukryl.
Jenže ještěr není ježek, z dlouhého štíhlého tělíčka se prostě ostnitá koule vytvořit nedá. Kruhochvost se proto stočí do kroužku hřbetem ven (čímž skryje zranitelné břicho) a pevně se zakousne do vlastního ocásku. Vytvoří tak ze svého těla tuhý ostnitý prstenec, což je tvar, který většina jeho nepřátel, zejména hadi, nedokáže pohltit nebo nějak rozmotat. Tento druh bývá často chován v zajetí, tam se však brzy ochočí a stane se velice přítulným stvořením. Chovatel je tím ovšem ochuzen o jeho obranný trik: kruhochvost se nikdy necítí ohrožen (právě naopak, svého ošetřovatele vítá jako zdroj potravy), a tak ani nemá potřebu stáčet se do kruhu.

Foto
PROČ KRUHOCHVOST?

Kruhochvosti tvoří samostatnou čeleď ještěrů zvanou kruhochvostovití (Cordylidae), do níž zoologové zahrnují téměř 60 druhů a dělí ji na dvě podčeledi. Všichni zástupci této zvláštní čeledi žijí v jižní a východní Africe a jejich společným znakem je, že mají tělo kryté jakýmsi brněním tvořeným zkostnatělými kýlnatými šupinami, z nichž některé (především šupiny na ocase a v týle) jsou nápadně prodloužené v tvrdé ostré trny. A právě uspořádání ocasních šupin dalo kruhochvostům i české jméno: tito ještěři je mají seřazené do velice nápadných pravidelných "kroužků".
Jako většina ještěrů jsou i kruhochvosti draví - loví různý hmyz, větší druhy nepohrdnou drobnými obratlovci. Jsou denní a jejich domovem jsou hlavně stepi, v nichž nacházejí dostatek potravy nebo skalnatá místa s množstvím kamenů a puklin, které jim zajišťují úkryty.

* * * * * * * * * * * *

JEŠTĚRKOVCI

Kromě podčeledi pravých kruhochvostů ( Cordilinae) patří mezi kruhochvosty i ještěrkovci (podčeleď Gerrhosaurinae). Také tito ještěři mají nápadné tuhé šupiny uspořádané do pravidelných řad, šupiny však nejsou proměněné v trny. Typickým představitelem této skupiny je i její největší a nejrozšířenější zástupce, více než půl metru dlouhý ještěrkovec velký (Gerrhosaurus major) z východní a jihovýchodní Afriky.

* * * * * * * * * * * * *

DOKONALÉ MASKOVÁNÍ

Mnoho zvířat má nápadnou černou pásku či jinou kresbu přes oko a část hlavy. Toto zbarvení má jediný význam - opticky rozbít siluetu hlavy a znesnadnit nepříteli přesné zamíření útoku na nejzranitelnější část těla. Jak účinné je toto maskování, předvádí kruhochvost ostnitý v plzeňské zoo - dokonale splývá se skalnatým prostředím a tvar celé jeho hlavy objevíte teprve při velmi pozorném pohledu.

* * * * * * * * * * * * *

VE SPOLEČNÉ NOŘE

Kruhochvosti rodu Cordylus jsou živorodí (přesněji vejcoživorodí, to znamená, že se mláďata líhnou z vajíček v okamžiku jejich kladení) a samička mívá obvykle jen dvě mláďata. U druhů, které si vyhrabávají nory, sdílejí mláďata po určitou dobu noru společně s matkou. Bezpečné nory kruhochvostů však využívají i nezvaní hosté, nezřídka se v nich vedle domácího pána zabydlí různé žáby či hadi včetně jedovatých kober.

 

Hry