Letadla do buše

Kategorie letounů utility ,zahrnující všestranéÉ dopravní stroje s jedním turbovrtulovým motorem ,je u nás téměř neznámá. Ve světě mají však tato letadla své pevné místo již řadu let a v některých oblastech jsou doslova nepostradatelná .

To, aby letadla spolehlivě sloužila k dopravě osob a nákladu, bylo tužbou průkopníků již v raných dobách aviatiky. Spolehlivost létajících strojů se dostala na přijatelnou úroveň až za první světové války, která však civilnímu létání vůbec nepřála. A tak se letoun stal neocenitelným dopravním prostředkem až během dvacátých let, a to i v nehostinných končinách naší planety. Osoby, poštu, léky i potraviny přepravovaly například na kanadském severu i v australském buši britský dvouplošník de Havilland DH-60 Moth, nad sibiřskou tajgou se vznášel ruský Polikarpov Po-2 Kukuruznik. Nemys lete si ale, že piloti těchto legendárních strojů měli jednoduchou práci. Konstrukce těchto letadel, na níž byly použity především dřevo a plátěný potah, jim neposkytovala žádné pohodlí a taktak se dokázala vyrovnat s těžkými povětrnostními i klimatickými vlivy.

NOVÁ KATEGORIE

Obrat k lepšímu nastal až po druhé světové válce. Kupříkladu na severoamerickém kontinentu se uplatnily poměrně moderní letouny z válečných přebytků. Zmiňme se alespoň o Stinsonu Sentinel, Noorduynu Norseman či větším Douglasu C-47 Skytrain, které se již vyznačovaly odolnou kovovou konstrukcí. Během padesátých let minulého století vznikly další typy, vyvinuté zvlášť pro tuto všestrannou dopravu. Tím se vlastně zrodila nová kategorie letounů Utility, často též nazývaná Bush Aviation - letadla do buše. Proslulost si získaly zejména hornoplošníky de Havilland of Canada DHC-2 Beaver a DHC-3 Otter, Dornier Do 27 z Německa, švýcarský Pilatus Porter a ruský dvouplošný Antonov An-2 (ten můžete u nás spatřit na obloze dodnes). Všechny uvedené stroje, poháněné jedním pístovým motorem, měly řadu společných rysů. Předně se vyznačovaly zvlášť odolnou konstrukcí, takže nevyžadovaly větší nároky na servis, a jejich kabinu nebyl problém uspořádat jak pro dopravu cestujících - zejména lovců, rybářů či lékařů, tak pro transport nejrůznějšího nákladu - beden s léky, potravinami a zbožím. Ottery, beavery či portery bezesporu představovaly značný pokrok při zásobování těžko přístupných oblastí světa. Nicméně v šedesátých letech se v dopravních letadlech začaly stále více prosazovat vedle proudových také turbovrtulové motory, přičemž tento trend zasáhl i stroje kategorie Utility. Pístové agregáty začaly být zkrátka pasé, neboť turbovrtulové jednotky nabídly lepší technické parametry, zejména výrazně větší výkonnost.

TREFA DO ČERNÉHO

Je zajímavé, že se k tomuto řešení neodhodlali dosavadní výrobci malých všestranných dopravních letadel. Byla to totiž americká firma Cessna, která si v letech po druhé světové válce vybudovala výbornou pověst lehkými sportovními a turistickými letadly. V sedmdesátých letech však tento obor opustila a jako náhradu si zvolila kategorii Utility. Výsledkem jejího úsilí se stal typ Cessna 208A Caravan I, jenž vnesl mezi letadla do buše nová měřítka. Nebylo divu, neboť návrháři Cessny při jeho vývoji nelitovali námahy a pečlivě si zjistili požadavky potenciálních zákazníků. Prototyp Cessny 208A Caravan I poprvé vzlétl počátkem prosince 1982 a sériová výroba byla spuštěna o tři roky později. Dnes je jasné, že se firma Cessna letadlem Caravan strefila do černého. Počet prodaných exemplářů přesáhl úctyhodnou hranici tisíce kusů a poptávka stále neklesá.
Proč letoun Cessna 208A Caravan Is koncepcí hornoplošníku zákazníky tolik zaujal? Za prvé jim nabídl neobyčejně prostornou kabinu s využitelným objemem 7,2 m3, která se navíc vyznačuje mnohotvárným uspořádáním. Stroj dopravuje v základní verzi 12 cestujících a po vymontování sedadel lze na palubu umístit nejrůznější náklad. Pohodlný přístup umožňují rozměrné dveře na boku trupu. K popularitě těchto letadel přispěly také jejich různé účelové modifikace. Jde například o stroje pro záchrannou leteckou službu, jejichž kabina poskytne dostatek místa pro tři zraněné na nosítkách a lékařský doprovod. V devadesátých letech přišel na svět zvětšený typ s označením 208B Grand Caravan pro 14 cestujících. Pohon Caravanu I, jenž dosahuje cestovní rychlosti 341 km/h a bez doplnění paliva urazí vzdálenost až 1797 km, zajišťuje spolehlivý turbovrtulový motor Pratt and Whitney of Canada PT-6A-114 o výkonu 447 kW.

DALŠÍ PŘÍSPĚVKY

Obchodní úspěch letadla Cessna Caravan I samozřejmě zaujal další výrobce. Jako první se rozhodla vyvinout stroj podobných kvalit francouzská firma SOCATA, která v té době byla součásti společnosti Aerospatiale a nyní patří pod ochranná křídla obří západoevropské korporace EADS (European Aircraft, Defence and Space Company). Projekt letadla s označením TBM-700 spustila v červnu 1987, přičemž letové testy prototypů byly úspěšně završeny o tři roky později. "Tébé-emko" ale vůbec nekopíruje pojetí moderního letadla do buše stanovené typem Cessna Caravan I. Na rozdíl od něj jde o elegantní dolnoplošník se zatahovacím podvozkem, který si v mnohém nezadá s obchodními letadly. V čistě osobním provedení poskytuje jeho poměrně komfortně vybavená kabina prostor pro pilota a šest cestujících. Výrobce dále nabízí verze pro nákladní dopravu, záchrannou leteckou službu či fotografování ze vzduchu. Předností tohoto francouzského letounu s motorem PT-6A-64 o výkonu 522 kW a zatahovacím podvozkem je pozoruhodná cestovní rychlost 555 km/h. Dosud bylo vyrobeno přibližně 150 kusů TBM-700.
Koncem osmdesátých let upřel opět pozornost na kategorii Utility švýcarský výrobce Pilatus, přičemž se vydal shodnou cestou jako jeho francouzský soupeř. Letadlo s označením PC-12, jehož prototyp se poprvé odpoutal od vzletové dráhy v roce 1989, je totiž také pohledný a aerodynamicky uhlazený dolnoplošník. Proto také dosahuje s turbovrtulovým motorem PT-6A-67B o výkonu 895 kW značné cestovní rychlosti 500 km/h. Novému stroji značky Pilatus však rozhodně nechybí všestrannost. Jeho kabina o objemu 9,24 m3 obsahuje standardně devět sedadel, luxusní provedení Executive slouží k přepravě šesti cestujících. K dispozici jsou dále verze Combi pro smíšenou osobní a nákladní dopravu, "dodávka" Freighter či Eagle pro vojenské účely.

* * * * * * * * * * * *

PŘISTÁNÍ NA VODĚ

Pevný kolový podvozek příďového typu je u Cessny 208A Caravan I možno na přání zákazníka nahradit dvojicí plováků, což významně zvětšuje možnosti uplatnění tohoto letounu v oblastech mimo civilizaci.

* * * * * * * * * * * * *

UTILITY Z RUSKA

Do kategorie Utility přispěl s troškou do mlýna také ruský výrobce Mjasiščev. Jeho letoun M-101T Gžel se vyznačuje opět doplnoplošnou koncepcí a za pozornost stojí značná podobnost s naším strojem Ae-270 Ibis. Ve verzi pro osobní dopravu má kabina Gželu s cestovní rychlostí 500 km/h a doletem 800 km osmimístnou kapacitu, přičemž se uvažuje také o vysloveně nákladní, kombi a záchranné letecké variantě. Sériová výroba ovšem zatím zahájena nebyla.