Doba ledová ve skutečnosti

Sdílej
 
Během své dlouhé historie prošla naše Země mnoha nejrůznějšími podobami. Tak, jak se měnila vzájemná plocha kontinentů a oceánů, měnil se i rozsah souší a moří a klimatická pásma. Z oblastí pokrytých nedozírnými ledovci se staly vyprahlé pouště, z pouští mořská dna a mořské hlubiny byly vyzdvihovány do výše velehor. Společně s tím se měnila i rostlinná a živočišná společenstva.

Během své dlouhé historie prošla naše Země mnoha nejrůznějšími podobami. Tak, jak se měnila vzájemná plocha kontinentů a oceánů, měnil se i rozsah souší a moří a klimatická pásma. Z oblastí pokrytých nedozírnými ledovci se staly vyprahlé pouště, z pouští mořská dna a mořské hlubiny byly vyzdvihovány do výše velehor. Společně s tím se měnila i rostlinná a živočišná společenstva.

Foto
Jednou z posledních od současnosti odlišných podob naší planety bylo období, kdy se na celé Zemi citelně ochladilo. První náznaky těchto změn se projevily už koncem třetihor, to je přibližně před dvěma miliony let. Začalo to nenápadně - zprvu jen nepříliš výrazným kolísáním teplot a častými dešti. Postupně ale teplota klesala, dešťové srážky nahradilo sněžení. A ledovce, které se až do té doby držely jen na horských vrcholech, začaly sestupovat do nížin. Toto ochlazení nemělo jen místní charakter, postihlo celý svět. Ledovcové příkrovy rostly a v poměrně krátké době pokryly rozsáhlé plochy kontinentů. Celá třetina tehdejší souše zmizela pod ledem. V době největšího zalednění sahalo čelo evropských ledovců až k 50. rovnoběžce a na severoamerickém subkontinentu dokonce až k 40. rovnoběžce. Začaly doby ledové.

KOLIK BYLO LEDOVÝCH DOB

Pokles teploty nebyl trvalý, ale měl výkyvy. Období největšího chladu, vlastní doby ledové (odborně glaciály), se střídaly s teplejšími dobami meziledovými (interglaciály). Dokonce i v rámci samotných glaciálů byly některé periody chladnější (stadiály) a jiné zase teplejší (interstadiály). Přesto i během teplejších mezidobí bylo velmi chladno - ve střední Evropě byla průměrná teplota o 3 až 4 °C nižší než dnes. A v oněch chladnějších mezidobích se průměrná teplota držela stále pod bodem mrazu.

PŘÍČINA NEZNÁMÁ

Proč se ochladilo, a to až do té míry, že došlo k ledovým dobám, zatím nevíme. Vědci vyslovili mnoho domněnek, ale která je správná, o tom stále diskutují. Mohla to být změna směru Golfského proudu, kolísající obsah CO 2 v atmosféře, cyklické změny sklonu zemské osy nebo změna tvaru eliptické dráhy, po níž obíhá Země okolo Slunce. Ale mohly to způsobit i tektonické pohyby a zdvihání pevnin nebo intenzivní sopečná činnost. Každý z těchto jevů sám o sobě stejně jako jejich kombinace mohly být příčinou snížení průměrné teploty ovzduší a následného zalednění Země.Jinak vypadala Evropa v dobách meziledových. Tehdy se průměrná teplota pohybovala na dnešní úrovni a někdy dokonce byla i o 2 až 3 °C vyšší. Naši současnost, kterou z hlediska geologického času řadíme do mladších čtvrtohor (holocénu), označujeme jako dobu poledovou (postglaciál) a považujeme ji za období teplé. Geologové zpočátku rozlišovali čtyři ledové doby, které pojmenovali günz, mindel, riss a würm. Později přidali pátou, nazvanou donau. V detailnějším dělení dnes někteří odborníci rozlišují až jedenáct period výrazného celosvětového ochlazení.

MOŘE ZMRZLÉ VODY
Obrovské množství vody, které v sobě vázaly ledovce, ovlivnilo výšku vodní hladiny světového oceánu. Odborníci spočítali, že při poslední würmské ledové době vázaly ledovce okolo 80 milionů kubických kilometrů vody. Tolik vody už musí někde chybět - a tak není divu, že hladina Atlantského oceánu byla o více než 100 m níž, než je dnes. Současné ledovce pokrývají jenom asi jednu desetinu zemského povrchu, což představuje 26 milionů kubických kilometrů vody. Kdyby se, třeba v důsledku skleníkového efektu, tato voda uvolnila, stoupla by hladina světového oceánu o 50 m. Změna výšky vodní hladiny, ale i teploty a složení mořské vody (voda z pevninských ledovců je sladká) mají vliv na cirkulaci vodních mas mezi polárními oblastmi a tropy. A ta zase samozřejmě výrazně ovlivňuje celkové klima, které se mění v závislosti na změnách mořského proudění. Právě to se během čtvrtohor několikrát stalo.

DRSNÉ ŽIVOTNÍ PODMÍNKY

Celosvětové ochlazení, zvětšující se pevninské ledovce a jejich postup ze severu Grónska, Skandinávie a Kanady k jihu výrazně změnily životní podmínky všech tehdejších obyvatel Země. A nejen druhů, které žily přímo v oblastech, kam ledovec zasahoval. Ledovec ovlivňoval podnebí a podmínky pro život i v blízkém či vzdálenějším okolí. Proto vlastně i sám termín ledové doby je poněkud zavádějící. Klimatické změny se projevily jak ve skladbě rostlinného pokryvu, tak v živočišném světě. V bezprostředním předpolí pevninských ledovců se vegetaci příliš nedařilo. Tato oblast se svými mechy a lišejníky připomínala studenou tundru. Jen ojediněle zde rostly zakrslé břízy a polární vrby. Dalším vegetačním pásmem, již poněkud vzdálenějším od čela ledovce, byla travnatá step. Tady už se vedle hojnějších bříz a vrb objevovaly i ojedinělé borovice. Nejvzdálenějším pásmem byla tajga s rozsáhlými porosty jehličnatých lesů, s mnoha jezery a močály. Tak jak se měnily klimatické podmínky, měnil se i rozsah jednotlivých vegetačních pásem. V chladných obdobích byla všechna teplomilná vegetace zatlačena k jihu. Ořešáky, fíkovníky, lípy, javory, buky, jasany, duby a mnohé další dřeviny, do té doby běžně rostoucí ve střední Evropě, musely z těchto zeměpisných šířek ustoupit. I když se později oteplilo, v návratu zpět na sever jim bránila pásemná horstva, která se v Evropě táhnou od východu k západu. Na severoamerickém subkontinentu, kde tato překážka nebyla, dnes rostou teplomilné druhy, jako jsou magnólie nebo liliovníky, mnohem severněji než v Evropě.

VELKÉ STĚHOVÁNÍ NA JIH

Živočichové nebyli na rozdíl od rostlinstva odkázáni jen na stěhování, v mnohem větší míře se dokázali změněným podmínkám přizpůsobit. Mezi druhy, které se počátkem čtvrtohor odstěhovaly na jih, většinou až do Afriky, a už se nevrátily, patřily antilopy. Jejich místo zaujali jeleni, ve stepních oblastech různé druhy losů a v tundře sobi. Stěhování však neprobíhalo jen od severu k jihu: v horských oblastech např. sestoupili kamzíci a kozorožci z hor do nížin. Mnozí savci se ale dokázali i přizpůsobit. Dokonce i takové druhy, u nichž bychom to neočekávali. Třeba teplomilné formy pralesních slonů a nosorožců se změnily ve stepní mamuty a srstnaté nosorožce, kteří už dokázali v nehostinné tundře přežít. Přizpůsobily se i mnohé šelmy. Přírodu doby ledové oživovali hojní jeskynní medvědi, "šavlozubí tygři", jeskynní lvi, hyeny, lišky a vlci. I tak mnozí živočichové na nepříznivé klimatické podmínky doplatili a nenávratně vyhynuli. Zato druhy, které se přizpůsobily a přežily, daly vzniknout zvířatům dnešní fauny. Patřili mezi ně i naši bezprostřední předchůdci - primáti.

NEW YORK POD LEDEM

Doba ledová nese své jméno právem, ledu bylo tenkrát na světě opravdu hodně. Před 25 000 lety se např. na místě, kde dnes stojí jedno z největších amerických měst, New York, kupil led do výše 4000 m! Ani v současném Grónsku nedosahuje vrstva ledového příkrovu takové tloušťky. Jakou vahou musela zmíněná masa ledu působit na své podloží, si jen stěží dokážeme představit. Pouze grónský ledovcový příkrov má hmotnost okolo 2400 bilionů tun, takže stlačuje celý ostrov stále níž. Stejnou či dokonce větší zátěž nesly oblasti, které byly pokryté ledem v minulosti.

CO SE NEMOHLO STÁT!

Ve filmu společně putují mamut s lenochodem. Taková situace ve skutečnosti nemohla vzniknout, mamuti a předchůdci současných lenochodů se v přírodě pravděpodobně nesetkali - lenochodi se vyvíjeli v Jižní Americe a třebaže pronikli i do Severní Ameriky, nejsevernější nálezy jsou známé z Texasu. Severoameričtí mamuti se naopak nedostali tak daleko na jih. A v ostatních světadílech nežili lenochodi vůbec. Ani velké stěhování zvířat na jih nebylo úplně podle skutečnosti - v době, kdy na Zemi žili mamuti a první lidé, byli velcí dinosauři dávno proměněni ve zkameněliny...

Autor

RNDr. Bořivoj Záruba

 

Hry