Rakety proti raketám

Představte si typickou westernovou scénu, souboj dvou kovbojů. Ruce se vymrští k opaskům, kolty vyjedou z kožených pouzder a prásk, prásk, dva výstřely . Ovšem žádný z mužů se neválí v prachu s dírou v břiše. Jako zázrakem strefil hrdina náboj letící z hlavně protivníkova koltu, kulky se srazily na půl cesty a neškodně padly k zemi.

Možná si řeknete, co má společného taková levná westernová scéna a rakety, ale co se týče techniky sestřelení rakety raketou, je na tom obránce stejně špatně jako kovboj s koltem. Myšlenka je to naprosto stejná - zničit nepřátelský projektil pomocí projektilu obranného. Předpokládá to naprosto přesné provedení - stačí maličká chyba, raketa obranné střele unikne a pokračuje dál na své smrtonosné cestě. Může to znít bláznivě, ale na tomto vratkém principu chce skutečně USA založit obranu svého území proti raketám s jadernými hlavicemi. Tento program nese oficiální název Missile Defence Systém (MDS), je však známý spíš jako protiraketový štít.

NOVÝ NEPŘÍTEL

Prezident George Bush hned po nástupu do funkce ve svém projevu prohlásil, že protiraketový štít je jediným způsobem zajištění ochrany Američanů a spojenců proti agresorům. Jaké agresory měl ale na mysli? Časy studené války jsou pryč, Sovětský svaz se rozpadl a Rusko a USA začaly spolupracovat na odzbrojení. Ovšem existují státy, ale i samostatné politické organizace, kterých je třeba se obávat i dnes. Důkazem toho je např. Al-Kaida, ze států třeba Irák, Libye, Severní Korea a další. Některé z těchto států navíc vlastní, nebo mohou vlastnit rakety s jadernými hlavicemi a byly by schopny nenáviděné Spojené státy napadnout.

NEJDŘÍV LASERY

Bush nezačínal s protiraketovým štítem od nuly. Nejvýznamnější epizoda tohoto projektu se odehrála na počátku 80. let, kdy americký prezident Ronald Reagan zahájil program výroby satelitů, které by byly schopny laserovým paprskem zničit nepřátelské rakety. Tento projekt nebyl nikdy dokončen, přesto spolykal miliardy dolarů.

SATELITY NA ČÍHANÉ

Projekt protiraketového štítu udržoval při životě ještě George Bush starší a definitivně ho zarazil až Bill Clinton. Opět se o něm začalo uvažovat až v roce 2000, kdy do Bílého domu nastoupil George Bush junior. Ovšem byl zvolen pozvolnější způsob budování štítu. Než se přistoupí k rozmisťování laserových satelitů, měly by tuto funkci zastat obranné rakety. Ale i tento způsob vyžaduje spolupráci se satelity, které budou nepřátelskou raketu sledovat od okamžiku odpálení až po zničení obrannou raketou, která bude vypálena ihned po nashromáždění dostatku dat o dráze útočné střely.

CHYTRÉ RAKETY

Dnes je projekt protiraketového štítu prakticky na začátku. Satelity budou schopny sledovat let nepřátelských raket až za nějaké tři čtyři roky. Také samotný princip zneškodnění rakety raketou má daleko k dokonalosti - téměř polovina zatím uskutečněných pokusů se minula cílem. Navíc se útočné rakety nedají jen tak snadno zastavit, protože jde o tzv. "chytré" rakety, které během letu vypouštějí klamné cíle.

ZÁVODY VE ZBROJENÍ
Teroristické akce z 11. září 2001 bohužel dokazují, že proti některým útokům je každý protiraketový štít či jiné obří opatření krátké. Budování protiraketového štítu může mít navíc opravdu nešťastný důsledek - nové závody ve zbrojení, což může uvést svět opět do studené války.