Úžasný objev v kolumbijských Andách

Sdílej
 
Devadesát jedna let je nikdo neviděl. Přírodovědci už ani nedoufali, že ještě někde přežívají, a řadili papoušky Fuertesovy mezi nejvzácnější a nejohroženější papoušky světa. Vloni v létě bylo na nejvyšším sopečném vrcholu centrálních And v Kolumbii, ve výšce 3000 m n. m., objeveno čtrnáctihlavé hejnko dlouho hledaných papoušků!

Devadesát jedna let je nikdo neviděl. Přírodovědci už ani nedoufali, že ještě někde přežívají, a řadili papoušky Fuertesovy mezi nejvzácnější a nejohroženější papoušky světa. Vloni v létě bylo na nejvyšším sopečném vrcholu centrálních And v Kolumbii, ve výšce 3000 m n. m., objeveno čtrnáctihlavé hejnko dlouho hledaných papoušků!
Papoušek Fuertesův ( Hapalopsittaca fuertesi ) byl objeven v roce 1911 v centrálních kolumbijských Andách. O jeho životě se však v té době nic nevědělo, jisté bylo jen to, že jde o velmi vzácný druh. Od té doby, po dlouhých 91 let, nebyla jeho existence potvrzena, v přírodě ho již nikdo nespatřil. Vědci přesto věřili, že by mohl kdesi vysoko v horách ve zbytcích mlžného pralesa žít. Bohužel, s rychlým úbytkem horského lesa na úrodné sopečné půdě mizela i šance na jeho znovuobjevení. Až zřízení národního parku Los Nevados, které zastavilo kácení pralesa a jeho přeměnu v pastviny a bramborová pole, přineslo ornitologům novou naději.

ZJEVENÍ Z NEBE

Dne 28. července 2002 vystupoval dvacetiletý ornitolog Jorge Velasquez, student kolumbijské národní univerzity v Bogotě, spolu se svým kolegou Alonsem Quevedou na nejvyšší sopečný vrchol centrálních kolumbijských And, v nichž už druhým rokem hledali bájného papouška. Ve výšce přibližně 3000 m chvilku odpočívali. Studené mlhavé odpoledne v temném a ponurém lese je zbavovalo naděje, pochybovali, že by vzácný pták mohl navštívit ten bezvýznamný a nicotný kousíček pralesa, když uslyšeli blížící se křik papoušků. Z mlhy se vynořili jako duchové, zableskla smaragdová zeleň, kobaltová modř a šarlat... Později popisovali, že to bylo jako zázračné zjevení z nebe. Po celonoční oslavě s místními lidmi strávili několik dalších dnů studiem hejna, nahráváním hlasů, fotografováním a natáčením papoušků na video, aby svůj objev co nejpřesněji zdokumentovali.

NOVÉ POZNATKY

Je až neuvěřitelné, že hejno čtrnácti papoušků včetně tří nedospělých jedinců může přežívat na několika desítkách hektarů izolovaného ostrůvku lesa. Jako zásadní se ukazuje, že v pralese rostou vysoké plodné stromy, jejichž plody se papoušci živí, a že je zde dostatek příhodných hnízdních dutin. Nález mladého mrtvého papouška nedaleko lesa, zabitého pravděpodobně jestřábem, prozradil další důležité informace. Jestřábi s oblibou loví nad pastvinami. Mladý pták se tam nejspíš zatoulal z lesa a už se do něj před rychlým dravcem nestačil skrýt. Je zřejmé, že pro druh bojující o přežití mají ostrůvky původního lesa zásadní význam, zatímco pastviny, které je obklopují, přinášejí papouškům smrt. Papoušek Fuertesův je kriticky ohrožený, ale dnes už naštěstí víme, jaké prostředí potřebuje k přežití, čím se živí... Důležitá je i komunikace s místními lidmi a jejich osvěta, vysvětlování, že vypalování či kácení lesů a jejich přeměna na pastviny nebo bramborová políčka mohou znamenat definitivní konec vzácného druhu.

NEPOZNANÁ PŘÍRODA
Papoušek Fuertesův je blízce příbuzný amazónkovi ( Hapalopsittaca amazonina ), který žije v podobných podmínkách ve východních Kordillerách Kolumbie a Venezuely a patří též mezi ohrožené druhy. V roce 1989 popsal ornitolog G. Graves nový poddruh - H. a. velezi, který objevil ve stejné oblasti, v níž (v té době údajně) žije i blízký příbuzný papoušek Fuertesův. Tento nález byl podnětem ke zřízení národního parku, který by ochránil dosud neprozkoumané bohatství zbývajících ostrůvků horského mlžného lesa.