Manga

Sdílej
 
Stěží se najde někdo, kdo by neznal japonský animovaný seriál Pokémon. Málokdo však ví, že v Japonsku se ročně natočí mnoho desítek jiných animovaných seriálů, jež jsou populární mezi dětmi i dospělými. A nejde jen o filmy - čtyřicet procent prodaných výtisků japonského nakladatelského průmyslu tvoří komiks. Říká se mu manga.

Stěží se najde někdo, kdo by neznal japonský animovaný seriál Pokémon. Málokdo však ví, že v Japonsku se ročně natočí mnoho desítek jiných animovaných seriálů, jež jsou populární mezi dětmi i dospělými.
A nejde jen o filmy - čtyřicet procent prodaných výtisků japonského nakladatelského průmyslu tvoří komiks. Říká se mu manga.

KOMIKSOVÁ TRADICE

Japonský komiks je výrazně odlišný od evropského i amerického, přestože kořeny má právě v nich. Totiž jako všechno ostatní, co Japonci přejali ze Západu, si i komiks značně přizpůsobili. Za vzdáleného předka mangy lze

Foto
považovat Zvířecí svitky z 12. století od legendárního biskupa Toby. Podobných svitků od buddhistických mnichů vzniklo více, většinou to byly několik metrů dlouhé role, u nichž při postupném odvíjení přecházela jedna scéna v druhou. Někdy byly také doplněny textem. Stejně jako většina umění té doby byly i tyto svitky přístupné pouze buddhistickým mnichům a japonské šlechtě. Zato dřevotiskové obrázky ukiyo-e, oblíbené v devatenáctém století, byly mnohem rozšířenější. Strašidelné, dobrodružné a erotické kresby doprovázející populární příběhy jsou dalším zdrojem inspirace japonského komiksu. Neopomenutelným prvkem při zrodu mangy je politická karikatura, kterou do Japonska v druhé polovině 19. století přinesli Angličan Charles Wirgman a Francouz George Bigot. Japonští umělci považovali kritiku vlády, do té doby v Japonsku nemyslitelnou, za odvážnou a hodnou následování. Na začátku dvacátého století tak vývoj komiksu v Japonsku do značné míry kopíroval stav v Americe a Evropě. Dětský časopis Shónen Club, obsahující z větší části právě komiksy, byl obrovsky populární. Avšak jak rostl vliv militaristického režimu a postupovala cenzura, stal se před druhou světovou válkou komiks nakonec hlásnou troubou válečné propagandy. Kačer Donald bojující v řadách americké armády proti fašismu by našel na japonských ostrovech spoustu kamarádů, jen stojících na opačné straně fronty - třeba zatoulaný pes Norakuro to v japonské armádě dotáhl až na důstojníka.

MODERNÍ MANGA

Manga, jak je chápána dnes, přišla na svět po druhé světové válce. V prostředí hospodářsky a morálně otřeseného Japonska zazářila hvězda Osamu Tezuky, kterého Japonci zcela případně nazývají manga no kamisama, bůh komiksu. Tezuka vytvořil úplně nový způsob psaní - inspirován francouzskými a německými filmy zavedl do komiksu tzv. filmové techniky. Dosavadní způsob kresby komiksu, který statickým pojetím připomínal divadelní představení, mu nevyhovoval. Rozkreslení pohybu a výrazů obličeje do podstatně většího počtu rámečků, používání různých přiblížení ke kresleným objektům a další techniky mu umožnily dosáhnout psychologických a dramatických efektů, které dříve nebyly možné. Proměnu doznaly i postavy a cíl působení na čtenáře - Tezuka věřil, že komiks může víc než jen rozesmát, a vkládal do všeho své silné humanistické přesvědčení. Způsobil, že komiks už nebyl jen groteskami nebo jednoduchými dobrodružnými příběhy, a tak generace Japonců, která vyrostla na Tezukových příbězích, nepřestala číst mangu ani v dospělosti. Tezuku následovala řada nadšených autorů, kteří způsob jeho tvorby dále rozvíjeli. Postupně padala různá tabu, příběhy získávaly na složitosti a přibývalo témat, která mohl komiks obsahovat.

KOMIKS PRO DÍVKY

Krásným příkladem je vývoj shójo mangy (komiksu pro dívky). Prvním komiksem určeným pro děvčata byl Tezukův Ribon no Kishi (Rytíř s mašlí), příběh dívky, která je coby jediný potomek královského rodu kvůli následnictví vychovávána jako princ. Většina prvních autorů komiksů pro dívky byli muži a jejich díla by se dala zařadit do tří skupin: komedie, horor
Foto
a doják. Obrat nastal v půli šedesátých let se změnou vycházení komiksových časopisů - z měsíčníků se staly týdeníky a dosavadní autoři pro ně jednoduše nestačili kreslit dost stránek. Většina ze začínajících autorů byly dívky ve věku mezi šestnácti a dvaceti, které začaly zkoušet nové druhy příběhů, nevyhýbaly se zobrazení milostných vztahů a přivedly do shójo mangy také tradiční žánry komiksů pro chlapce, například sci-fi. Nicméně základní rozdíl mezi mangou pro dívky a pro chlapce se spíše prohloubil - na rozdíl od komiksů pro chlapce, kde je důležitá akce, se v shójo manze klade důraz na pečlivé zobrazení emocí a jemných detailů vztahů mezi postavami. Tomu odpovídá i styl kresby, při níž se celá dvojstránka komponuje jako celek, rámečky volně proplouvají stránkou a mají různé tvary. Jako pozadí bývají často použity třeba květiny - snahou není zobrazit realitu, ale navodit určitou náladu. Koncem sedmdesátých let se shójo manga rozpadla na jednotlivé směry a subžánry se svými specializovanými časopisy. Další změny přinesl konec dvacátého století. Hranice mezi dívčí a chlapeckou mangou se začala stírat. Mezi nejpopulárnějšími chlapeckými komiksy se objevily romantické příběhy o první lásce a všeobecně se v nich zvětšil důraz na psychologii postav. V dívčích komiksech se zase doslova roztrhl pytel s odvážnými hrdinkami, které pomocí nadpřirozených sil, bojového umění nebo politických intrik zachraňují Zemi a jejichž ruce jsou často potřísněné krví.

MANGA V SOUČASNÉM JAPONSKU

Pro dnešní mangu je typická velká rozmanitost žánrů, ve formě komiksu se vydává i literatura faktu, naučná nebo populárně vědecká. Existuje mnoho odlišných stylů kresby, komiksy jsou však vesměs černobílé a využívají filmových technik zavedených Tezukou. Většina populárních příběhů má kolem dvou tisíc stran, ale výjimkou nejsou ani komiksy
Foto
mnohem delší. Velký rozsah umožňuje složitou stavbu příběhu a podrobné vykreslení psychiky všech postav. Dokonce i hrdinové dobrodružné mangy bývají málokdy ostře děleni na hodné a zlé, obvykle jsou to normální lidé, které prostě povinnosti či ideály postavily proti sobě. Tyto dlouhé příběhy vycházejí na pokračování v jednom z dvou set padesáti komik sových časopisů. Takový časopis má mezi dvě stě padesáti a pěti sty stránkami, čtenář ho přečte za dvacet minut při cestě metrem a potom ho vyhodí do koše. Oblíbené komiksy vyjdou navíc samostatně jako řada knih pro čtenáře, kteří si je chtějí uchovat. Nejpopulárnější mangy jsou natočeny jako animované seriály nebo slouží jako předloha pro počítačovou hru, rozhlasové či divadelní drama, muzikál, film nebo román. Na náměty filmu podle komiksu může vyjít nová manga a vše se opakuje tak dlouho, dokud jsou za to fanouškové ochotni utrácet peníze. Nejlepší autoři mangy vydělávají závratné sumy a patří mezi populární osobnosti. Být autorem mangy je proto vysněné povolání řady mladých Japonců. Někteří z nich se pokoušejí kreslit mangu už od základní školy a navštěvují obrovská organizovaná setkání fandů komiksu, kde mohou své výtvory prodat. Na největší z takových setkání přicházejí desítky tisíc amatérských kreslířů mangy a několik set tisíc Japonců si jejich komiksy přijde koupit.

MANGA MIMO JAPONSKO

Foto
Manga proniká i za hranice Japonska, je populární v Asii a mnoho komiksů vychází také v západní Evropě. Především ve Francii a Německu lze snadno pořídit nejznámější mangy, které vydávají specializovaná nakladatelství, a to dokonce někdy i v té podobě, jak vyšly v Japonsku - to znamená, že se čtou zprava doleva. V České republice kromě značně netypického Gona zatím prakticky žádná manga nevyšla. Japonský komiks má přesto u nás své obdivovatele, kteří založili Česko-slovenský klub přátel mangy (www.manga.cz), a díky internetovým obchodům není zakoupení mangy obtížné ani pro ně.

CESTA DO FANTAZIE
3. dubna 2003 se v našich kinech objevil nejúspěšnější japonský film všech dob Cesta do fantazie. Neváhejte na něj vzít ani své rodiče. Natočili jej tvůrci kresleného snímku Princezna Mononoke, který najdete také ve videopůjčovnách.

Michal Vokoun

 

Hry