Malá skupinka zavalitých šedých ptáků křižuje nebe nad Canberrou na jihovýchodním pobřeží Austrálie. Vypadají trochu jako sovy, až na to, že je den. Těžkopádně mávají křídly a tělíčka se jim za letu kývají ze strany na stranu. Jejich hlas zní jako podivné chrčivé naříkání a ničím nepřipomíná pronikavé skřeky papoušků.
Přesto tito ptáci patří právě mezi papoušky. Jedná se o jednoho z nejmírnějších a nejdůvěřivějších příslušníků čeledi kakadu, o kakadu přílbového ( Callo cephalon fimbriatum ). Od většiny svých příbuzných se tento kakadu liší především velice malou nenápadnou chocholkou tvoří ji jen pár mírně prodloužených, lehce vzhůru zahnutých pírek na hlavě. Chocholka není moc nápadná ani v případě, že ji papoušek vztyčí. O to nápadnější je barevný kontrast - samečkové totiž mají nejen chocholku, ale celou hlavu včetně líček svítivě šarlatově červenou, zatímco zbytek těla je kouřově šedý se světlým vlnkováním. Samičky a nedospělí jedinci jsou pouze šedí.
S LOUSKÁČKEM DO HOR
Jako všichni papoušci má i kakadu přilbový silný zahnutý zobák. Oproti
VZÁCNÝ CHOVANEC
Kakadu přílbový je mimořádně krotký a ve své domovině patří mezi oblíbené, třebaže dost drahé domácí mazlíčky. Přestože však nenáleží k
NEJSTARŠÍ ROD
Když vědci zkoumali kakaduy přílbové, zjistili, že všichni jedinci ze všech populací obývajících rozsáhlé oblasti jihovýchodní Austrálie přísluší k jediné rase: přes vzdálenosti, které je dělí, mezi nimi není žádný rozdíl. Znaky na lebce pak prozradily, že tento druh patří k prastaré linii předků všech dnes žijících papoušků kakadu, ale se dvěma současnými hlavními skupinami - skupinou bílých papoušků kakadu a skupinou černých papoušků kakadu - není nijak blízce příbuzný.
