Poprvé jsem se setkal s čínskými koly a cyklisty před několika lety v Pekingu. Ulicemi se valil mohutný a nekonečný tok lidí na kolech. V centru města, majícího tolik obyvatel jako celá naše republika, je rychlost proudu cyklistů vyšší než rychlost automobilové dopravy v centru Prahy. Když si odhadem spočítáte, kolik metrů čtverečních vozovky zabere cyklista a kolik auto (včetně prostoru před ním a za ním), pak je jasné, proč tam nevznikají dopravní zácpy.
ULICE
Zkusme se spolu projet ulicemi čínského města. Čekat, až se v proudu cyklistů objeví mezera, je marná námaha. Takže postav kolo na okraj vozovky, aby tě ostatní viděli, nasedni a zapluj do proudu. První dojmy? Z ničeho nic je kolem tebe dost místa. Ulice mají dokonalý povrch, neplížíš se po rozbitých krajnicích jako doma v Čechách, tady jsi skutečně rovnoprávný účastník silničního provozu. Na větších třídách jsou pro motorová vozidla určeny v jednom směru tři pruhy a podél chodníků zhruba stejná šířka pro cyklisty. Jezdí se (na rozdíl od Japonska a Thajska) vpravo. Ale při jízdě na kole a motorce se to tak vážně nebere. A tak se, jakožto cizinec, jenž se rozhlíží kolem, málem srazíš s těmi, kteří jedou v protisměru, napříč, šikmo nebo se náhle zastaví u obchodu či aby si poklábosili se známými. Jediné dva směry, odkud na tebe nikdo nevyrazí, jsou - shora a zespodu. Ale ani na to se raději nespoléhej. Stejný, pro nás Evropany chaotický systém panuje ve městech, jako je třeba Kanton, i při jízdě na motocyklech či v autech. Základním pravidlem tu je: sleduj prostor PŘED SEBOU. To, co je za tebou, je problém těch dalších. Přesto jsem se nesetkal s dopravní nehodou. Vše se děje v klidu a pohodě, nikomu netečou nervy, žádné vzteklé výkřiky a gesta. Všude vládne slušnost a zdvořilost.
KŘIŽOVATKA
Řeka cyklistů vyráží. Potřebuji odbočit doleva. Neukazuji. Jednak se tady neukazuje, a navíc bych rukou mohl srazit cyklistu vedle mne a ten pak dalšího jako domino. Už jsem uprostřed křižovatky a proti mně se valí proud bicyklů z protisměru. Vůbec nemám tušení, co udělám. Přidávám se k těm, kteří taky odbočují, a všichni někam záhadně až nepřirozeně prolneme skrz. Po chvíli zastavuji a dívám se do mapy. Okamžitě se u mě zastavuje několik lidí a radí mi, kudy dál. Takováto ochota a snaha pomoci je typická pro celou Čínu. Tak a můžu dál. Zezadu se s pravidelným houkáním blíží nákladní automobil. Zvuk klaksonů a zvonků se tady ozývá neustále. Není to ovšem vzteklé troubení pána silnice jako u nás, ale zvuková signalizace. Řidič troubí, aby cyklisté věděli, že se blíží, odkud, jakou rychlostí. Ti pak, pokud jim to ovšem vyhovuje, uhýbají stranou. Všechna nákladní auta mají po straně rám s kovovou sítí, aby se nikdo nemohl dostat pod ně mezi kola. Jednoduché a chytré.
KOLA PRO KAŽDÉHO
Ale zpátky ke kolům. Nejpočetnější jsou bicykly, tedy klasická kola, ve všech typech a barvách. Jsou místa, kde máte snad každých 100 m půjčov-nu. Za kvalitní horské kolo zaplatíte asi 15 Kč na celý den, ale jsou také města, v nichž je problém půjčovnu najít. (Turistů je málo a všichni místní přece kolo mají.) Pokud je třeba dohustit či cokoliv opravit nebo upravit na kole, stačí se zastavit u kterékoliv pouliční opravny kol - těch je dost všude.
Bicykl je vůbec velmi užitečný dopravní prostředek. Na jednom může klidně jet celá rodina. Otec šlape, v sedačce sedí malý synek a na typickém dlouhém a pevném nosiči matka s dcerou nebo i se dvěma dětmi. Rozjet takový náklad není úplně jednoduché, a tak se na nosič naskakuje až za jízdy. Nosič nad zadním kolem se dá zvětšit přivázáním prken napříč. A může se začít nakládat. Číňané jsou mistři v upevňování nákladu nad těžištěm. Na kole se běžně vozí třeba hromada beden do výše dvou metrů, desítky hrnců, tucty slepic, pyramida bambusových košťat a vůbec vše, co je třeba někam rychle a levně dopravit.
Opouštím rušné hlavní třídy, kličkuji tržištěm a teď už projíždím úzkými křivolakými uličkami, ve kterých se míjím s protijedoucími cyklisty tak těsně, že mezi našimi řídítky a zdí zbývá jen pár centimetrů. Tak a jsem u cíle své cesty. O tom, kam jsem dojel, až někdy příště. Sesedám, zacvakávám zámek na zadním kole... A ještě dvě rady na závěr.
1. Až budete v Číně dávat kolo na parkoviště, zapamatujte si nějaký orientační bod. Na některých místech jsou stovky kol a hledat pak to své by nemusela být legrace. 2. Nebojte se buvolů na vesnických cestách. Buvoli jsou zvířata inteligentní a na silnici jsou bezesporu nejukázněnějšími účastníky silničního provozu. Netroubí, nezvoní, kráčí vpravo podél cesty, nevrhají se nečekaně do vozovky a při větším počtu jdou vždy za sebou.
PŮJČOVNY KOL
Půjčoven je tu dost. Zaplatíš zálohu nebo necháš nějakou průkazku a můžeš si vybrat. Že moc nefungují brzdy? Nevadí. Hlavně, že funguje zvonek. A taky zámek ve tvaru klepeta na zadním kole.
TRICYKL
Na tricykl - s jedním kolem vpředu a dvěma vzadu - se dá ovšem naložit víc. Nábytek pro celou rodinu, dílna, stánek se zeleninou nebo celá pouliční jídelna včetně potravin, kamínek s uhlím, pánví, nádobí, ubrusů, stolků a sedaček. Tricykly se také používají jako "rikši". (Rikša je něco jako šlapací taxík.)
