Almiquí ještě žije

Sdílej
 
Poprvé byl popsán v roce 1861. Od té doby se do rukou vědců dostalo pouhých 37 jedinců tohoto mimořádně vzácného a skrytě žijícího tvora, známého ve své domovině pod domorodým názvem almiquí.

Poprvé byl popsán v roce 1861. Od té doby se do rukou vědců dostalo pouhých 37 jedinců tohoto mimořádně vzácného a skrytě žijícího tvora, známého ve své domovině pod domorodým názvem almiquí.
Je to jeden z největších hmyzožravců světa, jako jezevec velký štětinatec kubánský (Solenodon cubanus), který je dnes jedním ze dvou dosud přežívajících druhů štětinatců, a jinde než v horách východních oblastí Kuby nežije (další druh, štětinatec haitský - Solenodon paradoxus - je zase endemitní na sousedním ostrově Hispaniola). Již mnohokrát, naposledy v šedesátých letech minulého století, řadili vědci tento druh mezi vyhynulé, ale pak se náhle objevil žijící jedinec.
Poslední almiquí byl spatřen v roce 1972 v provincii Guantanamo, další o pětadvacet let později v roce 1999 opět na východě, tentokrát v provincii Holguin. V osmdesátých letech se našlo několik mrtvých štětinatců, většinou zabitých psy. O jejich životě se proto, kromě toho, že jde o nočního tvora, který se přes den skrývá v podzemních norách a skalních puklinách, ví jen velmi málo.

NADĚJE UMÍRÁ POSLEDNÍ

O to cennější je úspěch z loňského září: jednomu farmáři se - opět v provincii Holguin - podařilo toho tajemného tvora chytit živého. Jednalo se o mladého samečka, který vážil 680 gramů, a který byl podle vědců dokonale zdravý. Po dvou dnech zkoumání byl Alejandrito, jak farmář odchyceného štětinatce pojmenoval, označen a propuštěn na svobodu v naději, že si najde družku a zanechá po sobě potomky.

STAROBYLÝ DRUH

Štětinatci jsou jedněmi z nejstarších hmyzožravců vůbec. O jejich starobylém původu svědčí mimo jiné i značný počet ostrých zubů a podčelistní jedové žlázy. (Jed slouží štětinatcům k usmrcování větší kořisti.) Oba druhy, haitský i kubánský, dnes patří mezi nejohroženější savce světa: za jejich rychlý úbytek může především kácení původních pralesů, ale také zdivočelí psi, toulavé kočky a vysazené promyky. Po posledním nálezu živého štětinatce kubánského však zoologové věří, že tajemné zvíře může být v horských lesích běžnější, než se na první pohled zdá, a že pouze uniká pozornosti vědců (a lidí vůbec) díky svému skrytému způsobu života.

Marián Hlaváč

Marián Hlaváč

Redaktorka
zdenka.martinova@cncenter.cz
Zdena je nadšenec do všeho živého. Na světě snad neexistuje zvíře, které by nechtěla mít doma. Protože to není možné, alespoň o nich píše do ábíčka. I tak se jich u ní vystřídala spousta, včetně štírů, pavouků či hadů. Teď má doma stádo želv, gekonů a dvě z ulice adoptované kočičky. Když má čas, toulá se ráda po lesích a horách, doma i v cizině.