Jestli přineseš trojku...
"... tak mi nechoď na oči..." - slýchává řada dětí s blížícím se vysvědčením. Naprostá většina rodičů to nemyslí doslovně. Ale jak to má dítě tušit?
O tom, že z výprasku za špatný prospěch měli nahnáno už naši pradědečkové, svědčí záznam v docela útlé příručce Vysvědčení a známky našich dětí z roku 1935. Tehdy v pololetí nepřišlo domů 22 studentů bratislavského gymnázia. Ve třinácti letech překročili hranice a utekli pěšky do Rakouska. K návratu je přiměla až třeskutá zima a hlad.
ÚTĚK NIC NEŘEŠÍ
To samozřejmě neberte jako návod. Utíkat před problémy není řešení, stejně jako sáhnout si na život nebo provést jinou nerozvážnost. I když v tu chvíli propadáte beznaději, věřte, že nějaké řešení se vždycky najde (a lepší). Jak z toho ven?
ČÍM DŘÍV, TÍM LÍP
"Základ je začít s tím něco dělat. Když necháváme řešení až na poslední chvíli, jsou následky daleko horší," radí Petr Hanuš, vedoucí Linky bezpečí (viz str. 10), kde mají se školními problémy své zkušenosti. Každý desátý
JABLKO NEPADÁ DALEKO OD STROMU
Pokud jste už tuto možnost propásli, najděte si stará tátova a mámina vysvědčení. Určitě tam najdete důkaz, že nebyli (vždy) svatí, a můžete je pak porovnat s tím, které přinesete domů vy. Rodiče sotva utěšíte tím, že Napoleon byl prachmizerný žák a Edisona dokonce vyhodili ze školy, ale srovnání vašeho prospěchu se svým už budou muset brát v potaz. Jablko totiž nepadá daleko od stromu. Jinými slovy, pokud vaši rodiče prolézali s odřenýma ušima, nemůžou po vás chtít zázraky.
STRACH MÁ VELKÉ OČI
Zatímco někteří rodiče se o známky zajímají až moc, jsou i tací, kteří je vidí až na vysvědčení, kdy už je nelze změnit. V tomto případě je nejlepší vzít zodpovědnost do svých rukou a pravidelně je o známkách informovat, aby potom nebyli překvapeni. Někdy má dítě strach, aby špatnými výsledky neztratilo rodičovskou lásku. Nebo se bojí přiznat, že se mu některé známky nepodařilo opravit. Případně vyjde najevo veliká lež, která začala jednou pětkou někdy v září. Ať už se bojíte vysvědčení z jakéhokoli důvodu, mějte na paměti, že i rodiče mohou někdy překvapit a reagovat přívětivěji, než jste mysleli.
JAK PŘEŽÍT VYSVĚDČENÍ
1. Průběžně informujte rodiče o svých známkách, je snazší přiznat se k jedné pětce než k reparátu.
2. Budou-li rodiče včas vědět, v čem plavete, můžete společně najít nápravu (např. doučování), budou také shovívavější k vašemu vysvědčení (ocení váš zodpovědný přístup).
3. Dejte jim najevo, že vysvědčení je výsledek vaší půlroční práce a měli byste ho společně oslavit, třeba návštěvou cukrárny (zmrzlinu si určitě zaslouží i rodiče).
4. Pokud máte opravdu velký strach, požádejte někoho, aby byl při vašem přiznání nebo předem promluvil s rodiči: babičku, kamaráda, paní učitelku; nebo rodičům napište dopis, strčte jim ho do kapsy a jděte s kůží na trh, až největší vztek pomine.
