Na přelomu devatenáctého a dvacátého století zbývaly v Yellowstonském národním parku poslední dva tucty bizonů. Ale díky přísné ochraně a posílení populace vysazenými zvířaty se začal jejich stav rychle zvyšovat - začátkem devadesátých let už park obývalo více než třítisícové stádo. Během minulých dvou let však došlo ke zlomu - v kruté zimě zahynula téměř polovina zvířat. Ale jen 400 kusů zašlo z přirozených příčin, přes tisíc bizonů bylo zabito střelci, neboť opustili území národního parku a zatoulali se do dobytkářských oblastí, někteří pronikli dokonce až do měst.
Chovatelé skotu se k takovému chování cítí oprávněni - bizoni představují nebezpečí pro jejich dobytek, neboť přenášejí brucelózu, nemoc, která je příčinou tzv. nakažlivého zmetání skotu (potratu). Ačkoliv stejnou nemoc mohou na dobytek přenášet i losi, rančeři střílejí pouze bizony. Vláda je v tomto případě na straně dobytkářů a střelbu na zatoulané bizony schvaluje. Správci národního parku soudí, že toulky bizonů mimo chráněné územi zavinili lidé - opouštění parku jim usnadňují silnice vedoucí přes jeho území nebo zpevněný sníh na cestách, jimiž projíždějí sněžné skútry, motorové saně a podobná vozidla. Hlídky na koních sice mohou některé skupinky zatoulaných bizonů obrátit a zahnat zpět na území rezervace, ale jen tehdy, když bizoni sami chtějí. Také ve tmě není možné stádečka uhlídat - zvířata za hranicemi parku jsou tak odsouzena k téměř jisté smrti. Národní akademie věd nyní horečně hledá řešení, jak zabránit tomuto rychlému úbytku zvířat, která již jednou byla na pokraji vyhubení.
Sdílej
7. února 2000 • 00:00 Vyšlo v ABC 03/2000
