Nudná fyzika? Nesmysl!

NOBELOVA CENA

Jacques Monod mohl jako talentovaný violoncellista sklízet úspěchy v koncertních síních, jeho osudem se však stala biochemická a mikrobiologická laboratoř. Svět možná přišel o dobrého hudebníka, zato získal skvělého vědce. Roku 1965 Jacques Monod, jenž by letos v únoru oslavil 94. narozeniny, obdržel Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. Spolu s ním byli oceněni i jeho kolegové, Francois Jacob a André Lwoff.

MÍSTO HUDBY MOLEKULY

K přírodním vědám ho přivedl otec - malíř, který s oblibou četl Darwina. V šestnácti letech se Jacques rozhodl, že bude biologem, aby "v souladu s fyzikálními zákony vysvětlil, jak život funguje". Hledání konkrétních dějů na úrovni molekulstřední škole sbírá brouky, někdo lepí papírové modely, někoho zajímá historie letectví... Ale teoretická fyzika - obor, o němž ani většina vysokoškolsky vzdělaných dospělých neví téměř nic? Právě jejímu kouzlu podlehl Jiří Hron . Už jako student pražského gymnázia Christiana Dopplera spolupracoval s Fyzikálním ústavem Akademie věd, nyní prvním rokem studuje na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT. V soutěži Česká hlava, určené pro nejlepší české vědce všech generací, získal cenu Naděje 2003. Jak byste laikovi vysvětlil, čím se zabýváte? Dělám fyziku elementárních částic, speciálně se zabývám využitím symetrií.
Pokud máte nějaký systém a nemůžete o něm nic říct (třeba kvůli tomu, že není možné jeho popisu právě symetrií neboli veličin, které se zachovávají

(např. v čase). Na základě znalosti takové veličiny můžeme systém popsat. Pokud např. víme, že celková energie zůstává stále stejná, můžeme z toho vyvodit, jak se daný systém bude chovat. Jak se středoškolský student dostane k něčemu takovému? Matematika a fyzika mě bavily vždycky. V tercii mi náš fyzikář, současný ředitel gymnázia docent Zdeněk Kluiber, navrhl, abych se fyzikou zabýval i mimo školu. Chodil jsem na přednášky a zjišťoval, co se dnes ve fyzice dělá. Tak jsem se dostal až k problematice elementárních částic. Docent Kluiber mi pak zprostředkoval kontakt ve Fyzikálním ústavu. Spousta lidí má od školních let k matematice a fyzice spíše odpor. Matematika je neoblíbená z jednoho prostého důvodu: musí se nad ní přemýšlet, nedá se naučit nazpaměť. A mnoho lidí je líných myslet. Přitom aby člověk pochopil fyziku, musí matematiku dobře znát. Problém je i v tom, že výuka matematiky za fyzikou pokulhává. Ve fyzice vám od prváku říkají nějaké vzorečky, ale k jejich pochopení je potřeba znát derivace a integrály. A ty se dělají až v maturitním ročníku.
Máte už za sebou několik studijních pobytů v zahraničí. Co vám daly? Byly krátkodobé, spíše poznávací než studijní. Ale rozhodně přispěly k mému rozhodnutí u zrodu molekulární biologie, která je dnes nejrychleji se rozvíjejícím biologickým oborem. Geneticky upravené organismy, výzkum kmenových buněk, léky šité na míru, léčebné klonování..., nic z toho by bez ní nemohlo existovat.

GENY POD KONTROLOU

Monod a jeho kolegové odhalili detaily procesu, jímž se podle dědičné informace zapsané v DNA vyrábějí bílkoviny. Informace je nejprve přepsána do RNA, příbuzné molekuly plnící roli buněčného poslíčka. Zatímco si DNA bezpečně hoví v buněčném jádře, do "výrobní haly" v jiné části buňky putuje RNA. Všechny buňky těla obsahují stejné geny, přesto se složením i funkcí liší. I tuto záležitost každé buňce jsou aktivní jen některé geny, ostatní spí. Navíc existuje zvláštní skupina genů s řídící funkcí - probouzejí a uspávají zbývající geny podle toho, jaké úkoly má buňka plnit. Objev buněčných řídících mechanismů, do nichž dnes umíme aktivně zasahovat, byl neocenitelným darem pro řadu oborů využívajících poznatky biologie a chemie, v první řadě samozřejmě pro medicínu. Rohodnutí věnovat se elementárním částicím.
Např. když jsem navštívil CERN v Ženevě, největší středisko částicové fyziky na světě. Tam teprve vidíte, co znamená špičková fyzika! Pokud vše půjde podle plánu, co vás v nejbližších letech čeká? Určitě ještě dva a půl roku studia na ČVUT. Potom uvidíme - buď po bakalářské, nebo až po magisterské zkoušce bych rozhodně rád odjel studovat do zahraničí. Do anglicky mluvící země, protože angličtina je nejdůležitější světový jazyk. Pokud ji člověk nezná opravdu dobře, nedokáže se uplatnit. Řada mladých vědců už v zahraničí zůstane. Rád bych se vrátil, ale kdo ví. Současná situace u nás rozhodně není, hlavně po finanční stránce, vědě nakloněna.