Hlavou nahoru i dolů

Zná ho každý, kdo v zimě přikrmoval ptáčky. Na krmítko přiletí jako střela a sýkorky se rázem rozprchnou, přestože není o mnoho větší. Ale jeho silný ostrý zobák je pro ně příliš nebezpečnou zbraní. Půvabný ptáček se šedomodrým hřbetem, oranžovým bříškem a typickým tvarem těla se jmenuje brhlík lesní a je to jeden z našich nejrozšířenějších ptačích druhů.
Původně lesní druh se totiž přizpůsobil nejrozmanitějším podmínkám a dnes žije i ve velkých městech. Stačí malý parčík, zahrada či jen skupina

stromů, po jejichž kmenech a větvích obratně běhá - a to vždy hlavou napřed: nedělá mu totiž problémy sbíhat po kmeni hlavou dolů. To z našich šplhavých ptáků neumí žádný jiný: datlové i šoupálci musejí vždy z výšky slétnut a po kmeni šplhají pouze hlavou vzhůru. V městské zástavbě se však brhlíci neomezují jen na šplhání po stromech - stejně obratně šplhají i po rozpukaných omítkách domů a různých zdí, neboť rychle odhalili, že hmyz, kterým se živí, se ukrývá i za odchlípnutými kusy omítky.