Člověk a pes

Člověk a pes
Sdílej
 
Třináctiletá Zuzana z Ostravy má zajímavého koníčka. Trénuje svého psa a chodí s ním na závody agility. Oba dnes tvoří docela úspěšný tým. Jak se k tomuto sportu dostala a co to vlastně agility je?

NĚCO O MNĚ A O SAMOVI

Ráda čtu, sportuji, ale ze všeho nejradši se věnuji svému čtyřnohému kamarádovi Samíkovi. Je to nalezenec, kříženec starý přibližně šest a půl roku. Zrzavý kožich mu spolu s protáhlým čumákem dávají liščí vzhled. Je živý, rád štěká a je skvělý hlídač.

PROČ CHODÍME CVIČIT

Bydlíme v rodinném domku, Sam tak může být chvíli venku a chvíli doma ve svém pelíšku. Nejméně třikrát denně chodíme na procházky po okolí a bráváme ho s sebou i na hory a výlety. Jenže to mu nestačilo, jeho temperament se hlásil. Já jsem se v té době ohlížela po nějakém zájmovém kroužku a dozvěděla se o agility.

CO JE AGILITY


Agility je poměrně mladý sport, při kterém pejsek probíhá danými překážkami v určitém pořadí a směru. Můžeme to přirovnat ke koňským závodům. Překážky jsou tu však mnohem rozmanitější - slalom, tunely, kruh, kladina, houpačka a další. Jde tu o rychlost a přesnost. Gesty a povely doprovázíte psa na trati. Nezáleží na rase vašeho hafana ani na jeho velikosti či věku. Pro psa je to hra, při které ho odměňujete pamlsky nebo hračkou. Psi jsou rozdělení do kategorií podle velikosti na malé, střední a velké. To proto, aby si neničili páteř a také kvůli hodnocení rychlosti. Jejich výška se měří v kohoutku.
Také by se vám líbilo závodit se svým psem? V některých z příštích čísel vám Zuzka poradí, jak na to - představí několik hlavních překážek a vysvětlí, jakým způsobem se je pejsek naučí zdolávat.


TĚŽKÉ ZAČÁTKY

Jako tým spolu běháme již čtvrtým rokem. Když jsem začínala, bylo mi devět let. Sam mě odmítal respektovat, neposlouchal, byl nesoustředěný a neustále odbíhal za fenkami ve skupině. Pak jsme ale překousli počáteční neúspěchy a začaly se dostavovat výsledky.

PRVNÍ ÚSPĚCH

Tréninky máme jednou týdně, většinou tak dvě tři hodinky. Cítila jsem, že by to chtělo cvičit víc, a tak mi tatínek vyrobil jednoduché překážky na zahrádce. Hodně jsme se tím zlepšili. A také jsme začali jezdit na závody. Nejprve jen v Ostravě a okolí, pak i dál. V Kladně na mistrovství republiky mládeže jsme skončili čtvrtí ve své kategorii. Je to náš velký úspěch.

***