Celosvětová počítačová síť vám otevírá dveře do všech koutů světa. To ovšem také znamená, že k vám těmi dveřmi může z některých koutů nalézt do počítače mnohá nepříjemná havěť. Podívejme se jí na zoubky.
Spam – cosi za vaše peníze
Phishing – lovení důvěrných informací
Relativně nová forma internetového pirátství spočívá v získávání důvěrných informací od nic netušících obětí. Mezi takové informace patří například čísla kreditních karet a mnoho dalších údajů, které každý radši drží pod pokličkou. K útokům v rámci phishingu dochází zpravidla pomocí podvržených internetových stránek nebo e-mailů, které se tváří důvěryhodně, ale ve skutečnosti jsou expresní linkou k pirátovi. Podvržená internetová stránka může být na chlup stejná jako stránka vaší banky, pouze údaje, které do ní nevědomky vyplníte, se nedostanou do rukou zrovna bankovnímu poradci.
Na podvržený e-mail skáče stále spousta lidí, byť by jim měl rozum říct, že tu něco nehraje. Dostanete-li například zprávu od neznámého člověka, v níž je odkaz na „Skvělý nový videoklip“, opravdu byste na něj klikat neměli. Pokud tak učiníte, dostane se vám do počítače místo videoklipu trojský kůň, tedy skrytý prográmek, který trpělivě vyčká, až se připojíte na stránku s důvěrnými informacemi, aby potichoučku zaznamenal všechno, co napíšete na klávesnici, a následně tyto údaje poslal přímo do rukou útočníka.
Spyware a adware – špehování a propagování
Spyware a adware patří k dalším formám internetového obtěžování, které slouží hlavně k finančnímu prospěchu piráta. Jeho podlost spočívá v tom, že v určité chvíli je váš počítač osazen skrytým prográmkem, který využívá k vlastním nekalým cílům nejen jeho kapacity. V praxi to vypadá například tak, že vám na monitoru naskakují další a další okna s nejrůznějšími odkazy a reklamami, a to i když třeba už nejste připojeni k internetu – to se týká právě adwaru („ad“ zde odkazuje na „advertisement“ – reklamu).
Spyware („spy“ znamená špion nebo špehovat) zase dokáže odesílat z vašeho počítače velmi soukromá osobní data, a dokonce může některým pochybným firmám sloužit jako pomůcka k „průzkumu trhu“, protože například velmi dobře zjistí, k jakým stránkám se připojujete a co na nich děláte. Propojení s adwarem zde funguje tak, že jakmile je zjištěno, co vás na internetu nejvíc zajímá, začnou na monitor vyskakovat reklamní okna šitá přímo vám na míru.
Jak se spyware do počítače dostane? Nejčastěji tak, že si ho tam sami nainstalujete (domníváte se přitom ale, že se jedná třeba o akcelerátor pro grafickou kartu – za takové věci se spyware může vydávat). Spyware ale využívá také chyby v operačním systému, a tak si často stahujte aktualizace.
Provrtaná Windows
(a jejich záplaty) Nic není dokonalé, a o operačním systému Windows to platí dvojnásobně. Nejrůznější chyby se samozřejmě nevyskytují jen ve Windows. Výjimkou nejsou problémy v konkurenčních internetových prohlížečích ani v antivirových programech. Windows jsou ale nejrůznějšími chybami a nedodělky proslulá, a je to ostatně logické - čím víc lidí Windows používá, tím více chyb ve Windows vyjde najevo. Pro počítačové piráty a hackery je proto tento operační systém rájem na zemi - čím jsou Windows děravější (včetně chyb například v prohlížeči Internet Explorer), tím více se vám může do počítače nastěhovat virů a spywaru. Proto společnost Microsoft, která za Windows stojí, vydává jednu bezpečnostní záplatu za druhou, na světě jsou už také celé balíčky, které doslova posilují imunitu vašeho počítače v nakažlivém světě internetu. Stahovat si je můžete - ba přímo měli byste, je-li vám počítač milý - na jejích stránkách. Z logiky věci ale musí být Microsoft vždy o něco pozadu. Nejdříve je nutno na chybu přijít a teprve pak je možno ji "zazáplatovat".
Viry...
Od prvního počítačového viru, za který je považován virus jménem Brain, už uplynulo hodně informačního toku. Zatímco Brain napadal jeden sektor v disketách, dnes se potýkáme s daleko propracovanějšími viry. Stále ale zůstávají tím, čím byly na začátku - počítačovým kódem, který je schopný kopírovat sám sebe. K tomu, aby se dostal z infikovaného počítače do neinfikovaného, ale potřebuje uživatele - někdo jej musí poslat e-mailem (samozřejmě nechtěně) nebo ho přenést na disketě či CD (kupříkladu ve formě zavirovaného souboru textového editoru Word).
O virech už víte jistě každý svoje, takže jen připomeňme, že viry dokážou dělat tak nepříjemné věci, jako je mazání souborů či formátování celého harddisku. Před antivirovými programy, které se je snaží v systému vypátrat a odstranit, se navíc dokážou krýt a schovávat. Ty méně obratné předstírají, že se velikost napadeného souboru nezměnila (což jim ale moc nepomůže), ty schopnější dokážou měnit samy sebe (a tedy mutovat) tak, aby nebyly shodné s tím druhem viru, po kterém se zrovna antivir rozhlíží.
... a červi
S červem je to možná ještě o něco horší než s virem - červ se dokáže rozmnožovat sám a uživatele k tomu nepotřebuje. Současnost, nesoucí se v duchu propojených počítačových sítí (ať už kancelářských, nebo výměnných), červům hraje do noty. Jedním z takových červů je například Sober, který k vám může dorazit prostřednictvím e-mailu se zipovou přílohou. Proč byste na ni měli klikat, když nevíte, kdo vám ji poslal? Možná proto, že vám tenhle červ bude nabízet lístky na mistrovství Evropy ve fotbale roku 2006. Ve skutečnosti se vám zkopíruje do podadresáře Windows a vesele se množí dál.
Červi se snaží také využívat chyb ve Windows, o kterých už jsme si něco pověděli. Patří k nim třeba nedávný červ Zotob, využívající chybu v systému Plug and Play od Microsoftu. O tom, co takový červ dokáže, svědčí událost, kdy Zotob ve výsledku přerušil na 90 minut vysílání CNN.
Jak postupovat proti virům a červům? Prostřednictvím pravidelně updatovaného antivirového programu a sledováním internetových stránek, které se viry zabývají.
