Obrněné transportéry se prosadily na bojištích druhé světové války. Jejich úkolem bylo dopravit pěchotu beze ztrát co nejblíže k nepřátelské obranné linii. Teprve tam sesedala a dokončovala útok. Vojáci přepravovaní transportéry nebyli vyčerpáni pěším útokem, jehož úroveň se opírala především o rychlost běhu. A běh v plné polní, často ve vedru nebo ve sněhu a obvykle proti palbě nepřítele v zákopech, výrazně ochlazoval bojové nadšení. Vývoj a výroba obrněných transportérů se rozvíjely od padesátých let minulého století. Roku 1951 zahájili českoslovenští konstruktéři vývoj nového, kolového obrněného transportéru. Projekt nesl krycí označení SKOT (střední kolový obrněný transportér). Motor a osmikolový podvozek vyvinuli v Tatře Kopřivnice. Tatrovácký systém nezávislého zavěšení polonáprav zajišťoval vysokou průchodivost v terénu. Pohon při plavbě umožňovaly lodní šrouby po stranách zadní stěny pancéřové korby. Ta měla moderní tvar, odolný díky šikmým plechům vpředu a na bocích vůči dopadům střel pěchotních zbraní a střepinám dělostřelecké munice. Ve stropě se nalézaly poklopy a na zádi dvoukřídlé dveře.
Špičkový stroj
V době vzniku se jednalo o nejlepší vozidlo této kategorie ve světovém měřítku. Vývoj se roku 1961 dostal až do stadia zkoušek prototypů. Poté bylo v rámci tehdejšího vojenského paktu Varšavská smlouva rozhodnuto, že část vývoje a sériová výroba pancéřové korby budou předány do Polska. Proto probíhaly např. plavební zkoušky prototypů na Baltu. První SKOTy vyrobené v česko-polské kooperaci byly předvedeny roku 1964. Tomu také odpovídá oficiální označení OT (obrněný transportér) 64 (vzor 1964 - podle roku zavedení do výzbroje). První verze OT-64 neměla věž s výzbrojí a dostala později neoficiální jméno autobus. Pozdější verze SKOT 2A byla vybavena otočnou věžičkou s kulomety ráže 14,5 a 7,62 mm. V Polsku byla vyvinuta ještě další věž, která umožňovala vedení palby proti cílům ve vzduchu. Postupně přišly do výzbroje také verze velitelská, spojovací, sanitní, pojízdná dílna atd. Dočasně byla výzbroj také zesílena protitankovými řízenými střelami Maljutka.
Dnes vyřazenýOd devadesátých let se SKOTy účastnily zahraničních misí české armády na Balkáně a v Iráku. V současné době jsou prakticky vyřazeny z výzbroje naší armády. V převážné míře byly poslány do šrotu. V Polsku a na Slovensku postupovali racionálněji. Provedli řadu modernizací, které umožňují prodloužit službu těchto vozidel o dalších až dvacet let. Modernizovaný polský SKOT nese jméno Rys. Obrněný transportér OT-64 SKOT je jedním z historických dokladů špičkové úrovně československých konstruktérů i zbrojního průmyslu.
Technická data transportéru SKOT 2A
Délka 7740 mm
Šířka 2250 mm
Výška po strop věže 2600 mm
Hmotnost 13 t
Max. rychlost 95 km/h
Rychlost plavby 9 km/h
Osádka 3 – řidič, velitel, střelec z kulometů
Přepravované pěší družstvo: 8 mužů
