Od všech papoušků se liší snad úplně vším. Opravdu papouščí je na něm snad jen zobák - ale podobný může mít třeba i chobotnice.
Místo pestrých barev zvolil různé odstíny zelené a postavou připomíná slepici. Je to jediný papoušek na světě, který vůbec neumí létat! Je samotář a na rozdíl od ostatních papoušků ve dne spí a ožívá až v noci. To mu také dalo jméno, slovo kakapo pochází z maorštiny a znamená "noční papoušek". Druhové jméno soví, stejně jako latinské jméno Strigops (od slova Strix, což je sova puštík) nepoukazují jen na jeho noční aktivitu, ale také na sovám podobné měkké peří a závoj kolem očí.
Ztracený ráj
Nový Zéland byl až do příchodu člověka (před asi 1000 lety) ptačím rájem - s výjimkou dvou druhů netopýrů zde nežili vůbec žádní savci a jedinými predátory byli draví ptáci. V takových podmínkách je lepší umět se dobře ukrývat než umět dobře létat. Papoušek kakapo je jedním z mnoha novozélandských ptačích druhů, který se proto této energeticky náročné schopnosti vzdal. A to se mu, spolu s pomalým a komplikovaným rozmnožováním stalo osudným. Neschopen bránit se lidem či kočkám, lasičkám, fretkám, potkanům a dalším, kteří přišli s nimi, začal rychle mizet a v polovině minulého století byl prakticky vyhuben.
V hodině dvanácté
V padesátých až sedmdesátých letech minulého století se vědci s pomocí vrtulníků snažili objevit v horách Fjordlandu poslední přežívající kakapy a do roku 1974 jich objevili pouhých osm! A protože přežili pouze samci, prakticky to znamenalo, že tento druh už je vyhubený. V roce 1977 byli kakapové objeveni na Stewartově ostrově, nicméně i tady je ničili introdukovaní savci a za necelých pět let zbývalo z populace téměř dvou set jedinců posledních pár desítek. Bylo proto rozhodnuto všechny zbývající papoušky odchytit a převést na menší ostrovy, kde se podařilo savce vyhubit.
Jednou za tři roky
Rychlý úbytek nelétavých papoušků má na svědomí i jejich neobvyklý způsob rozmnožování. Samečkové lákají samičky zvláštním, velmi hlubokým hlasem, který se nese několik kilometrů daleko, ale je nesnadné zjistit, z jakého směru. Ne vždy proto samička ochotná k páření svého partnera najde. Samičky se navíc vydají za samečkem pouze tehdy, když dozrávají plody místního jehličnanu rimu (Dacrydium cupressinium). Což je jen jednou za čtyři a více let. A tak, když samička samce v tom správném roce nenajde, čeká několik let na další plodný rok rimu.
Pomohlo el Ňiňo
Rok 2002 byl pro kakapy mimořádně úspěšný – díky klimatickému jevu El Ňiňo se urodilo obrovské množství plodů rimu a kakapí samičky nedočkavě spěchaly za vábícími samci. Toho roku se vylíhlo a přežilo 25 kakapích mláďat, což znamenalo zvýšení jejich populace o téměř 40%. V roce 2004 uhynuly tři mladé samice na ifekci, o rok později jeden samec. Naštěstí se v roce 2005 vylíhla další čtyři mláďata, která ztrátu nahradila.
Odborné jméno: Strigops habroptilus
Váha: až 3,6 kg
Délka: 60 cm
Věk: dožívá se až 60 let
Rozšíření: původně celý Nový Zéland, dnes jen pět izolovaných ostrovů: Tresčí, Maud, Malý bariérový, Perlový a Chetwode
Počet mláďat: 1 - 3 (nejčastěji jedno)
Prostředí: horský deštný les
Potrava: rostlinná - hlavně plody a semena
Status: kriticky ohrožený, zbývá méně než 100 jedinců
Kakapo soví
V sedmdesátých letech minulého století bylo posledních asi 40 papoušků ze Stewartova ostrova a z Fjordlandu přemístěno na několik menších ostrovů zbavených predátorů (koček, potkanů, lasic ap.). Tyto ostrovy podléhají přísnému režimu, nesmějí u nich přistávat lodě, návštěvy jsou velmi omezené, aby se zabránilo novému zavlečení potkanů či koček. Kakapové zde žijí volně, ale pod pečlivým dohledem správce rezervace. Pokud se samičky spáří, ochranáři přemístí nakladená vajíčka do inkubátoru a o vylíhlá mláďata se starají. To proto, aby zvýšili počet úspěšně vylíhlých a odchovaných mláďat. Do roku 1999 se podařilo zvýšit počet kakapů na 62, mimořádně úspěšný byl rok 2002, kdy byla nadúroda plodů rimu a podařilo se odchovat 25 mláďat. Celkový počet těchto papoušků je však stále mimořádně nízký, v roce 2005 jich žilo jen 86.
