Dnes už není nabídka omezena jenom na řetízkový kolotoč, autodrom či létající labutě. Máme-li dostatek peněz a odvahy, můžeme postupně zažít volný pád z pětačtyřiceti metrů, nechat se katapultovat v otevřené kabině do výše čtyřiceti metrů, jezdit na kolotoči hlavou dolů či vyzkoušet ďábelsky rychlou centrifugu. Všechny tyto atrakce jsou řízeny počítačem a mají přesně stanovený program, takže je jedna jízda jako druhá.
Poutě a posvícení
Houpačky a kolotoče jsou spjaty s poutěmi a posvíceními. Posvícení je křesťanská oslava vysvěcení kostela. Obyvatelé každého města či vesnice, ve kterých byl vysvěcený kostel, tuto událost každoročně slavili. I pouť je křesťanský svátek. Není však vázána na datum svěcení kostela, ale slaví se o svátcích svatých, za nimiž věřící putují do míst, které jsou s nimi svázány. Obě akce byly vždy doprovázeny místními oslavami a jarmarkem. Postupně se k těmto radovánkám začaly přidávat i pouťové atrakce. Původně to bylo cirkusové předvádění zvířat, hry zručnosti a různá divadelní představení.
Atrakce
Jako první ze skutečných pouťových atrakcí se na jarmarcích objevily jednoduché houpačky a kolotoče s ručně vyřezávanými a malovanými figurkami. První kolotoč vznikl dávno před příchodem elektřiny. Roztáčely ho starší děti, které byly najímané za turecký med či za svezení zadarmo. Postupně se vedle kolotočů začaly objevovat i jiné atrakce. Byly to strašidelné zámky, v nichž původně vystupovali živí herci, kteří byli postupně nahrazováni loutkami, dále řetízkové kolotoče, zvonkové dráhy či autodromy.
Obří kolo
Dominantou poutí jsou obří kola. Tato atrakce je stará už více než sto let. První obří kolo postavil v Chicagu v roce 1893 konstruktér mostů George Ferris. Bylo vysoké i na dnešní poměry - měřilo 80,5 m (obří kolo na pražském Výstavišti měří jen 33,5 m) a mohlo nést až 2160 lidí současně.
Stavba kola byl velice odvážný projekt, technicky i finančně náročný. Navíc ani sám Ferris tehdy netušil, jak se tak ohromná pohyblivá konstrukce bude chovat ve městě, které bylo pověstné silnými větry.
V červnu 1893 bylo kolo připraveno na svou první jízdu. Jeho pohon zajišťovaly dva parní stroje o výkonu 1000 koňských sil. Po obvodu kola bylo 36 dřevěných gondol, každá z nich měla čtyřicet míst k sezení a dvacet k stání. Jízdné stálo 50 centů, což byla tehdejší průměrná denní mzda. Po postupném nastupování zájemců do gondol, které trvalo deset minut, následovala desetiminutová nepřetržitá jízda.
Na podzim téhož roku bylo kolo demontováno. Během několika následujících let bylo sestavováno v různých částech Spoje-ných států a v roce 1906 bylo zlikvidováno.
Ferrisovo kolo fungovalo necelých třináct let a svému tvůrci nepřineslo žádný zisk. Přesto nedlouho po jeho vzniku byla po celém světě stavěna kola nová a obří kolo se brzy stalo nejvyhledávanější pouťovou atrakcí.
Horská dráha
Historie horské dráhy, druhé nevyhledávanější pouťové atrakce, je poněkud složitější. První historicky doložená horská dráha vznikla v roce 1873, kdy se americká železnice Mauch Chunk Railway, položená v horském terénu s prudkými svahy, začala používat pro zábavné jízdy. Přesto existují i starší zprávy o různých druzích horských drah. Například v Rusku se prý stavěly dřevěné saňové dráhy podobné této atrakci již v 18. století.
První skutečná horská dráha byla postavena v roce 1884 na Coney Islandu v Brooklynu. Ve stejném roce byl vynalezen způsob, jak dopravovat vozíky do vrchu pomocí ozubeného řetězu.
Stavěly se čím dál větší dráhy s prudšími srázy, a tak bylo nutné i měnit materiály pro výrobu drah i vozíků. Z původně dřevěných konstrukcí se postupně přecházelo na ocelové. Některé části, které jsou příliš namáhány mechanicky i teplotně, například kolečka vozíků, se dnes vyrábějí z kevlarových vláken.
V současnosti můžete navštívit nejrůznější horské dráhy včetně několika dřevěných. Nejstarší z dřevěných horských drah, která je stále v provozu, stojí v americké Altooně a byla vyrobena v roce 1902. Ocelové horské dráhy mohou být mnohem větší i rychlejší a jsou dostatečně pevné pro silné přetížení a loopingy (obrat o 360o). Největší dvě horské dráhy na světě jsou Tower of Terror, která stojí v australském Dreamlandu, a Superman The Escape, jež se nachází v Kalifornii. Obě jsou vysoké 115,8 metru.
Nejprudších horských drah na světě je celkem pět. Všechny se pyšní "svahem" o klesání pod úhlem nepřekonatelných 90 stupňů. Mimochodem obě zmiňované nejvyšší dráhy patří i k těm nejprudším.
Třetí nejvyšší horská dráha je v Japonsku a měří pouhých 78,9 metru. Drží však jiné prvenství. S nejvyšší rychlostí 130,4 km za hodinu je nejrychlejší horskou drahou na světě. Nejdelší horská dráha je poněkud blíž - v Anglii. Jmenuje se The Ultimate a měří 2270,8 metru.
Zajímavé jsou i rekordní loopingy. Největ-ší looping o průměru 36,9 metru je až v daleké Americe. Jen o půl metru menší průměr má looping na dráze Dragon Kath ve Španělsku. Na této dráze si užijete i nejvíce obratů - celkem osm.
INTERNETOVÉ ADRESY
Různé pouťové atrakce si můžete prohlédnout na internetové adrese: http://www.users.globalnet.co.uk/iirides/index.html. Rekordy horských drah na adresách: http://www.ultimaterollercoaster.com/records/index.html nebo http://www.students.uiuc.edu/doconnor/coasters/rcstats.html. Velice pěknou databázi horských drah najdete na adrese: http://www.rcdb.com. Jestliže si budete chtít zkonstruovat vlastní horskou dráhu, koukněte se na stránku: http://141.104.22.210/Anthology/Pav/Science/Physics/book/home.html, tady najdete teoretické postupy při výrobě jednotlivých úseků atrakce i s nákresy a výpočty. Obrázkového průvodce stavbou najdete na adrese: http://www.coasterquest.com/.
