Nevím si se sebou rady a jsem z to smutná

Nevím si sama se sebou rady

Ahoj, nevím si se sebou rady. Učím se s bráchou do školy, jemu se moc nedaří, ne že by byl hloupý, ale učitelé mu řeknou, píšeme z tohoto, píší z něčeho jiného. Jsem z toho pak smutná a vyčítám si, že jsem ho to nenaučila lépe. Možná si to moc beru. Bratr je taky smutný. Jendou jsem začala brečet a myslela jsem si, že jsem neschopná. Máma mi jen řekla, ať přestanu, že táta by mi jednu vrazil. Začala jsem se bouchat. Nevíš, jak mi poradit? Moc si nevěřím už. Kačka

Odpověď

Ahoj Kačko, jsi moc hodná a šikovná, jak bratrovi pomáháš. A za to, že nakonec píšou písemnou práci z něčeho jiného, než jste se spolu učili, se na sebe nezlob. Není to tvoje vina a nemáš si co vyčítat. Naopak – buď na sebe náležitě pyšná, zvláště za to, že nezištně umíš a chceš druhým pomáhat. To je vlastnost, kterou všichni nemají. Vezmi si papír a na něj si kromě umění druhým pomáhat napiš všechno, co se ti na sobě líbí. A nic nevynechej, ani sebemenší maličkost. Pak si dej papír na nějaké dobře viditelné místo a každé ráno se na něj podívej. Pokud bys se sebe ubližováním nepřestala, bylo by dobré se s tím svěřit někomu dospělému, kterému věříš. Možná by bylo fajn to říct třeba školní psycholožce. Uvidíš, že ti poradí. Budu moc rád, když mi napíšeš, jak se ti daří. Mourrison