Zdá se to neuvěřitelné, ale my jsme je tam opravdu viděli. Medvědi byli dva, procházeli lesem, cosi vyhrabávali ze země nebo zkoušeli šplhat na stromy. Nebyli moc velcí, ale to u evropských medvědů hnědých nepřekvapuje, protože velikosti svých příbuzných z Aljašky nebo Kamčatky nedosahují.
Většina u nás žijících medvědů (samců, kteří jsou větší) nepřesahuje váhu 200 kg a délku dva metry. A ti dva, které jsme mohli sledovat, jsou navíc mladí, jsou jim tři roky a nejspíš ještě povyrostou.
Šelmy nepřišly do Krkonoš po svých
Nemusíte se však bát, že na huňáče narazíte někde na turistické stezce. Krkonošská příroda se za uplynulá staletí změnila a pro tak velkou šelmu už tady není vhodné prostředí. Navíc jejich nejbližší divokou populaci dělí od Krkonoš nejen stovky kilometrů, ale také nepřekonatelné překážky v podobě měst, dopravní sítě a rozlehlých bezlesých oblastí.
Medvědi se proto nevrátili „po svých“, ale přicestovali v přepravních bednách speciálním nákladním autem. Nebyli vypuštěni jen tak volně do přírody, čekal tu na ně rozlehlý, dokonale zabezpečený výběh – 5400 čtverečních metrů původního krkonošského lesa.
Sirotci z Vysokých Tater mají šťastný konec
Osud medvědů, kteří se zabydlují v Krkonošském národním parku, by se dal popsat jako příběh se šťastným koncem. Nebo alespoň šťastným v rámci možností. Původně se totiž medvědí trojčata narodila na svobodě ve Vysokých Tatrách na Slovensku, ale přišla o matku a viditelně strádala.
Jejich stav se zhoršoval, takže hrozilo, že v přírodě nepřežijí. Ochranáři, kteří je sledovali, je proto odchytili a převezli do záchranné stanice v Zázrivé na Oravě, kde se je ošetřovatelům podařilo zachránit. Ale i když se stav medvíďat zlepšil, do volné přírody už se vrátit nemohla.
Geneticky cenní nositelé medvědích genů
Zachráněná medvíďata putovala do ZOO v Košicích, kde dostala jména Hugo, Michal a Alice. A nestala se jen zdejším zbytečným strávníkem navíc. Právě naopak, tato medvíďata mají obrovský význam pro populaci medvědů hnědých chovaných v lidské péči.
Jejich rozmnožování je pečlivě koordinováno: Aby populace zůstala zdravá a životaschopná, je nutné udržet v ní co největší genetickou proměnlivost. Mladí zdraví medvědi z volné přírody jsou proto geneticky mimořádně cenní a celá trojice sirotků byla zařazena do mezinárodního chovného programu.
Medvědí stezka korunami stromů ožívá
Jako první našel nový domov Hugo, který odcestoval do Francie. Jeho sourozenci ale zůstali v Košicích a čekali, kam se vydají dál. A právě v tomto období začal Krkonošský národní park uvažovat o oživení Stezky korunami stromů.
Přímo pod ní se totiž nabízel ideální terén pro nějakou velkou šelmu. Volba nakonec padla právě na medvědy, kteří bývali v těchto horách doma. Ve spolupráci s košickou zoo a odborníky ze Safari parku ve Dvoře Králové tak vznikl projekt návratu medvěda hnědého do Krkonoš.
Redakce časopisu ABC u představení medvědů veřejnosti
Od nápadu po realizaci uplynul necelý rok a letos na jaře dorazili Michal s Alicí do Krkonoš. A ábíčko nemohlo u jejich představení veřejnosti chybět. Byli jsme tak jedni z prvních, kdo mohl medvědy v Krkonoších přivítat.
Pozorovali jsme je ze Stezky korunami stromů – dnes přejmenované na Medvědí stezku korunami stromů, a medvědi, aniž by o nás věděli, si žili své životy hluboko pod námi. Podle chovatelů proběhl jejich transport bez problémů a i my jsme viděli, že se jim nový domov líbí.
Co medvědům nejvíc chutná? Med i zelenina
I když je výběh obrovský (v budoucnu by v něm prý mohli žít čtyři až pět medvědů), uživit dvě téměř dospělé šelmy nemůže, o medvědy je proto nutné se starat a krmit je. Trvale tu proto zůstávají dva chovatelé ze Safari Parku a zdejší chovné zařízení se stalo jeho dislokovaným pracovištěm.
Dozvěděli jsme se od nich také o tom, co medvědům nejvíc chutná: Přestože jde o šelmy, jsou spíš býložraví, pochutnávají si hlavně na nejrůznější zelenině a maso dostávají jen jako zpestření. A samozřejmě – jako správní medvědi milují med. Ten se však rozdává spíš za odměnu během tréninku, například při nácviku přivolání.
Budoucnost medvědí rodiny v Krkonoších
Vzhledem k tomu, že byli oba zařazeni do Evropského chovného programu, předpokládá se, že se časem budou množit. V blízké budoucnosti se ale medvíďat v Krkonoších nedočkáme. Protože jde o sourozence, jejich rozmnožení je z genetického hlediska naprosto nežádoucí.
Jenže Michal s Alicí dospívají a vysvětlit jim, že se nemají pářit, není v lidských silách. Jeden z nich proto dostane antikoncepce. Dvorská kurátorka šelem Gabriela Linhartová uvažuje, že by to spíš měl být Michal. A to brzy.
Michal a Alice zůstávají v Jánských Lázních
Později podle doporučení evropského koordinátora chovu medvědů, který sídlí v Dánsku, budou oba sourozenci spojeni s geneticky vhodným nepříbuzným partnerem. Což znamená, že se některý z nich podobně jako bráška Hugo vydá do nového domova. Nebude to ale hned. Jejich stěhování dvorská kurátorka šelem v blízké budoucnosti neplánuje.
Medvědi mají za sebou několik stresových situací – strádání a následný odchyt v přírodě, stěhování do Zázrivé, pak do Košic a nyní do Krkonoš. Podle ní je proto nutné dopřát jim minimálně dva až tři roky klid, aby se na nové prostředí co nejlépe adaptovali. Pokud se tedy vydáte do Jánských Lázní, Michala s Alicí tam ještě pár let „potkáte“.
Brtník není sám:
Poddruhy medvěda hnědého
Medvěd hnědý (Ursus arctos) obývá prakticky celou severní polokouli. Není divu, že v tomto rozsáhlém a rozmanitém prostředí vznikla celá řada poddruhů. V současné době jich vědci uznávají přibližně dvacet.
-
medvěd eurasijský - brtník (U. a. arctos)
-
medvěd apeninský (U. a. marsicanus)
-
medvěd pyrenejský (U. a. pyrenaicus)
-
medvěd kodiak (U. a. middenforffi)
-
medvědi kamčatští (U. a. beringianus)
Ten náš, medvěd eurasijský známý také jako brtník (U. a. arctos), žije od Evropy až po východní Asii. V Evropě ale není sám, v Itálii žije kriticky ohrožený medvěd apeninský (U. a. marsicanus) a na Pyrenejském poloostrově jeden z nejmenších poddruhů medvědů medvěd pyrenejský (U. a. pyrenaicus). Za největší poddruh se naopak považuje medvěd kodiak (U. a. middenforffi), jehož samci mohou vážit přes 600 kg, jen o málo menší pak bývají medvědi kamčatští (U. a. beringianus).
