Zdá se to neuvěřitelné, ale my jsme je tam opravdu viděli. Medvědi byli dva, procházeli lesem, cosi vyhrabávali ze země nebo zkoušeli šplhat na stromy. Nebyli moc velcí, ale to u evropských medvědů hnědých nepřekvapuje, protože velikosti svých příbuzných z Aljašky nebo Kamčatky nedosahují.
Většina u nás žijících medvědů (samců, kteří jsou větší) nepřesahuje váhu 200 kg a délku dva metry. A ti dva, které jsme mohli sledovat, jsou navíc mladí, jsou jim tři roky a nejspíš ještě povyrostou.
Šelmy nepřišly do Krkonoš po svých
Nemusíte se však bát, že na huňáče narazíte někde na turistické stezce. Krkonošská příroda se za uplynulá staletí změnila a pro tak velkou šelmu už tady není vhodné prostředí. Navíc jejich nejbližší divokou populaci dělí od Krkonoš nejen stovky kilometrů, ale také nepřekonatelné překážky v podobě měst, dopravní sítě a rozlehlých bezlesých oblastí.
Medvědi se proto nevrátili „po svých“, ale přicestovali v přepravních bednách speciálním nákladním autem. Nebyli vypuštěni jen tak volně do přírody, čekal tu na ně rozlehlý, dokonale zabezpečený výběh – 5400 čtverečních metrů původního krkonošského lesa.
Sirotci z Vysokých Tater mají šťastný konec
Osud medvědů, kteří se zabydlují v Krkonošském národním parku, by se dal popsat jako příběh se šťastným koncem. Nebo alespoň šťastným v rámci možností. Původně se totiž medvědí trojčata narodila na svobodě ve Vysokých Tatrách na Slovensku, ale přišla o matku a viditelně strádala.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
