Zatímco v Severní Americe žijí hned tři druhy medvědů, v Jižní Americe našel domov jediný – medvěd brýlatý (Tremarctos ornatus). Jediný jihoamerický druh medvěda je také jediný medvěd žijící na jižní polokouli. O jeho životě vědci dosud moc neví. Jisté je jen to, že je ohrožený vyhynutím a že obývá horské mlžné lesy a vystupuje až nad jejich hranici do výšek téměř 5000 m.
Nedosažitelní medvědi
Výzkum medvědů brýlatých je tak pro vědce opravdovou výzvou. Strmé skalnaté svahy zarostlé neschůdným pralesem jsou pro lidské návštěvníky prakticky nedostupné.
Přesto se přes veškerá úskalí vědci nedávno rozhodli některá z medvědích tajemství odhalit. A zvolili k tomu dosud nevyzkoušený způsob: Nechali medvěda, aby se v obtížném terénu údolí Kosnipaty v peruánských Andách sledoval sám. Vybavili ho obojkem s miniaturní kamerou, která po celé čtyři měsíce nahrávala všechno, co měl medvěd před sebou.
Jak nasadit kameru
Zní to jednoduše, ve skutečnosti to ale znamenalo pečlivou a dlouhodobou přípravu. Vědci nejprve po celý rok rozmísťovali po horách fotopasti, aby zjistili, kudy se medvědi pohybují. Ze všech zachycených medvědů vybrali vhodného samce, na kterého následně nastražili past. Ta musela být upravená tak, aby nereagovala na menší savce, ale mohl ji spustit pouze mnohem těžší medvěd.
Navíc bylo nutné vynést ji do hor rozebranou a teprve tam ji sestavit. Nést těžkou klec strmým zarostlým terénem by totiž bylo krajně nebezpečné. Kromě návnady byla past vybavena satelitním sledováním, takže se vědci okamžitě dozvěděli, že se medvěd chytil.
Dva plus jeden
Na začátku výzkumu dostali obojky s kamerou dva mladší medvědí samci, kteří ho nosili jen krátce. Na nich si vědci vyzkoušeli, zda a jak bude kamera fungovat. Teprve třetí, nejstarší samec dostal kameru s dlouhodobou výdrží. Poté, kdy přestala být aktivní, vědci dálkovým ovládáním přes satelit obojek uvolnili, takže ho medvěd brzy ztratil a vědci ho mohli v terénu dohledat. Přišel čas vyhodnotit záběry, které medvěd na svých cestách pořídil.
Stromolezec není samotář
Velkým překvapením bylo zjištění, že medvěd brýlatý tráví na stromech víc času než většina jeho příbuzných. Ve větvích stromů odpočívá a spí, hledá tu potravu nebo si ji sem vynáší ze země. Ale nejvíc vědce zaskočilo, že se ve větvích odehrávají i jeho námluvy a páření. Medvědi přitom popřeli svou pověst samotářů. Samec se samicí spolu zůstali celý týden, společně se živili, společně spali a několikrát se během té doby přímo ve větvích pářili.
Stejný jako ostatní
Až dosud se o medvědech brýlatých soudilo, že jsou na rozdíl od ostatních medvědů téměř výlučně býložraví. Svědčily o tom dosavadní rozbory jejich trusu. Ale i tuto teorii sledovaný medvěd vyvrátil, je stejně jako jeho severní příbuzní všežravý.
Vedle bromélií (které tvoří hlavní část jeho potravy) a různých plodů běžně požíral hmyz a drobné bezobratlé. Ty dokáže bezezbytku strávit, takže se jejich pozůstatky v trusu neobjevují, což vedlo vědce k mylnému závěru.
Medvěd kanibal
O medvědích samcích je známo, že zabíjejí a požírají mláďata svého druhu včetně vlastních. A výjimkou nebyl ani sledovaný samec medvěda brýlatého. I u něj kamera zaznamenala případy kanibalismu – v průběhu sledovaných čtyř měsíců dokonce dvakrát.
V jednom případě požíral menšího medvěda (kterého mohl najít uhynulého), ale druhý záznam ho usvědčil z infanticidy - z požírání vlastních mláďat. Poprvé také bylo zaznamenáno, že se živí i primáty – na jedné videosekvenci si pochutnával na chápanu vlnatém.
Nová metoda výzkumu
Přestože jde o výsledky získané sledováním jediného medvěda, vědci je považují za mimořádné důležité. Navíc byl poprvé vyzkoušen nový způsob sledování jedince žijícího v nepřístupném terénu za pomoci satelitu a kamery nesené na obojku. Vědci jsou přesvědčení, že i přes náročnost (a to i finanční) tohoto výzkumu, by se stejná metoda dala použít i u některých dalších druhů vzácných zvířat žijících v podobném prostředí.
Vzhůru k nebesům
Nové poznatky o medvědech
Medvěd, který nosil na krku kameru, trvale obýval tropický prales. Ale mnozí medvědi brýlatí se vydávají až do výšek přes 4000 m, kde končí prales a začínají vlhké travnaté ekosystémy známé jako puna nebo páramo. Skupina vědců tady za pomoci fotopastí zjišťovala, co je sem táhne. Ukázalo se, že tu vyhledávají dva druhy pozemních bromélií rodu Puya, a to jejich mladší stadia, která jsou výživnější než stromové druhy bromélií z nižších poloh.
Přesto se medvědi od zalesněných oblastí příliš nevzdalují, potravu nejraději hledají na hranicích lesa. Páramo je ovšem již po celá staletí využívané k pasení domácího skotu. A jak výzkum prokázal, stádům skotu se medvědi vyhýbají. To je důležitý poznatek, který pomůže při řešení ochranářských opatření.
