Volám o pomoc, ale marně

Zdravím Mourrisone. už delší dobu potřebuji s někým probrat moje problémy a vážně nevím, co si mám počít. Je jich tu hned několik, ale ač jsem si od rodičů několikrát zažádala psychologa, jako odpověď jsem dostala akorát to, že jsem už přece v pořádku, protože se nehádáme. Pro kontext, s rodiči jsem mívala dříve, tipuji ještě 2 měsíce zpátky, velké hádky, které několikrát vyvrcholily i do násilné podoby. Moje matka se přede mnou během nich také celkem dvakrát snažila zabít před očima, a vše mi dávala za vinu. Od té doby, co beru antidepresiva, se naše hádky neopakovaly, avšak když se k nim směřuje, chytnu neskutečný záchvat paniky, většinou se začnu klepat, bouchat se do hlavy nebo se snažím řvát, ale nejde to. Mám diagnostikované pouze úzkostné deprese, což znamená, že každý den beru spoustu prášků, které mě utlumují, ale i tak se tyto stavy objevují. Prášky mám zhruba 3 měsíce, sama jsem si všimla hned několik pokroků, jako to, že už nemám mé stavy tak často. Ale za to, když se jen něco malého pokazí, chci si co nejdřív a čímkoliv ublížit. Nevím, jak to mám vysvětlit rodičům, protože mě nikdy nepochopí. Vždy, když jim řeknu, že se nesnáším, že si nikdy nenajdu žádné kamarády, že jsem ošklivá, celkově mám vybudovanou velkou nenávist vůči sobě, ale na to mi to akorát vyvrátí a nazvou to ,,teenagerské problémy,,. Nesnáším se za to, nevím co se sebou, vypadám strašně, mám sotva dvě kamarádky, protože všechny jsem odstřihla. Dříve jsem měla spoustu kamarádů na internetu, ale kvůli těm všem problémům co mám, jsem je musela odstřihnout, neuvěřitelně si to vyčítám a přijdu si jako strašný člověk. Ale nemůžu se k nim vrátit. Připomíná mi to, kdy jsem se měla nejhůř v životě a textování mi často způsobuje panické záchvaty. Mám strach, určitě si nikdy nenajdu někoho, kdo by mě měl rád, proč by mě vůbec měl rád? Nic nezvládnu udělat pořádně, je mi vše jedno, špatně se učím, špatně jím, mám podváhu, jsem až moc hubená a do toho ještě hnusná, takhle si v životě nikoho nenajdu. Nechci být sama, jsem neustále sama a mám z toho hrůzu, určitě takhle budu do konce života, protože kdo by se se mnou bavil. Opravdu si říkám, že by bylo mnohem lepší to ukončit. Můj stav se vůbec nezlepšuje, i když to na oko vypadá, že ano. To se mám neustále řezat a hádat se s rodiči, abych jim dokázala, že potřebuju pomoct? Nevím, nevím co se sebou. Kéž bych věděla, co mám dělat. Omlouvám se, že to sem píšu, jen už skutečně nevím, co mám dělat, může se to vůbec ještě zhoršit? Tady už budu končit, ještě jednou se omlouvám.

Odpověď

Milá anonymko, nemáš vůbec proč se omlouvat. Jsem moc rád, že jsi mi napsala takový upřímný a otevřený dopis. I když mi je z něho smutno. Věř mi, že každý z nás v životě prochází obdobím, kdy je tzv. všechno špatně, má pocit, že ho nikdo nemá rád a nevidí světýlko na konci tunelu. Zkus si vzpomenout na chvíle, kdy jsi byla spokojená a šťastná a věř, že se zase vrátí. I na sobě si najdi vlastnosti (a že jich bude!), kterých si ceníš – např. umíš naslouchat kamarádům, umíš poradit, nabídneš pomoc, jsi upřímná. Věř mi, že se najdou lidé, kteří si jich budou nadevše vážit. Vyhýbej se všem situacím, které by tě mohly rozrušit (hádky s rodiči, kontakty s nepříjemnými kamarády a tak). Podle toho, jak svoje stavy popisuješ (a hlavně si je uvědomuješ), si myslím, že by bylo dobré navštěvovat psychologa. On ti poradí, jak s nimi pracovat. A hlavně časem naleznete jejich příčiny a zdroje. Píšeš, že rodiče tě v tom nepodporují. Svěř se s tím nějakému dospělému, kterému věříš – prarodičům, učiteli, školní psycholožce nebo třeba mamince kamarádky. Věřím, že se mezi nimi najde někdo, kdo ti pomůže. A kdyby ne, zajdi si za svým lékařem (pediatrem) a pověz mu všechno, co jsi mi napsala. Budu moc rád, když mi napíšeš, jak to dopadlo. Mourrison

Sdílej
 
 

Mám velký sen, ale rodiče mi to nechtějí dovolit... Co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, můj velký sen je stát se herečkou. Problém je, že bych chtěla někde jinde než v Česku, třeba v Británii, nebo v Americe. Vím, že je to v podstatě nereálné. Největší problém je, že moje rodiče nechtějí, abych dělala cokoliv u filmu. Jednou jsem se jen zmínila, že mě herectví baví, a oni hned, abych v životě nebyla herečka a nic s filmem, že jsou filmaři a herci nevzdělaní a že nic nikam nedotáhnou. Docela mě to mrzí. Mrzí mě, že nechtěj, abych dělala to, co bych v životě chtěla dělat. Tak se chci zeptat: Nevíš, jak bych je mohla přesvědčit? A druhá otázka zní: Nemohl bys mi poradit, jak bych se mohla stát herečkou třeba v Británii? Angličtina mi jde, bez problémů se domluvím. Samozřejmě, že ještě neznám všechny fráze a slova, ale docela jsem v ní dobrá. Díky moc, jen za to, že tohle to existuje. Marguerite, 14 let

Brácha se chce zabít kvůli počítačové hře

Co mám dělat, když se můj bratr zbláznil ze hry Brawl Stars? Je tím totálně posedlý, a teď se chce i zabít.

Jsem gay? Někdy se podívám na kluka a řeknu si, že vypadá hezky...

Ahoj Mourrisone. Strašně se bojím, jestli nejsem gay. Myslím si, že gay nejsem, protože se mě ženy líbí, ale někdy se podívám na kluka, a prostě si řeknu, že vypadá hezky (třeba že má hezkej účes). Myslím si, že to napadne každého, ale i tak se bojím. Jediná výjimka je, že když se podívám na svého kamaráda, tak si nás představím na sjezdovce. Robin, 12 let, ábíčko je nejlepší.

Nedokážu na ní přestat myslet, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, už asi dva roky miluju jednu holku, nedávno jsem jí to řekl, a ona mě odmítla, já to čekal, takže to ani tolik nebolelo, ale já ji furt chci, furt jí hrozně miluju a nedokážu na ní přestat myslet, co mám dělat? Mám se o ní nadále snažit, nebo mám na ní přestat myslet, jak?

Po prvním sexu se mi přestala ozývat, proč mě nechce vidět?

Ahoj. Mám otázku. S mojí holkou se máme opravdu moc rádi a tak jsme už měli i sex. Oběma nám je šestnáct. Bylo to celkem příjemné, ale potom jsem se s mojí holkou asi týden neviděl. Říkala, že je nemocná, ale já jí to nevěřím. Nevíš, proč se se mnou třeba nechtěla vidět? Myslíš, že měla nějaký problém po tom pohlavním styku? Díky za odpověď, Karel

Je mi teprve 11, ale už mám různé touhy

Ahoj Mourrissone, je mi „teprve“ jedenáct a už v tomhle věku začínám mít sexuální touhy. Když třeba zrovna nemůžu usnout, vytvářím si v duchu různé erotické příběhy. Myslím si, že už jsem opravdu blázen, protože jsem ještě nečetla v ábíčku, že by někdo měl podobný problém. Ráda bych s tím přestala, ale prostě to nejde :( Myslíš, že bys mi mohl poradit? Díky, Terka

Líbí se mi moje učitelka, přitom jsem holka... co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, mám menší problém. Co mám dělat, když se mi líbí učitelka? Už jen to, že jsem holka a líbí se mi žena, je divné, ale učitelka? V minulosti jsem ji nesnášela a teď toto? Dokonce myslím, že má manžela a děti, mohla by být mojí mámou. Nevím, co mám dělat a trápí mě to, nechci si s ní pokazit naše vztahy, třeba si i představuji, jak někam spolu jdeme atd. Díky, anonym.

Jak se mám přestat nenávidět? Mám hrozné problémy!

Ahoj Mourrisone, poslední dobou mám hrozné problémy se sebevědomím. Hrozně často si říkám, jak se nesnáším, naštěstí to ještě nedošlo k sebepoškozování, bojím se a chci tomu předejít. Přijde mi, že se se mnou nikdo ve škole nechce bavit. Spolužáci v mém věku už taky mají vztahy, crush atd. Já jsem ještě například crush nikdy na nikoho neměla. Přijdu si, že jsem ošklivá a vůbec nezapadám. Jak se mám přestat nenávidět. Poraď prosím. Anonym, 14 let

Řekl, že mě nemá rád, ale pořád se stydím, když ho vidím. Proč?!!

Ahoj Mourrisone, mám ráda jednoho kluka ze školy, ale minulý rok mi řekl, že mě rád nemá. Přes letní prázdniny jsem si myslela, že ho už nemám ráda, ale vždycky když ho uvidím, tak se stydím. Proč?

Mám to brát jako obtěžování?

Dobrý den, pane Mourrisone, dnes se mi stala spousta nehezkých věcí s jedním klukem, osahával mě, nechtěné líbání, a další věci. Bohužel nevím, jestli to mám brát jako sexuální obtěžování nebo jsem jen skeptická. Děkuji.