Jak říct rodičům a trenérovi, že už nechci chodit na tréninky

Jak říct rodičům, že už nechci chodit na tréninky

Ahoj Mouri, už druhým rokem chodím na sport, ale chci odejít, polovina lidí si ze mě dělá terč a posmívá se mi a popichuje mě (ale nenazýval bych to úplně šikanou), říkají mi, že jsem holka (protože mám dlouhé vlasy a řasy), kolektiv ale není jediný problém - trenéři, máme dohromady 4, pan trenér náš hlavní je oblíbený a máme ho rádi, potom je tam druhý, který nám někdy chodí pomáhat, toho máme taky rádi. A potom tam jsou trenérky, které trénují holky, problém je, že míváme spojené tréninky a ty trenérky jsou strašné, ne že by nás neuměly trénovat, ale strašně nadržují holkám a pan trenér s tím nic nedělá. A ještě třetí důvod proč odejít, fyzická náročnost, trénink je na mě fyzicky náročný (a trenérky tomu jen přidávají) a nakonec opravdovou lahůdku - vždycky před tréninkem mám strašný pocit, vůbec se mi tam nechce, začíná to asi 2 hod před tréninkem a končí až s tréninkem. A proto se k tobě, milý Mouri, obracím se 4 otázkami 1) Jak říct rodičům, že už tam nechci chodit 2) Jak říct trenérovi, že už chodit nebudu, abych ho neurazil, pana trenéra máme moc rádi, ale když je trénink s holkami, tak my jejich trenérky absolutně nenávidíme 3) Co bych měl podle tebe dělat 4) Co a jak bys dělal ty na mém místě. David (to není mé pravé jméno), 14 (to není můj pravý věk). Děkuji.

Odpověď

Ahoj Davide, děkuji ti za důvěru, se kterou se na mě obracíš. Než ti odpovím na všechny čtyři otázky, chci jen říct, že ti rozumím, proč chces skobčit a přestat chodit na tréninky.

Na druhou stranu budu rád, když si sám sobě odpovíš na moje otázky: Nebude se ti stýskat po sportu? Nebudou ti chybět trenéři? V každém případě vůbec není správné, že ti před tréninky není dobře. Sport a jiné záliby by měl dělat člověk pro radost, a ne mít z toho úzkosti. A teď k tvým otázkám.

1. Jak to říct rodičům?

Počkej, až budou rodiče v pohodě (nebo se obrať na toho rodiče, se kterým se ti lépe povídá) a v klidu jim řekni, co prožíváš při trénincích a jak se cítíš, před a po trénincích (jaké úzkosti prožíváš).

2. Jak to říct trenérovi?

K trenérovi bych byl, být tebou, co nejupřímnější. Nemluv za ostatní (že tréninky s holkami nenávidíte), ale jen sám za sebe. Řekni mu, že ho máš rád a že si ho vážíš, ale že tu je spousta věcí, které se ti nelíbí a nevyhovuje. A ty mu v klidu popiš. Chce to odvahu, ale věř, že to stojí za to.

3. Vymysli, co budeš dělat místo tréninků

Aby se ti s rodiči lépe vyjednávalo, měj připravené alternativy, co budeš dělat ve volném čase, když přestaneš chodit na tréninky. Rodiče tak alespoň přesvědčíš, že jsi o všem přemýšlel a sám navrhuješ řešení.

4. Co bych dělal já?

Přesně to, co jsem ti napsal, bych udělal i já. Je pravda, že bych ke všemu potřeboval notnou dávku odvahy, ale ze svých zkušeností už dneska vím, že nejlepší a nejúčinnější je upřímnost, otevřenost a síla stát si za svým. Neobviňovat jiné, ale hledat si svoji vlastní cestu. Moc ti držím palce a budu rád, když mi napíšeš, jak tvoje rozhovory s rodiči a trenéry dopadly. Mourrison