Nezapadám a připadám si jak retard

Ahoj Mourrisone, mám na tebe dotaz. Týká se to pár věcí v mém životě. První je, že mám pořád pocit, že nezapadám do kolektivu. Na základce to byl fakt děs, ale na gymplu to je trochu lepší. Ale pořád se cítím jako úplný retard. Za druhé, líbí se mi/chtěla bych být kamarádka syna mé bývalé učitelky. Je mu 22 a já jsem ho neviděla 2 roky a začíná mi chybět. Bohužel na něj nemám kontakt, nic. A poslední, zdávají se mi sny, kde někdo ubližuje jinému člověku, kterého mám taky ráda. Co mám dělat??? Anonymka, 14 let

Odpověď

Milá anonymko, rozumím ti, každý z nás se občas cítí jako „retard“ a to hlavně ve chvílích, kdy se nám nedaří, nebo před ostatními proneseme něco fakt trapného. V takovém okamžiku je dobré si vzpomenout a uvědomit si všechno, co je na nás okouzlující a dobré (vypadáme skvěle, rozumíme matematice, umíme pomáhat druhým, máme pěkné vlasy – zkrátka něco, co je na nás výjimečného).

Píšeš, že by ses chtěla skamarádit se synem svojí bývalé paní učitelky. Je pravda, že věkový rozdíl je ve vašem případě (15 a 22 let) docela velký (ten se smaže v době, kdy tobě bude třeba 19 a jemu 26), takže si nejsem úplně jistý, jestli pro něj nejsi příliš mladá. Promiň, že ti to říkám takto otevřeně, ale nechci, abys byla zklamaná. Mrkni se na sociální sítě, anebo se na něj pozeptej jeho kamarádů, věřím, že nějakou cestu k němu najdeš.

Co se týká snů, většinou bývají obrazem a odrazem toho, o čem přemýšlíme, čeho se bojíme, nebo co během dne prožíváme. Zkus před spaním myslet jen na samé hezké věci, se zavřenýma očima se procházej po místech, které máš ráda a třeba si dej i meduňkový čaj před spaním. Mourrison