Byla jsem poslušná, ale teď už nechci

Ahoj Mourrisone, jako malá jsem vždycky byla hrozně poslušná, chodila s rodiči na všechny jejich akce, chovala jsem se jako oni, hodně jsem se jim svěřovala atd., ale teď už to dělat nechci. Mám ve škole kamarády, kterým věřím tisíckrát víc, a taky je mi příjemnější mluvit s nimi, protože kdykoli se snažím se mámě s něčím svěřit, aby nebyla smutná, že na ni kašlu, tak to promění v lekci. To moji kamarádi nedělají. Nebo jdu třeba na oslavu narozenin nějaké mé kamarádky a máma zas žárlí, že trávím moc času s kamarády a málo s rodiči. Ale to co mě štve nejvíc, je, jak mi pořád připomínají, jak jsem byla jako malá lepší, a neustále na to naráží. Třeba dřív jsem poslouchala audioknihy a teď radši písničky, a vždycky když poslouchám písničky, tak táta řekne něco jako: "Dřív to byl Hurvínek a teď tohle" a podobný věci, a já mám pocit, že jsem je zklamala. Že už nejsem ta poslušná malá holčička, která dělá vše, co oni chtějí. Mám i vlastní život a názory, a oni si na to nedokážou zvyknout. Omlouvám se za dlouhou zprávu, děkuju moc za odpověď.

Odpověď

Milá anonymko,

děkuji ti moc za upřímný a otevřený dopis, ve kterém jsi krásně a trefně popsala to, co teď prožívá mnoho holek a kluků ve tvém věku. Pomalu přestáváte být dětmi, dospíváte, a hlavně začínáte vidět život vlastníma očima (a ne očima rodičů) – zkrátka začínáte si na všechno kolem vás utvářet svůj vlastní názor.

Ten je samozřejmě více podobný všem vašim vrstevníkům, proto se vám spolu lépe probírají vaše starosti, problémy, ale i radosti. A na to si někteří rodiče nechtějí zvyknout, pravděpodobně ani tvoje. Nechtějí si připustit, že z jejich malé, roztomilé holčičky vyrůstá slečna. Což samozřejmě neznamená, že bys neměla rodiče pořád stejně ráda., jen ve tvém životě bude dostávat prostor stále více a více lidí.

Co dělat?

Být tebou, tak si s rodiči v klidu promluvím. Řekni jim, že je máš moc ráda a vážíš si všeho, co pro tebe dělají a že s tebou chtějí trávit čas. Ty chceš samozřejmě taky, ale že tady jsou i tví kamarádi, se kterými jsi ráda.

Zkuste se třeba domluvit na určitých dnech, kdy budete pohromadě, a jiné dny si nech pro sebe a své záliby. V žádném případě si nevyčítej, že bys někoho zklamávala nebo byla nevděčná – jen se zkrátka měníš a osamostatňuješ a rodiče to budou muset přijmout. Mourrison

Jak přimět rodiče, aby mi více věřili?

U nás doma není nikdy klid

Sdílej

19. dubna 2023

Spolužáci se chovají jako rasisté, nacisté a komunisté

Ahoj Mourrisone, mám jeden velký problém. Spolužáci ve třídě se chovají jako (promiň mi ten výraz) rasisté, nacisté a komunisté. Už se mě někdo ptal, jestli jsem jeden z nich. Samozřejmě jsem řekl, že s nima nechci mít nic společného. Ale oni to asi nepochopili. Když jsme například v tělocviku protahovali ruce, říkali, že "hailuju", nebo když jsem zpíval nějakou hymnu, zpívali tu sovětskou. A jeden kluk se ke mně chová jako úplný rasista. Už toho mám dost. Můžeš mi prosím poradit? Pája, 11 let

Mám malá prsa a nenávidím svoji postavu

Ahoj Mourrisone, mám problém, který je asi úplně zbytečný, ale potřebuji se ti svěřit, protože to pro mě hodně znamená. Mám malá prsa. Hodně malá. Teda, proč tomu říkám prsa, když tam žádná nejsou? Už nejméně dva roky nenávidím svojí postavu právě kvůli tomuhle. Ale až nedávno se to rodiče dozvěděli, už ani nevím jak. A teď pořád říkají věci jako "Dívej tamta holka má taky malý prsa a je hezká" a podobný věci, ale mně to přijde jen divný, a vůbec mě to neuklidňuje. No, a dnes jsem šla s tátou nakupovat džíny, a rovnou táta rozhodl, že bych potřebovala plavky, protože žádný pořádný nemám. No, a pak jsem si vzpomněla na to, jak už jsem ti jednou psala, že nechci na školní plavaní protože mám malá prsa a v plavkách je to vidět, a ty jsi mi poradil, že můžu mít i takové plavky, které mají prsa vycpaná, takže jsem se je snažila najít. Pak mě ale táta vtáhl do obchodu, kde byly plavky na prsa třeba čtyřikrát větší než ty moje, a nenechal se přemluvit, ať jdeme pryč. Vnutil mi plno plavek, ve kterých jsem se cítila hnusně, a i jsem mu to řekla, protože jsem se v tom nenáviděla. Svoje tělo. Nenávidím to, a tyhle plavky to krásně podtrhly a daly za to třeba dvacet vykřičníků. U asi čtvrtých plavek jsem se rozbrečela, což jsem fakt dělat neměla, protože táta se úplně vzteky rozklepal, řekl, že to šíleně přeháním, a napřáhl ruku jako kdyby mi chtěl dát pohlavek. Naštěstí mi ale žádné z těch plavek nekoupil. Máma s ním bohužel sdílí názor, takže té se svěřit nemůžu. Vím, že to je blbost, ale já fakt netuším, co mám dělat, a jediný co vím je, že se nenávidím. Děkuju předem za odpověď. 14 let

Roste všem klukům chlupatý proužek k pupíku?

Ahoj Mourrisone, chci se zeptat, jestli všem klukům roste takové ten chlupatý proužek k pupíku, mně je 14, mám hodně tmavých chlupů nad penisem, tak se chci zeptat, jestli to začne růst i mně, k pupíku mám sice pár velmi bledých chloupků, znamená to, že mi to začíná růst? Mám jich totiž pár i na jiných částech břicha, ale k pupíku malinko víc. Dík za odpověď.

Kvůli počítači a mobilu jsem ztratil disciplínu i sebevědomí

Dobrý den, mám (v mých očích) docela velký problém a to je ZTRÁTA DISCIPLÍNY A SEBEVĚDOMÍ. Moc mi to vadí, protože jsem na sobě začal pozorovat, že každý den po škole jsem pořád na počítači a nebo mobilu, místo toho abych na sobě pracoval zlepšoval se atd.. A nevím co s tím, protože (i když se snažím) nikdy se nedokopu, abych šel něco dělat a pořád jsem na Instagramu :(. Má to bohužel značný vliv na moje známky a nejen na to. Prakticky žiju jen ve své hlavě s tím, co se to se mnou děje:(. Prosím o radu. Martin

Mourrisonova poradna