Žili tu, byli vyhubeni... a opět tu žijí. Bobři. Nápadní hlodavci, kteří jsou druzí největší na světě.
Kdysi byli rozšířeni po celé Evropě. Jejich způsob života, ale i krásná hustá kožešina a chutné maso vedly k tomu, že je lidé lovili, až byli v první polovině 19. století prakticky vyhubeni. Zmizeli i z naší republiky. Z celého původního areálu rozšíření bobrů v Evropě zbylo jen několik ostrůvků, kde přežívalo posledních asi 1200 zvířat. Sto let trvalo, než se dočkali zasloužené ochrany a začali se opět šířit - buď samostatně, nebo s pomocí člověka - na místa svého původního výskytu.
Radost nad pařezem
První bobři k nám připlavali po Dyji na jižní Moravu v osmdesátých letech minulého století, několik zvířat vysadili přírodovědci na severní Moravě. V severních Čechách se zabydleli bobři, kteří putovali proti proudu Labe, další překročili západní hranici a usadili se na Tachovsku. A i když samotná zvířata žijí velice skrytým nočním životem, takže je málokdo viděl, prozradily je typicky ohlodané kmeny a pařezy a velké třísky, které zbývaly po jejich dřevorubecké činnosti. Zoologové a milovníci zvířat byli nadšeni a jezdili se na tyto třísky a pařezy dívat ze všech koutů republiky. Nikdo netušil, že za nějakých dvacet let se bude na stejné třísky a pařezy hledět s rozpaky, nebo dokonce s nevolí a obavami.
Dospělý bobr může měřit až jeden metr a vážit přes 30 kg •
Vladislav Vogeltanz
Až příliš úspěšný návrat
Bobři u nás patří mezi nejpřísněji chráněné druhy zvířat, a tak se utěšeně množí. Protože jsou však přísně teritoriální, rodičovský pár své odrostlé potomky vyžene a ti si musí hledat nová místa k životu. Bobři se díky tomu šíří do nových oblastí, nevyhýbají se dokonce ani městům. Jejich přítomnost už ale zdaleka nevyvolává takové nadšení jako kdysi. V určitých případech totiž v krajině citelně škodí. A přestože patří mezi zvláště chráněné druhy, takže způsobené škody uhradí stát, leckde se začíná uvažovat o tom, že bude nutné jejich stavy regulovat.
Tvůrci krajiny
Bobři potřebují k životu mírně tekoucí nebo stojaté, dostatečně hluboké vody, které jim poskytují úkryt i potravu. Na souši jsou dost nemotorní, proto se od vody vzdalují jen neradi. Ale pokud jim krajina nevyhovuje, na rozdíl od jiných zvířat se neodstěhují, nýbrž si ji upraví k obrazu svému. Postaví hráze, které zvednou vodní hladinu, aby zatopila vchody do jejich domovů a aby dosahovala až k místům, kde najdou potravu. Ke vzdálenějším zdrojům potravy pak budují sítě vodních kanálů. Protože se živí hlavně listím a mladými větvičkami, ke kterým nedovedou vyšplhat, dostávají se k nim tak, že pokácejí celý strom. Na zimu si připravují zásoby potravy - větve z pokácených stromů zatahují pod hladinu, kde k nim mají po celou zimu snadný přístup.
Bobří hrady
Své obydlí si bobři budují tak, aby měly vchody vždy ukryté pod hladinou, ale vlastní doupě bylo v suchu nad její úrovní. Pokud nemají k dispozici dostatečně strmé břehy, v nichž by si nory vyhloubili, stavějí si z větví mohutné vodní hrady, do kterých se dostávají vchody skrytými pod hladinou a ve kterých v pohodlí přečkávají i zimu.
- narušování hrází rybníků či protipovodňových hrází - škody na lesních porostech kácením a zaplavením - podmáčení či zaplavování silnic a železničních tratí - zaplavení lesních kultur - škody na polních kulturách zaplavením a spásáním - ohrožení zdrojů pitné vody - nebezpečí pádu stromu přes silnici či trať
Užitek
- prosvětlení a zmlazení lesa - obnova druhové bohatosti rostlin a živočichů - vytváření ideálních míst pro život vodního ptactva - zvyšování hladiny spodní vody - snížení nebezpečí povodní - celkové zlepšení vodního režimu v krajině
Mohou žít vedle nás?
Přírodovědci odhadují, že u nás v současné době žije asi 2300 bobrů. Zoologové nyní hledají řešení, jak sladit činnost člověka a bobrů, aby mohli žít vedle sebe. Jedním z navrhovaných řešení je vytvořit určité zóny, v nichž se bude k bobrům přistupovat odlišným způsobem. V té první, která zahrnuje prakticky všechny oblasti, v nichž se objevili poprvé, by byli bezvýhradně chráněni - i na úkor lesního a polního hospodaření. Druhá zóna by zahrnovala většinu republiky, ta by umožňovala bobrům přecházet z oblasti do oblasti, ale jejich stavy by byly přiměřeným způsobem regulovány. A poslední zóna by zahrnovala lokality, kde je jejich výskyt nežádoucí (hlavně rybničnaté oblasti) a kde by je přírodovědci odchytávali a převáželi na vhodnější místa. Důležité ovšem je, že stále zůstanou zařazeni mezi chráněné druhy, takže je nebude možné nekontrolovaně hubit.
Zdena je nadšenec do všeho živého. Na světě snad neexistuje zvíře, které by nechtěla mít doma. Protože to není možné, alespoň o nich píše do ábíčka. I tak se jich u ní vystřídala spousta, včetně štírů, pavouků či hadů. Teď má doma stádo želv, gekonů a dvě z ulice adoptované kočičky. Když má čas, toulá se ráda po lesích a horách, doma i v cizině.
