Sednou si na zasněženou střechu horské boudy a čekají na znamení kamarádů, že někdo jde. A pak shodí nic netušícímu chodci na hlavu lavinu sněhu. No řekněte, není to báječná zábava? Určitě ano, pomyslí si leckdo, jenže kdo by se kvůli tomu drápal na zasněženou střechu, ještě by mohl sám spadnout. Ovšem v tomto případě nikdo nikam nešplhá - na střechu si prostě vyletí. Tuto zábavu si totiž vymysleli papoušci!
Papoušci na sněhu?
Představa papoušků dovádějících na sněhu je zvláštní. Stejně zvláštní jsou však i papoušci, kteří se jako jedni z mála na světě přizpůsobili životu v těch nejdrsnějších podmínkách - ve vysokohorském pásmu. Jsou známí pod jménem nestor kea, přičemž slovo kea pochází z maorštiny. Vtipný čtenář si teď jistě odvodí, že tito papoušci žijí na Novém Zélandu.
Chytrý jako opice
Všichni papoušci jsou známí jako mimořádně inteligentní ptáci, ale keové patří mezi nejchytřejší z nich. Jinak by v drsných vysokohorských podmínkách nepřežili. Jsou zvědaví a vynalézaví, silní a obratní. Dovedou používat nástroje, řešit logické úlohy a v případě potřeby i vzájemně spolupracovat. Občas se jim proto přezdívá "horské opičky". Dokonce mají, podobně jako primáti, prodloužené dětství, aby se stačili naučit všechny dovednosti potřebné k přežití.
Masožravý papoušek
Dospělý kea měří půl metru a váží jeden kilogram. Není to tedy žádný drobeček a přiměřeně tomu musí žrát. Ovšem vysokohorské prostředí bohatě prostřený stůl nenabízí, keové jsou proto jedni z mála papoušků, kteří jsou všežraví, kromě obrovského množství různých semen, plodů, pupenů, listů, rostlinných výhonků a oddenků požírají také hmyz a jeho larvy, loví drobné obratlovce, ptáky a savce a požírají mršiny.
Zabijáci ovcí
Když první evropští osadníci přivezli z Anglie stáda ovcí, příliš se jim v drsných podmínkách nedařilo, ovce hynuly v závějích či na nemoci. Mrchožraví keové tak získali nový zdroj potravy - vytrhávali ze hřbetů mršin kusy tuku, ale při své inteligenci se brzy naučili napadat i živé jedince. A i když je přímo nezabíjeli (jak se mnohdy traduje), ovce na způsobená zranění hynuly. Farmáři vyhlásili keům boj a do roku 1970 je stříleli ve velkém. V tomto roce už jich zbývalo posledních asi 5000 kusů, vláda proto vyhlásila jejich částečnou ochranu a od roku 1986 jsou chránění úplně.
Jdou s dobou
Novozélandské Jižní Alpy jsou oblíbeným cílem turistů. A keové se tomuto náporu civilizace rychle přizpůsobili. Zjistili, že batohy, stany, zaparkovaná auta či odpadkové nádoby, ale i samotní turisté, jsou skvělým zdrojem potravy. A když ne potravy, tak alespoň zábavy. Zasněžené střechy chat slouží jako klouzačka (tak asi keové přišli na tu zábavu se shazováním závějí na hlavy lidí), antény aut, stěrače či gumové těsnění u dveří se báječně oštipují a cupují. Pokud si turista chvilku nehlídá batoh, může si být jistý, že mu ho keové proberou a co půjde, ukradnou, zapomenuté otevřené dveře či okno chaty jsou výzvou ke zlodějskému náletu na její vybavení. A nádobu na odpadky, kterou by keové nedokázali otevřít, také ještě nikdo nevynalezl. Turisté keům ovšem jejich kanadské žertíky odpouštějí. A mnozí sem dnes dokonce přijíždějí právě kvůli nim.