Pes není ochočený vlk: Jak vznikl nejlepší přítel lidí | Ábíčko.cz

Pes není ochočený vlk: Jak vznikl nejlepší přítel lidí

Pes není ochočený vlk: Jak vznikl nejlepší přítel lidí
Sdílej
 
Lidé a psi mají mnoho společného. Mimo jiné i to, že jsou oba schopni trávit škrob. A právě tato schopnost se nejspíš stala klíčem k proměně vlka ve psa.

 

Psí sporty: Společně k vítězství

Psí sporty: Společně k vítězství

 

 

O původu domácích psů se mnoho let tradovalo, že si dávní lidé brali domů roztomilá vlčí štěňata, vychovávali je a ochočovali, až se z divoké šelmy stal nejlepší přítel člověka. Zní to romanticky, ale patří to do říše pohádek. I ten nejochočenější a nejkrotší vlk pořád zůstává vlkem. A z jeho mláďat, i v lidské péči, opět vyrostou vlci. Pouhé soužití a ochočení k tomu, aby se z vlka stal pes, zjevně nestačí. Musí tu být ještě něco. Toto záhadné „něco“ nyní zřejmě objevili vědci, kteří zkoumali geny různých plemen psů a srovnávali je s geny vlků z různých oblastí. 

Na počátku byl vlk

Genetické testy znovu potvrdily, že předkem všech psů je výhradně vlk, žádná jiná psovitá šelma se na vzniku domácího psa nepodílela. Důležitějším objevem ale bylo, že psi mají na rozdíl od vlků některé skupiny genů pozměněné (zmutované). Většina z nich odpovídá za vývoj mozku a nervové soustavy. Právě díky nim zřejmě psi změnili své původně vlčí chování: jsou přátelštější, méně agresivní vůči lidem, ochotní učit se. Na rozdíl od vlků je proto lze skutečně ochočit a vycvičit. To ale ještě stále nevysvětluje, proč se tato zvířata, byť přátelského založení, připojila k člověku. Jakou výhodu to pro ně mělo?

 

Dobrovolný psí hasič v akci

Dobrovolný psí hasič v akci

Za misku rýže

To vysvětlila další skupina zmutovaných genů, které ovlivňují tvorbu trávicích enzymů. Vlci jsou výhradně masožravci, zatímco psi si rádi pochutnají i na piškotech, milují ovoce, s chutí se pustí do vařených těstovin nebo rýže. Zmíněná genetická mutace totiž způsobila, že se u psů mnohonásobně zmnožily geny odpovídající za tvorbu enzymu amylázy, který štěpí škrob. A víc genů znamená víc amylázy. Další enzym (maltáza) zodpovědný za rozklad škrobů je zase vlivem genetické mutace prodloužený, má podobnou délku jako u býložravců. Díky těmto dvěma změnám si proto psi na rozdíl od vlků mohou pochutnávat na rýži, těstovinách a další škrobové stravě. O schopnost trávit maso přitom nepřišli, z původně čistě masožravé šelmy se tak stal částečný všežravec podobný nám lidem.

Od vlka ke psu

Právě schopnost trávit škrob je nejspíš klíčem ke zrození psa – v okamžiku, kdy se z člověka lovce stal zemědělec, usadil se na jednom místě a začal pěstovat obilniny, vznikla v okolí lidských sídel nová bohatá potravní nabídka – různé zbytky potravin rostlinného původu. Vlci s původními geny uměli trávit jen maso, neměli tudíž důvod vyhledávat blízkost lidí. Ale pro jedince se zmutovanými geny bylo výhodně zdržovat se v okolí lidských sídel, které nabízelo spoustu snadno dostupné potravy. V kombinaci s přátelskou povahou tak vlci zahájili svou proměnu ve psa a dodnes trvající soužití s lidmi.

 

Zvířecí záhady: Pes ve vlčím kožichu a krávy s hrbem

Zvířecí záhady: Pes ve vlčím kožichu a krávy s hrbem

Svět patří psům

Proč a jak ke zdomácnění psa došlo, už tedy víme. Stále však zůstává otázkou, kdy a kde k tomu došlo. Podle archeologických nálezů a výsledků genetických studií je však téměř jisté, že v dějinách lidstva zdomácněl pes několikrát, a to na několika různých místech Eurasie. Jeho historie je s historií lidí velmi těsně provázaná – psi se vždy objevili tam, kde se lidé začali usazovat, zakládat osady a pěstovat zemědělské plodiny. Nejstarší pozůstatky domácích psů poměrně logicky pocházejí z oblastí obývaných vlky, později se ale psi následující zemědělce začali šířit i dál. Nakonec se objevili i v oblastech kde vlci nikdy nežili – v Indonésii, z níž přešli do Austrálie, v Jižní Americe, v jižní Africe.

 

 

Po psích stopách do minulosti

Hlavní vlna zdomácňování psů souvisí s rozvojem zemědělství před 14 až 10 tisíci lety, existují však nálezy, které vznik psa posouvají do mnohem vzdálenější minulosti. Tito „prapsi“ ale podle všeho nejsou předky plemen, které známe dnes.

 

-36 tisíc let: dosud nejstarší nález psí lebky v Belgii

-33 tisíc let: nález dokonale zachovalé psí lebky na Sibiři, v jeskyni v pohoří Altaj

-26 tisíc let: nález psí lebky v Předmostí v České republice, byla pravděpodobně součástí rituálního pohřbu

-16 až -12 tisíc let: nálezy dokazující existenci domácích psů v západní Evropě, Střední Asii, Turecku, v severní Číně, na Dálném Východě a na Kamčatce

-9400 let: nejstarší nálezy pozůstatků psů v Texasu v Severní Americe

-7600 let: první psi se dostali do subsaharské Afriky – nálezy v Súdánu

-7200 let: nejstarší nálezy psů v Mexiku

-5500 let: první psi se dostali na Indonéské ostrovy

-4500 let: psi se dostali z Indonéských ostrovů do Austrálie

-1400 let: spolu se zemědělci přicházejí první psi do jižní Afriky

-1000 let: psi se dostávají do nejjižnějších oblastí Jižní Ameriky

-500 let: do Severní Ameriky se dostávají evropské typy psů, kteří postupně nahradili původní americké linie

-200 až -150 let: začínají vznikat moderní plemena psů, jaká známe dnes

 

 

Olé, pes jede na kole!

Olé, pes jede na kole!

Kočka s vysavačem si dává "fičák"

Kočka s vysavačem si dává "fičák"

Skutečný Snoopy: Hafan se válí radši na boudě než v ní

Skutečný Snoopy: Hafan se válí radši na boudě než v ní

Klíčová slova:
pes, zvire