V zemi vačnatců je dingo nejen neobvyklým zjevem, ale také velkou záhadou. Jak se tato moderní šelma ocitla v Austrálii? A co je to vůbec za zvíře? Za celou dobu, po kterou se jím zoologové zabývají, mu několikrát změnili jméno. Nejdřív to byl „vlk dingo“ (Canis lupus dingo), pak zase „pes domácí dingo“ (Canis familiaris dingo). Nedávný výzkum australských zoologů přinesl zajímavý výsledek. Dingo není ani domácí pes, ani vlk.
Hledání pravých dingů
Výzkum komplikovala skutečnost, že se dingové běžně kříží s domácími psy, kteří občas dokonce žijí mezi dingy a jsou od nich téměř k nerozeznání. Objevit čistokrevné dingy a spolehlivě je identifikovat je téměř nemožné. Vědci se proto zaměřili na zkoumání pozůstatků dingů, kteří v Austrálii žili před rokem 1900 - tedy v dobách, kdy se ještě nesetkávali s domácími psy. Podařilo se jim shromáždit 69 vzorků, z nichž sestavili podobu čistokrevného dinga. Když ji srovnali s vlkem a domácím psem a porovnali i jejich DNA, zjistili, že dingo sdílí některé společné znaky obou, ale zároveň se od nich v mnoha ohledech liší. Došli tak k závěru, že jde o plnohodnotný samostatný druh, který pojmenovali Canis dingo.
Bílí i černí
Hlavním znakem, podle kterého zoologové donedávna rozlišovali čistokrevné dingy od kříženců s domácím psem, bylo jejich zbarvení. Díky novému výzkumu se však ukázalo, že jejich představy o tom, jak má dingo vypadat, nebyly vždy správné. Největším omylem byl předpoklad, že čistokrevný dingo musí být vždy žlutý (plavý). Čím víc se jeho zbarvení od této barvy lišilo, tím větší podíl psích genů u něj očekávali. Barva původních čistokrevných dingů je ale velmi proměnlivá. Závisí na prostředí, v němž zvířata žijí – v lesích jsou tmavá, na poušti žlutá až červená a v horách světle béžová či bílá.
Dingové na vymření
Právě jejich barevná variabilita bohužel přivedla čistokrevné dingy na pokraj vyhubení. Tyto šelmy přitom patří neodmyslitelně k australské fauně a mají svou nezastupitelnou roli v celém ekosystému. Důležití jsou především proto, že jako vrcholoví predátoři regulují stavy býložravých klokanů a brání tak jejich přemnožení. Právem si zasluhují ochranu, které se jim dostává, i když jen částečně. Křížence je ovšem možné hubit bez omezení, čehož farmáři, kteří dingy obviňují ze zabíjení ovcí, plně využívají. A protože platila představa, že čistokrevný dingo musí být žlutý, zaměřovali se především na odlišně zbarvené jedince.
Nová naděje
Poznatek, že dingo je zcela samostatný druh psovité šelmy žijící pouze v Austrálii, pro něj znamená velkou naději – dingové se pravděpodobně dočkají plné zákonné ochrany na celém kontinentu. Přesto to bude běh na dlouhou trať. Jedním z prvních úkolů zoologů a ochranářů totiž bude oddělit čistokrevné dingy od psů a jejich kříženců a zamezit dalšímu křížení. Teprve pak bude možné začít chránit a obnovovat populaci největší australské šelmy.
