Do Afriky byly během několika století uměle přesazeno množství rostlinných i živočišných druhů, a to jak úmyslně tak i omylem. Hlavním problémem je fakt, že dorazili bez svých přirozených nepřátel, jako jsou predátoři, paraziti a přirození konkurenti.
Jedním z nejznámějších takových případů je vodní hyacint, dovezený z povodí Amazonky jako okrasná květina. Nyní je rozšířen na většině řek a jezer kontinentu a dokáže vytvářet obrovské plochy vegetace, pokrývající tisíce hektarů. Život pod hladinou tak trpí nedostatkem kyslíku a světla a snižuje se počet rybích druhů. Navíc tato rostlina de facto znemožňuje rybolov a vážně ohrožuje zásoby vody, lodní plavbu i získávání energie z vody. Tento hyacint je schopen během dvanácti dnů zdvojnásobit svou masu a roste rychleji, než ho jsou mechanické řezačky schopné odstraňovat. Pomohly by sice herbicidy, které ale zase představují velkou hrozbu i pro ostatní život v řece.
Další problém představuje azolla, červené vodní kapradí. Vytváří také podobné velké plovoucí plochy, které jsou doslova rájem pro komáry přenášející nemoc zvanou bilharzióza, kterou je nakaženo přibližně 300 milionů lidí. V Jižní Africe byl již úspěšně proti této rostlině nasazeny dva druhy hmyzy, živícího se listím.
Studie Světový svaz ochrany přírody také přibližuje, jak rychlý průběh může mít populační exploze zavlečených druhů. Nilský okoun, nasazený do Viktoriina jezera ve východní Africe v šedesátých letech, představoval již zakrátko přibližně jedno procento celkového výlovku ryb. Nyní, po necelých čtyřiceti letech je to již 80% a na úkor této ryby vymizelo více než 200 původních druhů.
