Letci bez křídel | Ábíčko.cz

Letci bez křídel

Letci bez křídel
Sdílej
 
Původním živlem všech živočišných druhů je voda. Z ní postupně osídlily souš a zároveň začaly pošilhávat i po dosud volném prostoru nad hlavami.

Některé druhy nakonec zvítězily nad zemskou gravitací, jejich přední končetiny se přizpůsobily a přeměnily se v křídla. Vznikla tak skupina ptáků a létajících savců - netopýrů. O těchto zvířatech mluvíme jako o aktivních letcích - k letu využívají svůj vlastní "pohon" a vlastní síly.

Pasivní letci


Do výšek se během svého vývoje přestěhovali i další živočichové, kteří se naučili výborně šplhat. V korunách stromů tak začalo být náramně živo. Za drobnými bezbrannými živočichy se do výšek vydali jejich lovci a vyhrát mohl jen ten, kdo byl rychlejší a obratnější.

Zrychloval se běh ve větvích, skoky z větve na větev přestávaly stačit, bylo nutné skákat ze stromu na strom. Čím delší skoky, tím úspěšněji druh ve větvích přežíval. Mnohé druhy se nakonec zdokonalily tak, že se klouzavým letem přenášejí na vzdálenosti, které mnohonásobně přesahují jejich velikost.

Tito "letci" však létají pasivně - využívají rychlost a vztlak vzduchu. Nemají křídla, místo toho se u nich vyvinuly různé kožní lemy, blány, řasy, dovedou zploštit žebra či celé tělo... Svůj let mohou do jisté míry řídit a v jeho průběhu měnit směr a tím i cíl dopadu. Klouzavému letu či plachtění mezi stromy se přizpůsobila celá řada živočichů z nejrůznějších živočišných skupin - od různých bezobratlých přes ryby, obojživelníky a plazy až po savce.

Rekordy klouzavého letu

Kdybychom uspořádali závody v plachtění do dálky, žasli bychom nad neuvěřitelnými zvířecími rekordy. Pojďme si některé z těchto plachtařských přeborníků představit.

Poletucha velká (Petaurista petaurista), řád hlodavci. Rozšíření: jižní Asie od Indie po indonéské ostrovy. K letu jí slouží kožní lem mezi předními a zadními končetinami a ocas s dlouhou hustou srstí (podobný veverčímu). Délka letu: doložený rekord - 450 m, jinak 75-100 m

Letucha filipínská (Cynocephalus volans) a Letucha malajská (C. variegatus), řád letuchy. Rozšíření: jihovýchodní Asie, Sundy, Filipíny. K letu jí slouží široký kožní lem, který začíná na krku a končí až na špičce ocásku. Délka letu: 70-130 m téměř bez ztráty výšky

Zlatobojga (Chrysopelea ornata, Ch. paradisi a další), čeleď užovkovití. Rozšíření: jihovýchodní Asie až po Indonésii a Filipíny. K letu se prudce vymrští ze stočené polohy, roztáhne žebra, čímž zploští tělo, a hluboko vtáhne břicho. Délka letu: až 100 m, vlněním těla kormidle, může měnit směr až o 90 stupňů

Dráček létavý (Draco volans), čeleď agamovití. Rozšíření: jihovýchodní Asie od Indie po Indonésii. K letu využívá kožní lem napnutý na pohyblivých prodloužených žebrech, která jsou v klidu složená u těla. Délka letu: rekord až 100 m, obvykle 20-30 m

Poletuška asapan (Glaucomys volans), řád hlodavci. Rozšíření: Amerika od jihovýchodní Kanady po Honduras. K letu jí slouží kožní lem mezi končetinami a huňatý "veverčí" ocásek. Délka skoku: doložený rekord 80 m, obvykle 50 m

Vakoveverka létavá (Petaurus breviceps), řád vačnatci. Rozšíření: Nová Guinea, severovýchodní Austrálie. K letu jí slouží kožní lem a huňatý ocásek. Délka letu: až 50 m, její větší vzácná příbuzná vakoveverka žlutobřichá (P. australis) až 120 m

Poletuška slovanská (Pteromys volans), řád hlodavci. Rozšíření: Eurasie od Finska po Dálný východ. K letu jí slouží kožní lem mezi končetinami a huňatý ocásek. Délka skoku: až 40 m

Létavka šíronohá a černoblaná (Rhacophorus reinwardti, Rh. nigropalmatus), čeleď létavkovití. Rozšíření: jihovýchodní Asie, od jižní Číny po Indonésii. K letu jí slouží plovací blány napnuté mezi dlouhými štíhlými prsty všech končetin. Délka letu: až 15 m

Gekon létavý (Ptychozon kuhli), čeleď gekonovití. Rozšíření: Thajsko, Malajsie, Indonésie. K letu využívá kožní lem podél celého těla, končetin a ocasu a široké tlapky s blánami mezi prsty. Délka letu: 3-8,5 m


Plachtící mravenci


Mravenec Cephalotes atratus obývá koruny stromů v pralesích Peru. Pokud spadne (např. ho srazí poryv větru), nikdy nedopadne až na zem - roztáhne všechny končetiny a několik metrů směrem dolů plachtí krouživým letem, dokud se nezorientuje. Pak prudkým manévrem zakormidluje přímo ke kmeni stromu a bezpečně na něm přistane všema šesti nohama.

Padáky a křídla

Přizpůsobení ke klouzavému letu jsou si navzájem podobná, principiálně jde vždy o zvětšení plochy těla a jeho zploštění. Létajícím žábám postačí k plachtění široké plovací blány. Jejich obdobu najdeme i u létajících gekonů, kteří je doplnili ještě kožním lemem podél celého těla včetně ocasu a končetin. Kožní lem napnutý mezi předními a zadními končetinami zvolila i většina létajících savců, nejdokonalejší "kluzák" mají letuchy, které ho natáhly i mezi zadní končetiny a ocas, takže opravdu vypadají jako oživlá rogala.

Jiní vsadili na změnu tělesného tvaru - základem jejich "křídla" jsou žebra, která mohou roztáhnout a zploštit tak celé tělo. Toho využívají např. zlatobojgy. K dokonalosti dovedl tuto metodu asijský dráček létavý. Ze žeber po stranách těla vytvořil jakási skutečná křídla, která jsou při normálním pohybu po větvích složená podél těla, při letu je i s kožní blánou na nich napnutou roztáhne.