Tisíce let staré legendy ožívají

Tisíce let staré legendy ožívají
Sdílej
 
Svět je plný legend a bájí o městech a královských hrobkách, které pohltil pouštní písek nebo tropická džungle. Trvalo celá staletí, než je archeologové vynesli z hlubin času. Ábíčko vám teď představuje největší archeologické objevy světa.

 

Před dávnými lety prý existovalo město, které nebylo možné dobýt. Teprve zákeřná lest překonala jeho hradby, město bylo dobyto a vypáleno. To město se jmenovalo Trója a o jeho dobytí pomocí dutého dřevěného koně už jste určitě slyšeli. Údajně se to stalo někdy kolem roku 1250 před naším letopočtem, o jeho přesné poloze se ale dobové zprávy nezmiňovaly. Trója pak upadla na dalších téměř dva tisíce let v zapomnění a jen příběh o krásné Heleně, kvůli které se trójské války rozhořely, přežil do dnešních dnů a inspiroval řadu spisovatelů, básníků i filmových tvůrců.

 

Hledání na nesprávném místě

V 18. a 19. století se bájné město pokoušeli najít mnozí cestovatelé i archeologové, až nakonec dospěli k závěru, že jde opravdu jen o legendu. Jediný člověk uvěřil, že Trója existovala, německý obchodník Heinrich Schliemann, který svému snu obětoval všechen svůj majetek. Zpočátku hledal na pobřeží a byl stejně neúspěšný, jako všichni badatelé před ním. Teprve když se v roce 1871 rozhodl prozkoumat pahorek vzdálený asi 15 km od moře, objevil městské opevnění. Ve vykopávkách pokračoval společně s archeologem Wilhelmem Dórpfeldem a mezi několika vrstvami dávného osídlení odkryli i skutečnou Tróju – město zničené požárem, v jehož troskách se nacházely pozůstatky mnoha lidí, kteří přibližně roku 1250 př. n. l. zemřeli násilnou smrtí. Od té doby však moře ustoupilo, takže archeologové hledali Tróju na nesprávném místě.

 

V Terakotové armádě nechybějí ani válečné vozy •  wikipedia.org

Terakotová armáda

Přes dva tisíce let střežila hrobku císaře Čchin Š‘chuang-ti (260 – 210 př. n. l.) armáda více než 7000 hliněných bojovníků, koní a válečných vozů v životní velikosti. Teprve začátkem 80. let minulého století spatřili vojáci znovu denní světlo. A to jen díky náhodě - když několik rolníků hledalo nedaleko Xi’anu vodu pro svá políčka a zavlažovací kanály, vykopali místo vody dokonale vymodelované figury bojovníků ukrytých v zemi. Několik dalších let pak trvalo archeologům odkrývání celé armády a práce na jejím zabezpečení. Dnes ji chrání konstrukce muzejní haly a je zapsána v seznamu světového dědictví UNESCO. Věrné kopie bojovníků putují do výstavních sálů celého světa, v loňském roce jsme je mohli obdivovat i u nás v Praze.

 

Sen o nevyloupené hrobce

Jakkoliv mocní byli staroegyptští vládci za svého života, ze záhrobí poklady, které je doprovázely na onen svět, ubránit nedokázali. Většina hrobek byla ještě před začátkem našeho letopočtu vyloupena a novodobí archeologové mohli jen podle nástěnných maleb hádat, jaké bohatství kdysi hrobka obsahovala. Když se roku 1917 pouštěl egyptolog Howard Carter s lordem Carnarvonem do hledání hrobky faraona Tutanchamona, nikdo nevěřil, že v tolikrát překopané zemi může ještě něco objevit. Ale Carter byl přesvědčený, že tam ta hrobka někde musí být. Po pěti letech hledání, 4. listopadu 1922, vykopal její první schod. O dvacet dní později stál před zapečetěnou zdí, za kterou téměř tři a půl tisíce let nikdo nevkročil. On sám to s lordem Carnarvonem učinil o den později a tento den se zapsal do dějin archeologie. Objevil první nevyloupenou královskou hrobku na světě.

 

Jeden z nejstarších písemných dokladů, jaké se kdy ve Svaté zemi podařilo najít. •  archiv

Svědectví z jeskyní

Když se v roce 1947 zaběhla beduínovi Mahmudovi Ed-Dibovi v palestinském pohoří Chirbet Kumran koza, zatoulal se při jejím hledání až do jeskyně, kde objevil několik džbánů s množstvím popsaných svitků. Několik z nich vzal a prodal je obchodníkovi s obuví. Od něj svitky doputovaly až k archeologům, kteří v nich rozpoznali jedny z nejstarších písemných dokladů, jaké se kdy ve Svaté zemi podařilo najít. Pocházejí z období kolem začátku našeho letopočtu a obsahují texty Starého zákona. Přestože jsou tyto tzv. Kumránské svitky stále obklopeny nevyřešenými záhadami, potvrzují pravost biblických příběhů a patří proto k nejvýznamnějším archeologickým nálezům na světě.

 

Tajemství dávných Sumeřanů

Nejstarším archeologem na světě byl babylónský král Nabonidus, který v 6. století př. n. l. vykopal a zrekonstruoval v biblickém městě Ur zříceninu zikuratu známého jako Babylónská věž. Jeho vykopávky objevil v roce 1922 archeolog Charles Leonard Wooly, když zkoumal, jak asi vypadala starověká příroda v deltě Eufratu a Tigridu. V roce 1929 se Wooly proslavil telegramem do Londýna, v němž oznámil, že našel potopu světa. Objevil totiž mocné nánosy bahna svědčící o obrovské povodni, která podle jeho názoru dala vnik legendě o potopě světa a Noemově arše. Jeho nejvýznamnějším objevem ve městě Ur je však tzv. královský hřbitov. V nevyloupených královských hrobkách našel množství nádherných zlatých předmětů, ale také odhalil hrůzné tajemství dávných Sumeřanů: ve 4. tisíciletí př. n. l. pořádali kněží hromadné vraždy – zemřelé vládce na jejich cestě do záhrobí doprovázeli početné lidské oběti.

 

Chrám nástěnných maleb

Na jihu mexického státu Chiapas se rozkládá tropický prales Lacandon, který dodnes obývají původní Mayové. Ke svým předkům se hlásí i náboženskými rituály, které pořádají ve starých mayských chrámech ztracených v džungli. V roce 1946 američtí cestovatelé Herman Charles Frey a John Bourne prošli pralesem do vesnice Bonampak. Indiáni své hosty zavedli k nedalekým ruinám stejnojmenného města a chrámu a oba cestovatelé užasli – vnitřní stěny chrámu byly celé od podlahy až ke stropu pokryty barevnými freskami. Krátce po nich navštívil totéž místo fotograf Giles Healey, díky němuž se s freskami seznámil celý svět. Proč a jak tyto fresky vznikly, se dosud přesně neví - v ostatních mayských památkách se žádné nástěnné malby nenacházejí, ty v Bonampaku jsou jediné.

 

Největší středověké město •  Flickr.com

Největší středověké město

V době svého největšího rozmachu, kolem roku 1000, zaujímalo plochu až 190 km2. O 300 let později ho lidé opustili, dřevěné stavby se rozpadly, stovky kamenných chrámů pohltila džungle. Až do roku 1848, kdy se kambodžským pralesem prodíral francouzský misionář Charles Emile Bouillevaux a narazil na rozvaliny jednoho z největších chrámů světa, Angoru. Dnes je Angkor Vat zapsán do seznamu světového dědictví UNESCO a archeologové zde dodnes objevují nové a nové stavby.

 

Další významně archeologické nálezy

1839 - John Lloyd Stephens a Frederick Catherwood objevují v mexickém tropickém pralese Copán – královské město Mayů z let 250 – 900 našeho letopočtu

1841 – angličtí archeologové objevují Nimrud – hlavní město Asyřanů ze 13. – 9. století př. n. l.,

1876 - Heinrich Schlieman vykopal Mykény – nejstarší řecké město a hrad krále Agamemnona včetbě jeho zlaté masky z období asi 1600 let př. n. l.

1973 – angličtí archeologové pracující v Nimrudu, objevili v palácové studni ukrytý zlatý poklad z roku 612 př. n. l.

1987 – peruánský archeolog Walter Alva objevil v oblasti Lambayeque nevyloupený hrob „pána ze Sipánu“ z roku 290 našeho letopočtu (celý článek v ABC č. 15 loňského ročníku)

1990 - pod královským palácem v Nimrudu byly objeveny královské hrobky (včetně hrobky královny ze Sárí z 9. stol. př. n. l.) obsahující přes 50 kg zlatých předmětů

1996 – tým českých archeologů vedený prof. Miroslavem Vernerem objevil nevyloupenou hrobku velekněze Iufaa z konce 6. stol. př. n. l.

2009 - italští archeologové, bratři Alfredo a Angelo Castiglioni, objevili v Západní poušti ztracenou perskou armádu z roku 525 př.

 

-zde-

 

Články odjinud