Nutrie: Ani bobr, ani myš

Nutrie: Ani bobr, ani myš
Sdílej
 
Východním okrajem Prahy se klikatí říčka Rokytka. Místy je spoutaná betonovým korytem a připomíná spíš městskou stoku, ale na mnoha místech volně proudí lemována olšemi a rákosím a napájí řadu rybníků.

Na těchto místech snadno zapomínám, že jsem ve městě, tady ještě vládne příroda. Na březích postávají volavky, nad vodou se míhají ledňáčci, hladinu rybníků brázdí různé druhy kachen, labutě a další vodní ptáci. Ale loňskou zimu mi Rokytka přichystala nečekané překvapení.

Záhadný vodní tvor

Podél říčky vede příjemná cyklostezka, kterou s oblibou využívám. Jela jsem po ní i onen zimní den, když jsem koutkem oka zahlédla nezvyklý pohyb ve vodě. Zaujal mě natolik, že jsem zastavila a sešla dolů na břeh. Vodní hladinu čeřil hřbet nějakého savce. Ale jakého? Na ondatru to bylo příliš velké, o bobrech na území Prahy bych určitě slyšela...

Zvíře k mému překvapení nejen neuteklo, ale zamířilo přímo ke mně a začalo se drápat na břeh. Jak jsem mu pohlédla do tváře, bylo vše jasné – robustní hlava s tupým, jakoby useknutým čenichem a mohutné oranžové řezáky nemohly patřit nikomu jinému než nutrii.

Jihoamerickému zvířeti, které se u nás svého času chovalo na farmách kožešinových zvířat. Pokud se některým jedincům podařilo z farmy utéct, dokázali bez problémů přežívat i v naší přírodě. A jak se zdá, někde se jim daří dodnes.

Zimní mláďata

Přísun stravy nutriím svědcí, jsou to pěkní macci

Na protějším břehu zašustilo rákosí a ve vodě se objevila další čtyři zvířata, která rychle plavala k nám. Proti dospělému jedinci na břehu nebyla ani poloviční. Mláďata se také vyhrnula na břeh, a když jsem k nejbližšímu natáhla ruku, lehce mi těmi hrozivě vypadajícími řezáky žužlalo prsty.

O týden později jsem byla na tomtéž místě znovu, tentokrát vybavena tvrdým pečivem, mrkví a zelnými listy. A také fotoaparátem. Nutrie se opět vyhrnuly na břeh a nadšeně se vrhly na hostinu, kterou jsem jim přichystala. A nebyla jsem tady s krmením jediná, ukázalo se, že lidé z okolí o nich dobře vědí, pravidelně je tu přikrmují a hlídají je, aby jim někdo neublížil.

Stěhování skoro domů

Přešla zima, jaro už bylo v plném proudu, když jsem se na známé místo vypravila znovu. Ale nutrie byly pryč. Vyptávala jsem se místních lidí, nikdo však nevěděl, kam se poděly. A tak jsem pokračovala po proudu říčky dál, až k nejbližšímu rybníku.

A tam jsem svoje staré známé našla. Už nepotřebovaly pomoc lidí, a tak se přestěhovaly do rozsáhlých rákosin rybníka, které jim připomínají jejich vzdálený jihoamerický domov, a kde mají v tomto období i dostatek přirozené potravy. A také klid, rybník je vyhlášenou ptačí rezervací, takže je tu nikdo neruší a neohrožuje.


Nutrie říční

Odborný název: Myocastor coypus
Délka těla: až 63 cm
Váha: až 15 kg
Původní výskyt: Jižní Amerika – od Brazílie až po Argentinu a Chile
Potrava: vodní rostliny, jejich oddenky a kořeny, příležitostně drobní vodní bezobratlí
Výskyt u nás: ojediněle, jde vždy o zvířata uprchlá z domácích chovů a většinou proto i zvyklá na lidi

Víte, že...

... nutrie u nás mají mláďata v zimním období, protože na jižní polokouli, odkud pocházejí, je v té době léto?
... jako všichni jihoameričtí hlodavci rodí nutrie plně vyvinutá mláďata – osrstěná, vidoucí a schopná samostatného pohybu?
- žijí v rodinných skupinách, které vede nejzkušenější samice?
- je to cenné kožešinové zvíře, které se začátkem minulého století začalo chovat na farmách celého světa?
- bylo vyšlechtěno několik barevných odrůd, takže dnes lze vidět nutrie bílé, zlaté, měděné, čokoládově hnědé nebo černé?

Zima nutriím nevadí, jediné co je v naší přírodě může v zimě ohrožovat , je nedostatek potravy. Pomoc lidí je proto pro ně velmi důležitá •  Zdena Martinová

Klíčová slova:
voda, hlodavec, rybnik, reka, priroda, praha, nutrie
 

Články odjinud