Žijí pouze na Madagaskaru a spolu s lemury patří mezi zdejší endemity. Na rozdíl od nich jsou ale noční a protože žijí vysoko v korunách stromů, lze je v přírodě pozorovat jen velmi obtížně.
Mnozí z nich navíc rychle ubývají, z původních madagaskarských lesů dnes zbývá sotva 10%, a tak se makiově (a nejen ti) postupně ocitají na listině ohrožených druhů.
V posledních letech se však přírodovědci dočkali překvapení – na východě Madagaskaru objevili v oblasti Tsinjoarivo makiho Sibreeova (Cheirogaleus sibreei), druh, který byl popsán v roce 1896, ale od té doby nebyl v přírodě spatřen a byl proto považován za vyhynulý.
Ještě v roce 2001, kdy ho zoolog Mitchell Irwin z výzkumné asociace McGillovy univerzity spatřil poprvé, nikdo netušil, o jaký objev jde. O makim Sibreeově se totiž předpokládalo, že obývá deštné tropické lesy, zatímco on skupinu makiů pozoroval v oblasti suchých lesů.
V roce 2006 prováděl spolu s dalšími odborníky v okolí Tsinjoariva systematický výzkum a několik makiů se jim podařilo odchytit.
Jejich srovnáním zjistili, že jde o dva zcela odlišné druhy. Následná genetická analýza pak ukázala, že prvním z nich je zcela běžný maki zlatohřbetý (Cheirogaleus crossleyi), ale ten druhý je více než sto let ztracený maki Sibreeův.
Nyní vědci zjišťují, kolik těchto vzácných poloopic v oblasti ještě žije, a usilují o její ochranu, bez jejich rozpoznání by totiž byla vykácena a maki sibreeův, který byl sto let považován za vyhynulého, by vyhynul doopravdy.
