Rámus, který neslyšíme

Rámus, který neslyšíme
Sdílej
 
Tichá jarní nebo letní noc v přírodě vůbec nemusí být tichá - obklopují nás hlasy nočních zpěváků, jako jsou kobylky, cikády, žáby a některé druhy ptáků.

Tyto hlasy ale rozhodně nevnímáme jako nepříjemné, právě naopak, většinou působí příjemným uklidňujícím dojmem. Jenže tito noční zpěváci zdaleka nejsou jediní, kteří se v noci ozývají. Všude kolem nás totiž vykřikují, pískají a cvakají tvorové, kteří - kdybychom je mohli slyšet - by nás doslova ohlušili.

Jejich "řev" totiž dosahuje hlasitosti až 140 decibelů. Jen pro srovnání - hlasitost rockového koncertu bývá v průměru 115 - 120 decibelů, přičemž těch 120 dB už je hranice, kdy nás zvuk začíná bolet.

Co je to za křiklouny a proč je tedy neslyšíme? Tito nejhlučnější tvorové přírody jsou netopýři. Jejich výkřiky se ovšem pohybují ve vlnovém pásmu nad 20 kHz, tedy v pásmu ultrazvuku, který lidské ucho není schopno vnímat. Netopýři ovšem ultrazvuk slyší velmi dobře, a nejen to, přesně vnímají i zvukové vlny, které se odrazily od různých předmětů v jejich okolí. Ultrazvuk jim tedy pomáhá orientovat se v prostoru kolem sebe, stejně jako při hledání kořisti.

Jednotliví se netopýři podle hlasu navzájem poznávají. •  shutterstock.com

A to je právě důvod, proč jsou tak strašně hluční. Jejich kořist, převážně různý hmyz, je totiž docela malá, kdyby do svého okolí vysílali jen jakési "špitání", odražené vlnění by bylo tak slabé, že by ho jen obtížně zachytili, natož aby podle něj dokázali naprosto přesně určit, kde a jak daleko od nich se jejich kořist nachází.

Zajímavostí kolem netopýřího křiku je ale víc. Především je dokázáno, že se jednotliví netopýři podle hlasu navzájem poznávají. Každý netopýr z kolonie tedy má své vlastní zbarvení hlasu, které ostatní jedinci znají.

Pozoruhodné také je, že se jednotliví netopýři při lovu navzájem nejen neohlušují, ale v tom rámusu jsou schopni zachytit i mnohem slabší zvukové vlny odražené od jejich okolí nebo kořisti.

Další výzkum ale našel i na tuto otázku odpověď - ukázalo se, že někteří netopýři jsou schopni svůj hlas přirozeně regulovat a tlumit, aby své lovící kolegy nepřekřičeli. Skoro to vypadá, jako by se lovící netopýři vůči sobě navzájem chovali ohleduplně. Nepochybně to vyplývá právě z faktu, že se všichni v kolonii navzájem znají a poznávají se podle hlasu.

Klíčová slova:
netopyr
 

Články odjinud