Aurory jsou fascinující, i pokud se na ně díváme ze Země. Pohled, který se občas naskytne astronautům z paluby Mezinárodní kosmické stanice ISS, je ale přece jen lepší!
Zemská magnetosféra tvoří jakýsi planetární štít – díky ní obtéká škodlivé záření z vesmíru Zemi podobně, jako voda obtéká okolo kamene v řece. Některé nabité částice slunečního větru ale přesto uvíznou ve spárech magnetosféry a sjedou po jejích spirálách do oblasti magnetických pólů. Tam se srážejí s atomy zemské atmosféry a předávají jim část své energie.
Je to ale jen půjčka: Atomy musí nabytou energii zase vrátit a to tím, že ji vyzáří jako záření. Tento úkaz pozorujeme jako polární záři – auroru borealis na severním pólu a auroru australis na pólu jižním. Občas je ale polární záře vidět v nižších zeměpisných šířkách včetně České republiky. Dochází k tomu v obdobích solárního maxima, kdy je sluneční vítr nejsilnější.
