Do stěny! V lezeckém centru na vlastní kůži

Do stěny! V lezeckém centru na vlastní kůži
Sdílej
 
Lezecké centrum je víc než tělocvična. Vedle fyzických překážek tu překonáváte i svůj strach. U mě tomu tak bylo určitě.  

 

 

Když jsem byl kluk, lezl jsem po stromech bez zaváhání. Že bych mohl spadnout mě tehdy vůbec nenapadlo. Nevím jak a kdy, ale během dospívání jsem si vypěstoval strach z výšek a už nad dvoumetrovou hloubkou cítím, jak se mi podlamují kolena. Smířil jsem se tedy s tím, že lezení po skalách není nic pro mě. Jenže nikdy neříkej nikdy! Rozhodli jsme se o lezení napsat reportáž a mě nenapadlo nic hloupějšího, než si to sám vyzkoušet. O týden později stojím pod umělou stěnou s lanem u pasu a chce se mi brečet, zvracet a teleportovat se.

Jako Spider-Man

Na reportáž jsme zajeli do lezeckého centra LezeTop v Písku. Patří k největším v České republice. Na jednom konci lana je přes jistící brzdu připevněný Martin Altman, majitel centra, k druhému konci právě přivazuje mě. Vysvětluje mi vše potřebné a já vyrážím do 14metrové stěny. Má mírný sklon a do překližkového povrchu jsou přivrtány chyty. Jde to jako po másle. Než se vzpamatuji, mám strop už jen nějakých pět metrů nad sebou.

 

Do písku na umělou skálu

Do písku na umělou skálu

Panika!

Zastavuji a odpočívám. Z ničeho nic se dostaví zrádná myšlenka podívat se dolů. Stačí mrknutí a celé tělo mi strne hrůzou. Devět metrů pode mnou vypadá jako nekonečná hlubina. Křečovitě zarývám prsty do chytů. „Asi musím dolů,“ hlásím po chvíli rozhodování. „To dáš,“ povzbuzují mě kolegové a Martin radí, na který stup mám položit nohu při dalším kroku. Strach ze mě kupodivu padá a pokračuji v cestě vzhůru. Mám to! Dotýkám se jisticí kladky u stropu a nechávám se spustit na zem. Do stěny jdu ten den ještě dvakrát, tentokrát s povrchem imitace skály. Jednou to v návalu paniky vzdávám v půlce, jednou se dostávám opět až ke stropu.

Jako naivka

Lezení je pro mě plné překvapení. Přestože patří mezi adrenalinové sporty a vypadá extrémně nebezpečně, při důsledném dodržování bezpečnostních zásad se vám při něm prakticky nemůže nic stát. Lezení je levný sport. Individuální vybavení (boty a úvazek) jsou položky, z nichž každá se dá pořídit v ceně pod tisícikorunu a lze si je v lezeckém centru půjčit za cenu v řádu desetikorun. Vstupné do centra je pro dospělého něco přes stovku, pro děti je cena jen dvoutřetinová. Další lezecké překvapení je, že k tomu nemusíte být bůhvíjak fyzicky zdatní. Je to sport pro každého, dospělého, malé dítě i seniora. A pokud se bojíte, že na to máte chabé svaly, tak vězte, že o svalech to moc není. Leze se takticky, především nohama, a když jste unavení, můžete se zavěsit do lana a odpočívat. Při taktickém lezení nepřepínáte svaly, naopak pohyby a svou váhu rovnoměrně rozkládáte do celého těla. Martin Altman tvrdí, že lezení se tím nejvíce podobá gymnastice.

 

Jako visatec

A jak je to s tím strachem? Se zkušeným horolezcem v zádech je lezení kupodivu docela snadné. Prohlédl jsem si všechno jisticí vybavení, a to mě přesvědčilo, že jsem v relativním bezpečí. Každý lezec má kolem pasu a stehen pevně uchycen sedací úvazek, ke kterému se přivazuje lano. Při jištění top rope (na kterém jsem lezl) je jisticí lano provlečeno karabinou na vrcholu cesty a člověk, který lezce jistí, neustále lano dotahuje a udržuje ho téměř napnuté. Když lezec spadne, padá jen pár desítek centimetrů, po nichž se bezpečně zavěsí na lano. Zkušení lezci používají takzvané postupové jištění. Při něm jisticí lano vynášejí s sebou do stěny, a když dosáhnou jisticího bodu (skoby s karabinou), zacvaknou lano do karabiny. Nejlépe jištěni jsou tedy v okamžiku zacvaknutí lana do karabiny. Když se vydají výš do stěny, nechávají nejbližší jisticí bod pod sebou a v případě spadnutí padají několik metrů, než je lano zachytí.

Jako profík

Zmiňoval jsem lezecké cesty. Jedná se o trasy na stěně po vyznačených chytech. Horolezci je označují podle mezinárodních pravidel stupněm obtížnosti UIAA od jedničky do desítky, přičemž každý stupeň může mít dva podstupně (– a +). V píseckém centru takových cest najdete kolem 140 a každý týden se některé z nich ruší a jiné vytvářejí, aby měli pravidelní lezci nové výzvy.

 

 

Na vrcholky stěn: indoorové lezení

Na vrcholky stěn: indoorové lezení

Za plchy bez lezení po stromech

Za plchy bez lezení po stromech

Lezení v ledu: adrenalin na zamrzlých stěnách

Lezení v ledu: adrenalin na zamrzlých stěnách

Klíčová slova:
lezeni, sport
 

Články odjinud