Víte, jak nejvíc naštvete stavitele budov epických rozměrů z Lega? Když ho obviníte z toho, že použil lepidlo! Obratem vám vysvětlí, že lepit kostky k sobě je proti dobrému vkusu a že jeho stavba skutečně stojí jen s pomocí chytře vymyšlené statiky a silou gravitace. Na výstavě Kostkománie tomu ale jen těžko uvěříte: Uvidíte totiž školu v Bradavicích ze série Harry Potter, která má rozlohu 25 m2 a obsahuje přes milion stavebních bloků. Anebo hrad Karlštejn s rozzářenými okny nad zástupy nadšených (a miniaturních) turistů. Podíváte se do hranatých očí Mrtvé nevěsty z filmu Tima Burtona nebo nahlédnete do útrob Národní knihovny, kterou pro Prahu vyprojektoval Jan Kaplický.
Architektem od dětství
S kostkami se toho dá udělat hodně. Jak podotýkají i odborníci, kloky plní funkci klasických cihel nebo klidně kamení, které k sobě skládáte tak, aby vznikla zeď, střecha, lomený oblouk anebo vchodové dveře a okna. To samozřejmě všichni víme, ale věděli jste třeba, že právě kvůli univerzalitě kostky využívají i architekti při navrhování vlastních staveb? Krabice s kostkami proto nechybí v architektonických studiích a stály na začátku kariéry řady slavných architektů, třeba Bjarke Ingelse nebo umělců, jako je Olafur Eliasson.
Blesková video prohlídka:
Zrod chobotnice
Není lepší příklad prolnutí skutečné architektury a stavebnice než Národní knihovna Jana Kaplického, kterou pro výstavu připravil stavitel Eda. Eda postupoval podle původních Kaplického výkresů. Na čtverečkovaný papír, který je nejlepší pro projektování z kostek, překresloval poměry stran, jejich neobvyklé zešikmení a hlavně oblost stavby. Chobotnice, jak se projektu říká, totiž nemá zvenčí žádné špičaté rohy a postavit něco takového s použitím hranatých kostek je pěkná věda. Eda ale vše spočítal dobře a na výstavu dovezl stavbu v několika částech, které do sebe před otevřením zacvakly (skoro) na milimetr přesně. Svět se tedy nakonec dočkal a chobotnice s oknem ve tvaru oka stojí!
Dokonalost v detailech
Stejné péče, které se dostává venkovním zdem, si užívají interiéry. Řada staveb včetně chobotnice vám umožní nahlédnout do svých útrob, kde figurky procházejí místnostmi a ocitají se ve vtipných situacích. Právě hledání miniaturních scének je při prohlížení modelů to nejzábavnější. Na Karlštejně třeba najdete horolezce, který dobývá západní stěnu a z cimbuří po něm střílí chlapík s paintballovou puškou. Kdybyste se ale podívali do nitra školy v Bradavicích, byli byste překvapeni. Harryho s Herminou ani bratry Weaselovy tam nenajdete. Namísto nich byste viděli pestrobarevné podpěrné sloupy a výztuže, které kotví zdi a udržují stavení vztyčené. Na malé kostky si můžete dovolit položit hodně těžké věci. Každá z nich unese 430 kilogramů zátěže předtím, než se pod vahou „slisuje“. Správně vystavěné vnitřní lešení tak unese tisíce kilogramů, protože váha se na něm rozkládá.
Galerie z výstavy Kostkománie 2015:
Kostky na sto způsobů
Vedle mamutích staveb, před kterými – a klidně se přiznáme – každý rok stojíme s pusou otevřenou úžasem, se na Kostkománii dostávají ke slovu panoramatické scény. Třeba Hvězdné války zastupuje rozlehlá bitva na ledové planetě Hoth z páté epizody a opodál najdete fantasy válku se stovkami postaviček. A Lego není jen o statických stavbách! Mnoho součástí se hýbe s pomocí motorků a část expozice věnovaná Lego Technic zase předvádí, jak složité stroje se dají s pomocí převodů a elektřiny sestavit.
Z Kostkománie opět odjíždíme s pocitem, že když má někdo šikovné prsty a pořádnou vizi, nedokáže ho zastavit nic. A přitom je to tak snadné: Stačí secvaknout dvě kostky k sobě, a pak jen pokračovat ve spojování, dokud monstrózní stavba nestojí.
